Renesance a humanismus

21. října 2009 v 16:57 | Martin Mottl |  ČJ - Literatura
Renesance a humanismus



Renesance


- vznik: Florencie
- období: 14. do 17. století
- příčiny vzniku: společenský, hospodářský, ekonomický rozvoj a bohatství italských měst, námořní obchod. Dále měly vliv nové objevy (země, vědy,…).
- hlavní znaky: individualismus, humanismus, návrat k antice
- podstata: snaha o obrození společnosti na základě antických ideálů (vzdělání, věda o přírodě a o člověku). Důraz kladen na poznání a vzdělání

Renesance = znovuzrození, obrození. Snaha o obrození společnosti na základě antických ideálů. Důraz je kladen na poznání a vzdělání. Staví se proti středověké ideologii, ovšem i přesto stále křesťanství ovlivňuje morálku a myšlení v celé Evropě. Od počátku renesance vycházejí umělci z anonymity, svá díla podepisují a díky svým pracem se stávají známými a uznávanými osobnostmi. Středem zájmu už není Bůh jako to bylo ve středověku, ale člověk.

Humanismus

- filozofický a historický proud
- zájem o člověka (úcta ke každému jednici)
- hlavní znaky: individualismus, rozvoj lidské osobnosti, člověk
- podstata: zájem o člověka (střed zájmu se obrací od boha k člověku, lidské hodnoty, právo na život)

Humanismus kritizuje feudální řád i církev jako vládnoucí organizaci. Myšlenky humanismu se k nám dostaly o něco později - za doby vlády Karla IV., kdy se k nám dostávala díla italských umělců. Husitské války humanistické hnutí na čas přerušily, avšak ani v budoucnu se humanismu u nás nijak nedařilo - bránily mu časté spory mezi šlechtou a bohatými rodinami. Humanismu nebyla nakloněna ani Karlova Univerzita a proto studenti odcházeli studovat do Německa a Itálie. Humanistické myšlení se udržovalo jen v úzkých kruzích mezi učenci.

Nejvýznamnější evropské osobnosti a jejich díla:

Francesco Petrarca - Sonety Lauře
Giovanni Boccaccio - Dekameron (soubor sta novel o lásce rozdělených po deseti na deset dní. Příběhy si vypráví deset mladých lidí, kteří utekli z města na venkov, aby se zachránili před morem, který vypukl ve Florencii roku 1348. V úvodu Dekameronu je rovněž jeden z nejvýznamnějších a nejpodrobnějších popisů moru ve středověku. Příběhy Dekameronu a jejich náměty ovlivnily řadu dalších uměleckých děl v podstatě ve všech oblastech umění. Dílo vznikalo v letech 1348 až 1353)
Den sedmý, příběh čtvrtý: Boháč Toffano žárlí bezdůvodně na svoji manželku Ghitu. Té jeho žárlení začne vadit a aby měl důvod, najde si milence. Aby mohla svého muže podvádět, podporuje ho v jeho alkoholismu, kdy ho dokonce i do pití nutí. Ghita vždy opilého muže uloží do postele a poté zve svého milence domů nebo jej navštěvuje v jeho domě, který je nedaleko. Toffanovi po čase přijde zvláštní, že jeho žena s ním nikdy alkohol nepije a proto opilost jednoho večera jen předstírá. Jakmile jeho žena uteče za milencem, Toffano zamkne vrata. Když se Ghita vrací a nemůže se dostat domů, prosí muže (který stojí u okna), aby ji pustil domu, že byla jen s přítelkyní na procházce. Manžel ji nevěří a tak Ghita vyhrožuje, že se utopí ve studni. Protože je noc a není nic vidět, Ghita jen vykřikne a hodí do studny kámen. Toffano si myslí, že do studny skutečně skočila a proto běží ke studni. Mezitím Ghita vběhla do domu a zamkla se. Když byl Toffano u studny a Ghita v okně, začala hlasitě křičet, jak už nemůže snášet alkoholické výlevy svého muže. Všichni její křik slyší a nakonec přiběhne Gitina rodina a někteří Toffana zbijí. Ghita od Toffana uteče a vrátí se k němu až když je v klidu. On jí slíbí, že už nikdy nebude žárlit a ať si sama dělá co chce, jen ať on sám o ničem neví.

