Listopad 2009

Rozkvět českého divadla v 19. století

26. listopadu 2009 v 20:46 | Klára Balabánová |  ČJ - Literatura
Rozkvět českého divadla v 19. století

nejvýznamnější postavy českého divadla v době národního obrození
generace Národního divadla
realistické drama


1.pol. 19. století

rozkvět českého divadla nastává ve 20. letech 19. století
česká představení ve Stavovském divadle
především hry historické, rytířské a žánrové hry ze současnosti

Mezi nejvýznamnější divadla v době národního obrození se řadí divadlo v Kotcích (od roku 1738) a Stavovské (od roku 1783), kde se hrálo pouze německy. Česky se hrálo jen někdy o nedělích odpoledne pro lid. Roku 1786 vzniklo divadlo Bouda, které bylo postaveno na Koňském trhu, což je dnešní Václavské náměstí, hrálo se zde pouze česky!

Jméno Bouda získalo podle toho, že to byla dřevěná stavba. Roku 1789 byla ovšem stržena a herci začali kočovat, čímž vzniklo kočovné divadlo.

Nejvýznamnější osobou českého divadla byl v této době Václav Thám, režisér, herec, dramatik. Psal především vlastenecké hry, ale většina se nedochovala v plném rozsahu. Z jeho dramat jmenujme například hry Břetislav a Jitka, Vlasta a Šárka.
Dalšími významnými dramatiky byli Prokop Šedivý či Antonín Josef Zíma.


Nejvýznamější postavy

Jan Nepomuk Štěpánek
Václav Kliment Klicpera
Josef Kajetán Tyl











Jan Nepomuk Štěpánek

(19. května 1783 v Chrudimi - 12. února 1844 v Praze)

byl významný český divadelník, herec, režisér, dramatik, dramaturg, překladatel, spisovatel, redaktor, publicista a divadelní ředitel. Jednalo se o jednu z vůdčích osobností českého divadla první třetiny 19. století.

Jan Nepomuk Štěpánek si původně vybral kněžskou dráhu. Pobyt v semináři přerušil roku 1800, kdy dobrovolně vstoupil do vojska verbovaného proti Napoleonovi. K teologii se sice ještě vrátil, ale před vysvěcením jej tehdejší vlastenecká společnost přivedla k divadlu, které si hluboce zamiloval.

Vystupoval jako ochotník, psal i upravoval hry pro česká divadelní představení.
Od roku 1812 zastával pak funkci dramaturga a režiséra českých představení ve Stavovském divadle, nějakou dobu byl dokonce jeho ředitelem.

Pro svou lásku k divadlu a vlastenecké nadšení byl obdivován, zvláštní umělecké hodnoty v jeho díle ovšem nenajdeme. V pražském Stavovském divadle začínal jako nápověda a nakonec se stal jeho ředitelem. Pro divadlo sám napsal, přeložil či upravil asi 130 různých děl, při určování repertoáru divadla jim však dával až příliš velkou přednost před díly jiných autorů.

Jeho vnukem byl známý český herec Zdeněk Štěpánek a pravnuky pak všechny čtyři děti Zdeňka Štěpánka herci Jana, Martin, Petr a režisérka Kristina. Je pohřben v Praze na Vinohradských hřbitovech.



Nejznámnější díla


Břetislav První, český Achilles, aneb Vítězství u Domažlic (1812)
Obležení Prahy od Švejdů (1812)
Čech a Němec (1816) - nejznámnější humoristické dílo
Jaroslav a Blažena aneb Hrad Kunětice (1817)
Berounské koláče (1818)
Loupežníci na Chlumu (1820)
Pivovár v Sojkově (1823)
Alína aneb Praha v jiném dílu světa (1825)






Václav Kliment Klicpera


Od roku 1808 studoval na gymnasiu v Praze, roku 1813 začal studovat filosofii, zde se stal členem sdružení pražských vlastenců, tento spolek měl za cíl pozvednout českou literaturu a hrát české hry v Praze. Ve Stavovském divadle hráli odpolední hry.

Roku 1819 se stal humanitním profesorem v Hradci Králové, téhož roku se oženil s Annou Švamberkovou († 1837), kterou poznal v místním ochotnickém divadle, kde krátce na to začal dělat ředitele.

Za zásluhy o město byl jmenován čestným občanem Hradce Králové. Roku 1838 se podruhé oženil s A. Trnkovou.

Roku 1846 odešel do Prahy na akademické gymnázium. Roku 1848 byl jmenován členem národního výboru a zvolen tribunem akademické legie, krátce poté se stal členem České královské společnosti nauk.

Roku 1850 se stal školním radou a roku 1852 se stal ředitelem akademického gymnázia, které před tím bylo prohlášeno za české. Brzy byl nucen na tuto funkci rezignovat, protože gymnázium bylo opět prohlášeno německým.

Pohřben je na Olšanském hřbitově.

Nejvýznamější díla

Byl prvním skutečným dramatikem národního obrození, autorem několika desítek her. Tato dramata jsou v nejrůznějších stylech od historických dramat vysokého stylu, rytířských her přes frašky a komedie až k hrám situovaným do současnosti. Napsal celkem 57 divadelních her.

Hojně využíval tzv. metodu kuklení - tzn. někdo se vydává za něco, co není, nebo za někoho, kým není. Jeho dílo mělo na českou tvorbu poměrně velký vliv, který je patrný např. v Tylových dílech.


Tragédie
Soběslav (1824)
Libušin soud
Svatislav, poslední Svatoplukovec

Komedie a frašky
Bělouši
Divotvorný klobouk (1817)
Hadrián z Římsů (1821)
Každý něco pro vlast (před rokem 1829)
Potopa světa
Rohovín Čtverrohý (1821)
Veselohra na mostě (1826)
Zlý jelen
Žižkův meč
Dobré jitro!
Ptáčník

Historické
Uhlířka
Nizozemčanné v Praze
Eliška Přemyslovna
Fridrich Bojovný
Jan Hus - tuto hru spálil

Loupežnické
Loupežníci v táborském lese
Valdek
Loketský zvon
Loupež

Pohádky
Blaník
Jan za chrta dán
Česká meluzina

Romány a povídky
Pindar a Korina (před rokem 1823)
Příchod Karla IV. do Čech
Král Jan Slepý
Svatý Ivan




Josef Kajetán Tyl

Herec, dramatik, prozaik, novinář

Studoval gymnázium v Praze (od r. 1822), roku 1827 odešel studovat do Hradce Králové, kde se seznámil V. K. Klicperou.

V Praze získal místo účetního (fourier) ve vojenské kanceláři 28. pěšího pluku, kde pracoval až do roku 1842. Ve volném čase se dále věnoval divadlu a novinařině.

Od roku 1833 prakticky vedl redakci časopisu Jindy a nyní, tento časopis se po roce 1834 změnil na Květy. Ty redigoval do r. 1836 a v letech 1840-1845. Dále vydával časopis Vlastimil (1840-1842), v letech 1846-1849 vydával Pražského Posla. Roku 1849 se pokusil založit noviny pro vesnice - Selské noviny, ale tento pokus brzy ztroskotal.

V roce 1835 dal dohromady ochotnickou společnost, která hrála české hry ve Stavovském divadle. V roce 1833, společně s K. S. Amerlingem, F. Dittrichem, skupinou literátů z okruhu Květů V. Filípkem, F. Hejnišem, K. H. Máchou ad., založil Kajetánské divadlo. Bylo zaměřeno na vzdělanější vrstvy a během své 4 leté existence se zde konalo 25 představení především domácích dramatiků (Klicpera, Štěpánek ad.).

Roku 1846 odchází do Stavovského divadla, kde působil jako dramatik. Ředitelem Hofmanem je pověřen řízením českých představení (do roku 1851). V této době se dostal na vrchol kariéry, vychází všechny jeho spisy, dostal cenu Matice české a zlatý prsten za literaturu, byl nazýván miláčkem českého národa.

V této době působí jako organizátor českého kulturního života (organizuje plesy atp.).

V roku 1848 se také angažoval politicky, byl členem Svatováclavského výboru, Slovanského sjezdu a účastnil se založení Slovanské Lípy.

Byl zvolen poslancem do říšského sněmu.

V této době si udělal spoustu nepřátel, a jakmile se situace změnila, byl propuštěn z divadla. Poté odešel k Zollnerově kočovné společnosti, těžce onemocněl a nakonec zemřel v Plzni v bídě.

Cílem jeho tvorby bylo vytvořit české drama. Nejprve hry pouze překládal, ale pak je začal i psát.




Tvorbu J. K. Tyla lze rozdělit do tří tématických okruhů:

hry se sociálním námětem a zpravidla dobrým koncem: např. Paličova dcera, Pražský Flamendr, Bankrotář, Chudý kejklíř
romantické, dramatické báchorky: Jiříkovo vidění, Lesní panna, Strakonický dudák - 19.11.1983 jím byla otevřena nová scéna ND, klasické české postavy, český autor, o českých lidech
historické hry: Jan Hus, Jan Žižka, Kutnohorští havíři

Nejvýznamější díla:


Výhoň dub - tato hra je špatná, byla to jeho první hra a tento neúspěch ho na chvíli odradil od psaní.
Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka - (1834) hra se zpěvy, z venkovského prostředí. Poprvé zde zazněla česká hymna.
Slepý mládenec
Paní Marjánka, matka pluku

Hry ze života pražských lidí
Pražský flamendr
Bankrotář
Paličova dcera (1847) Rozárka je dcera venkovského paliče Valenty. Valenta se ze zoufalství a zlosti dopustí žhářství. Rozárka bere vinu na sebe, protože nechce, aby její sourozenci měli otce paliče.

Dramatické báchorky
Strakonický dudák aneb Hody divých žen - dudák Švanda odchází do ciziny za vyšším výdělkem, ale pak si uvědomuje, co pro něj domov znamená a vrací se zpět. Tyl chtěl odsoudit lidi, kteří odešli do ciziny. Pokouší se agitovat pro myšlenku, aby lidé pracovali doma - pro národ.
Lesní panna aneb cesta do Ameriky
Tvrdohlavá žena aneb zamilovaný školní mládenec - Hlavní hrdinkou je mlynářka, která nechce dát svou dceru školnímu mládenci. Horský duch ji za to spálí mlýn a nechá ji bloudit, až si uvědomí svou chybu a sebe i svou dceru provdá.
Jiříkovo vidění

Historické hry
Krvavý soud aneb kutnohorští havíři - zachycuje zde potlačení vzpoury kutnohorských havířů v 15. stol. Opat (hlavní hrdina), který se snaží vyřešit spory dohodou, je popraven.
Jan Hus - hra je namířena proti církvi. Je zde poměrně mnoho historických nepřesností, Hus se v Kostnici setkává s Janem Žižkou, který je pro Tyla ideálním lidovým vůdcem. Tyl udělal z Husa bojovníka za ideály roku 1848.
Žižka z Trocnova
1862- otevřeno Prozatímní divadlo 2.pol. 19 století


1881 - divadlo dostavěno, požár, znovuotevření 1883 (Bedřich Smetana - "Libuše")
Osobnosti

Jaroslav Vrchlický

Jaroslav Vrchlický, vlastním jménem Prof. Emil Bohuslav Frída, Dr.h.c., (17. února 1853 Louny - 9. září 1912 Domažlice) byl český spisovatel, básník, dramatik a překladatel.

Mezi jeho nejznámnější díla patří hra Noc na Karlštejně - komedie z českého prostředí, postava Karla IV. Vrchlický zde použil informaci, že Karel IV. stavěl Karlštejn jako hrad, kam nesměly ženy. Dílo bylo zfilmováno.

Julius Zeyer
dramatická romantická pohádka "Radůz a Mahulena"- o síle opravdové lásky

Ladislav Stroupežnický - dramaturg ND

veselohry "Zvíkovský rarášek", "Paní mincmistrová"
poté realistické drama "Naši furianti"- z jihočeské vesnice, prokreslení českého člověka, kritika maloměšťáctví.

Alois Jirásek

Alois Jirásek (23. srpna 1851 Hronov - 12. března 1930 Praha)
-byl český prozaik a dramatik, autor řady historických románů a představitel realismu. Byl několikrát navržen na Nobelovu cenu za literaturu.

Divadelní hry
Historická dramata

Tzv. trilogie tří Janů: Jan Hus, Jan Roháč, Jan Žižka
Lucerna - pohádkové drama spojující svět reálných a pohádkových postav


Bratři Mrštíkové

Bratři Mrštíkové byli bratři Alois (1861-1925) a Vilém (1863-1912) Mrštíkové, čeští spisovatelé, kteří některá svá díla, zaměřená především na realistický, až naturalistický popis života na moravském venkově, napsali společně. K jejich vrcholným společným dílům patří drama Maryša, povídková sbírka Bavlnkova žena a rozsáhlý román Rok na vsi. Jejich díla patří k vrcholným dílům českého naturalismu.

Nejvýznamnější dílo: drama Maryša


- tragický příběh ze slovácké vesnice; Maryša zabije muže, za kterého je donucena se provdat, chce mladého Francka; stavba jako antická tragédie (5 jednání):

1. část - expozice: otec Maryši se hádá s ženichem o věno
2. kolize: odpor Maryši k sňatku
3. krize: Francek se vrací z vojny, potyčka
4. peripetie: Maryšiny úvahy a rozhodnutí
5. katastrofa: vražda Vávry

Při uvedení hra velmi úspěšná; má rychlý spád, postavy silně vyhraněné, hovoří nářečím.



Generace ND a realistické drama




Národní divadlo
roku 1850 byl založen sbor pro zřízení Národního divadla
základní kámen byl položen 16. 5. 1868 (památné kameny přivezeny z různých míst spjatých s českou historií)
divadlo vyrostlo ze sbírek prostého lidu (proto má nad oponou nápis "Národ sobě ")
architektonický návrh vypracoval architekt Josef Zítek
na výzdobě se podíleli umělci jako M. Aleš, Mánes, J. V. Myslbek...
divadlo je postaveno ve slohu novorenesančním
divadlo bylo otevřeno 11. 6. 1881 Smetanovou Libuší
12. 8. 1881 divadlo vyhořelo a bylo znovu otevřeno 18. 11. 1883 díky finančním sbírkám mezi lidmi
architekt rekonstrukce byl Schultz
divadlo převzalo soubor Prozatímního divadla
základem divadla byly tři soubory: činohra, opera a balet
prvním ředitelem byl F. A. Šubrt



realistické drama

složitější vývoj, vzniká později než poezie a próza, na scénu proniká obtížněji
hry jsou většinou z venkovského prostředí
muselo vytlačovat historická dramata a lehké veselohry, neboť se tato tématika zdála málo vhodná pro Národní divadlo
projevil se velký vliv ze zahraničí
na scéně ND se hrály hry Gogola, Ostrovského, Ibsena
podíl na rozvoji realistického dramatu měli i vedoucí činitelé Národního divadla (Adolf Šubrt - ředitel, Ladislav Stroupežnický - dramaturg)
znaky:
ukázaná problematika mezilidských vztahů ovlivněných penězi, hlavní roli hraje majetek
objevuje se nářečí, charakteristiky z dané vrstvy, tragický konec


Přechod od romantických představ k realistickému zobrazování skutečnosti

12. listopadu 2009 v 21:45 | Dominika Moravcová |  ČJ - Literatura
V padesátých letech 19. století se literatura orientuje demokraticky a její metoda směřuje od romantismu k realismu. Pozvolna se dovršuje proces národního obrození v hospodářském, politickém i kulturním životě. Literáti se snaží vidět a zobrazit svět reálně, vyjadřovat se kriticky k nedostatkům a zároveň podat nový obraz národního života, v němž by vytvořili jeho typické představitele. Žádný z uměleckých směrů se neobjevoval izolovaně ba naopak - směry se v nevelkém časovém rozpětí doplňovaly a prolínaly, a to zejména v posledních fázích NO.
V české literatuře se od poloviny 19. století projevoval realismus dvojím způsobem:
1) satirou, která odhaluje skutečný stav a kriticky jej hodnotí
2) uměleckým zpracováním národního života - zobrazuje typické představitele, především z řad venkovského lidu
Neúspěch českých snah v revolučních letech 1848 a 1849 a následující doba bachovského absolutismu neblaze ovlivnily i literární dění, v němž se prosadily názorově i esteticky konzervativní tendence. To nejen poznamenalo tvůrčí i životní osudy osobností na vrcholu sil, ale i podrželo nástup mladých autorů. Ti se výrazně představili - jako vyznavači realismu - až r. 1858 almanachem Máj.
Bachův absolutismus

Alaxander Bach byl rakouský konzervativní politik, ministr spravedlnosti, ministr vnitra.
Po smrti Schwarzenbergově roku 1852 třímal Alexander Bach otěže všemohoucího absolutisty. Tomuto období se také říká "Bachův absolutismus". Opovrhovaný ministr vnitra zůstal až do roku 1859 hned po císaři nejmocnějším mužem ve státě, který ovšem těžce zadlužil stát. Bach zvýšil přímé daně o 143 %, vrátil do života mnohé staré metternichovské praktiky, zejména ostrou cenzuru s policejní špehování pronásledování, omezil společenský i politický život.
Na druhé straně "bachovského absolutismu" se skrývaly i pokroky na poli hospodářském, technickém a správním. Rozkvétal průmysl i obchod, stavěly se silnice železnice atd. Zrušil celní bariéry, zavedl okresy a kraje. Po prohrané válce s Itálií v roce 1859 nebylo nic snazšího jak ze strany vládních kruhů, tak ze strany liberální opozice - změnit strukturu státu a připsat Bachovi zásadní a rozhodující odpovědnost za rozvrat v říši. Od roku 1859 tedy ukončil svou kariéru jako velvyslanec u papežské stolice v Římě.

Mezi nejvýznamnější osobnosti tohoto literárního období patří: KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ a BOŽENA NĚMCOVÁ.
Karel Havlíček Borovský
Satirik, překladatel, zakladatel českého politického novinářství.
Vyrůstal v rodině, kde se hodně mluvilo německy, studoval na německých školách, ale němčinu nepovažoval za svůj rodný jazyk.
Jeho národní cítění se projevovalo už vstupem do kněžského semináře (úloha kněze - podpora vlasteneckých snah). Pro kritické názory byl ze semináře vyloučen.
Odjel jako vychovatel do šlechtické rodiny v Moskvě (díky pobytu v Moskvě napsal dílo Obrazy z Rus, kde ukázal svérázné stránky ruského života).
Po návratu do Čech působil jako redaktor v novinách (Pražské, Národní, Slovan), náplň oživil o politické otázky (Obrany demokratických práv).
Za prosté politické názory byl pronásledován, dokonce byl násilně převezen do Brixenu v Tirolsku. Strávil zde 4 roky ve vyhnanství a napsal zde své vrcholné básnické skladby.
Domů se vrátil s podlomeným zdravím.

Básnické skladby: Křest sv. Vladimíra, Král Lávra, Tyrolské elegie

Křest sv. Vladimíra
Satirická skladba, námět čerpal z ruské historie, kdy kníže Vladimír povrhne polanského boha Peruna a přijme křesťanství.
Námět přetvořil tak, že vznikl satirický příběh o panovníkovi a bohu => kritika poměrů v absolutistickém státu a v církvi.
Satirický přístup mu pomohl k tomu, aby se dostal k podstatě zobrazované skutečnosti: krutost vlády, zničil i samotného boha, spojení vlády s církví k ovládnutí obyvatel.

Tyrolské elegie
Autor s vtipem, satirou, ale i smutkem reaguje na svoji deportaci do tyrolského Brixenu v roce 1851.

Děj: V úvodu promlouvá k měsíci, který se mu stal jediným společníkem na cestě. Dále líčí své noční zatčení a loučení s rodinou. Báseň vrcholí osmým zpěvem. Havlíček zde mistrně rozvádí onu příhodu, kdy se při přejezdu Alp splaší koně a vystrašení policajti vyskakují z kočáru. Autor se sám ujímá opratí a koně zastavuje.

Celým dílem prostupuje humor, ironie. Přestože se nejedná o šťastné chvíle jeho života, cítíme nezlomný optimismus a víru v lepší časy.

Elegie= žalozpěv (pohřební zpěv), námět: smutek (stesk) ze ztráty blízké osoby.
Král Lávra
Satirická skladba.
Inspiroval se Irskou pohádkou.
Tato "nevinná" pohádka v sobě skrývá satirickou kritiku omezených vládců.
Alarmující je i pasivita poddaných, kteří si to nechají líbit.

Děj: Král Lávra není zlý, lidé ho mají rádi, ale jednu slabost mu nemohou odpustit. Jednou do roka se nechává holit a stříhat, odplatou holičovi je však poprava. Král totiž tají světu dlouhé oslí uši.
Los připadne i na mladého Kukulína. V poslední chvíli před popravou uprosí matka krále, aby nechal syna žít. Král se slituje. Kukulín však musí slíbit, že nikdy neprozradí, co viděl pod královými vlasy. Dokonce se stane dvorním holičem. Tajemství jej velmi tíží, a tak ho na radu poustevníka všeptá do staré vrby. Náhodou procházejí kolem vrby čeští muzikanti, a protože pan Červíček ztratil z basy kolíček, vyřeže si z vrby nový. Když pak začne na basu hrát na královském plese, tajemství je prozrazeno. K žádné katastrofě však nedochází. Lidé krále ujistili, že ho mají rádi, ba že mu dokonce dlouhé oslí uši sluší.



Božena Němcová

Narodila se v roce 1820 ve Vídni a zemřela předčasně v roce 1862 v Praze na vyčerpání a podlomené zdraví.
Její vlastnosti: starostlivá, osamělá, skromná, optimistická.
Její maminka: česká služka Terezie Novotná.
Její tatínek: panský kočí, němec Johann Pankl.
Její manžel byl 32letý úředník finanční stráže a jmenoval se Josef Němec.
Rodina se velmi často stěhovala.
Manželství nebylo šťastné.
Velký význam měl pro Němcovou pobyt na Chodsku: poznávala zde život venkovského lidu a studovala lidové zvyky a pověsti.
V roce 1848 byl její manžel přeložen do Uher a Němcová se s dětmi vrátila do Prahy, kde předtím pobývala 3 roky.(zde na ni silně zapůsobilo přátelství s lékařem Čejkou, vzdělaným překladatelem z románských literatur)
V 50. letech se situace rodiny stále zhoršovala, Němcová churavěla, opakovaně trpěla nedostatkem financí.
Velkou ranou v jejím životě byla smrt milovaného synka Hynka, který zemřel na tuberkulózu.

Němcová sbírala pohádky, výsledkem jsou 2 soubory pohádek:
1) Národní báchorky a pověsti
2) Slovenské báchorky a pověsti
Lidové pohádky proměnila podle svých představ - ukazuje život na venkově s jeho typickými postavami, touhu po spravedlnosti, víru ve skutečnost, sny o lásce, která vítězí nad překážkami a předsudky.

Pohádky: Sedmero krkavců, Princezna se zlatou hvězdou na čele, Potrestaná pýcha, Princ Bajaja, Čertův švagr, Jak Jarmil k štěstí přišel

Dále psala povídky, ve kterých zobrazila člověka a život společnosti počátku 19. století:
1) centrem příběhu je jednotlivec (člověk lidového původu: např. Divoká Bára-vesnická odvážná dívka, Babička-typická venkovská žena, která dodržovala všechny zvyky, které se vázaly k jednotlivým ročním obdobím, byla harmonická a chtěla každému prospět)
2) ukazuje prostředí, v němž žijí vedle sebe lidé s chudých vrstev a k tomu z bohatých vrstev (např. V zámku a podzámčí)

Babička
Dílo se řadí do českého realismu, ale ještě má romantické prvky (např. velmi působivý příběh Viktorky).
Dílo bylo 350x vydáno a přeloženo do 20 jazyků.
Ilustrovali jej mnozí malíři. (Adolf Kašpar, Zdeněk Burian)
Povídka nemá souvislou dějovou linii, je psána formou obrazů, líčí průběh života jednoho roku na Starém bělidle. Tvoří ji 19 kapitol. Ústřední postavu představuje babička, moudrá laskavá žena, kterou si svou vlídností a láskou dokázala získat srdce všech lidí bez ohledu na společenské postavení.

Děj: V první části přijíždí babička za svou dcerou Terezou Proškovou na Staré bělidlo. Netrpělivě ji očekávají její vnoučata - Barunka, Adélka, Jan a Vilím. Od prvního okamžiku si ji z celého srdce zamilují. Babička se jim stává citlivou vychovatelkou, vypráví pohádky, dbá na dodržování zvyků a obyčejů, probouzí lásku k vlasti, učí je milovat práci, vše živé kolem.
S babičkou se postupně seznamují všichni sousedé, váží si jejich rad a snahy pomoci. Nejčastěji ji chodí navštěvovat mlynář a myslivec s rodinami, babičku však rádi vidí i na zámku.
Druhá část je více zaměřena na popis obyčejů a zvykových událostí v jednotlivých měsících roku (dračky, přástky, Mikuláš, Vánoce, vynášení smrti, Velikonoce, poutě).
Bez babičky si už lidé život na Starém bělidle nedovedou představit, jsou jí vděčni za starost o všechny, kteří se ocitli v tísni. Pomáhá chudému Kudrnovi opatřit práci, Kristle z hospody zachrání jejího Jakuba před vojnou, upozorní kněžnu na tajnou lásku slečny Hortenzie k učiteli malířství.
Dějem prolíná i několik dalších osudů venkovských lidí. Jedním z nejdojemnějších je baladický příběh milostné tragédie bláznivé Viktorky.
V závěru knihy babička umírá. Nebylo snad jediného člověka na Starém bělidle, který by ji neoplakal.

Národní obrození

9. listopadu 2009 v 18:05 | Tereza Levá |  ČJ - Literatura
NÁRODNÍ OBROZENÍ


- 70. léta ( poslední třetina )
- období formování novodobého českého národa
- předcházely vládní zásahy - Marie Terezie - Josef II.

JOSEFÍNSKÉ REFORMY - povinná školní docházka
- reforma státní správy ( vznik jmen a příjmení )
- patent toleranční
- patent o zrušení nevolnictví (robota trvala ještě dalších 10 let )
- možnost stěhovat se a vdávat se = zrušení nevolnictví
- zrušení jezuitského řádu
- němčina jako jediný úřední jazyk v celé monarchii



1) ETAPA - OBRANNÁ - vznikly základy spisovné češtiny, je spjata s osvícenstvím

Cíl: zachování existence českého jazyka, OBRANA ČESKÉHO JAZYKA


JOSEF DOBROVSKÝ
- nejvýznamější osobnost národního obrození, jazykovědec, dějepisec
- nar. v Ďarmotech v Maďarsku, student teologie, vychovatel a nakonec soukromý vědec
- zabýval se studiem nejstarších dějin, českým a slovenským jazykozpytem
- v rodině se mluvilo německy - psal německy, latinsky a koncem života i česky
- zakladatel slavistiky - ( poznávání kultury slovanských národů )
- T.G. Masaryk ho nazval - první světový Čech nové doby
- Bránil existenci čj ( díla psal v němčině )

Díla : DĚJINY ČESKÉHO JAZYKA A LITERATURY
ZEVRUBNÁ MLUVNICE JAZYKA ČESKÉHO
ZÁKLADY JAZYKA STAROSLOVĚNSKÉHO
NĚMECKO - ČESKÝ SLOVNÍK ( 2 DÍLY )
PODROBNÁ MLUVNICE ČEŠTINY


Novinářství
- 1719 vyšlo první číslo Pražských poštovních novin, které vycházeli 50 let
- V roce 1785 odkoupil licenci Jan Ferdinand ze Schönfeldu, který ve svém podniku zaměstnal Václava Matěje