Miguel de Cervantes Saavedra - Důmyslný rytíř Don Quijote de la Macha
William Shakespeare - Hamlet, Othelo, Macebeth, Král Lear, Sen noci svatojánské, Mnoho povyku pro nic, Zkrocení zlé žen, Zimní pohádka atd.
Romeo a Julie: na plese Capuletů pořádáný na počest Juliiných narozenin a zásnub s Parisem se vetře i mladý Montek Romeo, který se seznámí s Julií a oba se do sebe zamilují. Druhý den je oddá otec Vavřinec. Odpoledne v den svatby zabije Tybalt Romeova přítele Merkucia a proto Romeo zabije Tybalta. Romea vyžene kníže z města. Romeo stráví tajně noc u Julie a brzy ráno odchází. Otec Julii oznámí, že se musí provdat za Parise a jestli ne, tak ji vyžene z domu. V zoufalství se Julie obrátí na otce Vavřince, který jí podá nápoj, který ji na 1 den uvede do stavu podobnému smrti. Slíbí ji, že Romea bude informovat poslem Bratrem Janem. Paris pohřbí Julii a posel Bratr Jan byl uvězněn a tak nemohl Romeovi podat zprávu o Juliině fingované smrti. Romeo se ocitne o hrobky Capuletů, kde se setká s Parisem, kterého zabije. Poté Romeo spáchá sebevraždu otrávením. Julie se po probuzení z nešťastné lásky probodne. Romeo a Julie jsou symbolem nešťastné lásky, která byla způsobena bezvýznamnými hádkami dvou rodin.


Význam Bible kralické jako vzoru literární češtiny

- česká tištěná bible, kterou z původních biblických jazyků přeložili překladatelé a teologové Jednoty bratrské. Svůj název dostala podle místa vytištění, kterým byly jihomoravské Kralice. Iniciátorem překladu byl bratrský biskup Jan Blahoslav
- první český překlad bible z původních jazyků
- uzákoňuje jazykovou normu
- první vydání Kralické bible vyšlo v šesti svazcích, proto se často označuje jménem "šestidílka". Rozdělení textu bylo do šesti svazků
- Jednota bratrská bylo zakázané náboženské uskupení, jejichž tiskárna působila tajně (z důvodu utajení se ve vydaných knihách nepoužívalo označení místa tisku, jen krycí označení in insula hortensi)


J. A. Komenský

- narozen: 28.3.1592 asi v Nivnici
- 1608 - 1611 studoval na univerzitách v Herbornu a Heidelbergu
- 1616 stal se knězem
- 1622 ztratil rodinu
- 1623 napsal Labyrint světa a ráj srdce
- 1628 odešel do exilu (Lešno)
- 1648 stal se biskupem Jednoty bratrské
- 1641 - 1654 pracovně pobýval v Anglii, ve Švédsku a ve východních Uhrách
- 1650 napsal Kšaft umírající matky jednoty bratrské
- 1656 po požáru Lešné odešel do Nizozemí
- 1657 vyšly sepsané vychovatelské spisy Opera didactica omnia
- zemřel: 15.11. 1670 v Amsterdamu

Jan Amos Komenský je nazýván Učitelem národů. Byl spisovatelem, politikem, básníkem, autorem jazykových učebnic, teoretických spisů o výchově, reformátorem školství, pedagogem, teologem a náboženským polemikem. Významně zasáhl do světové pedagogiky, teologie a diplomacie.

Narozen asi v Nivnici, dětství strávil v Uherském Brodě a svá školní léta prožil ve Strážnici a na bratrské škole v Přerově. Své vzdělání si rozšířil na univerzitách v Německu. Po návratu se stal správcem přerovské školy, poté knězem ve Fulneku. Z Fulneku ovšem musel prchnout, protože bylo zrovna po bitvě na Bílé hoře a Komenský nebyl katolického vyznání. Brzy mu na mor zemřela žena a dvě děti. Komenský se nejdřívě skrýval ve vlasti avšak v roce 1628 odešel do exilu (polské Lešno, Anglie, švédský Elblag, Šarišský Potok, Amsterdam) a do vlasti se už nikdy nevrátil. Zemřel 15.11. 1670 v Amsterdamu, pochován je v Naardenu (Nizozemsko).

Významná díla:
- Labyrint světa a ráj srdce
- Velká didaktika
- Kšaft umírající matky jednoty bratrské
- Poklad jazyka českého (česko-latinský slovník)
- Cesta světla

Velká didaktika:
kniha se považuje za první velké dílo moderní pedagogiky a obsahuje celkem 33 kapitol. Didaktika = obecné pojednání o školství, výchovných a vzdělávacích postupech i učitelských dovednostech.
Člověk se musí teprve tvořit, a to výchovou. Vzdělávat a vychovávat se mají úplně všichni, bez ohledu na pohlaví a postavení, zejména v mládí, a to společně ve školách. Dosavadní školy potřebují reformu, aby vyučovaly v souladu s přírodou. Vzdělání musí být univerzální a zahrnovat:
  • vzdělávání
  • mravní výchova
  • náboženská výchova
Učitel má učit stručně, laskavě a názorně, aby děti všechno pochopily.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama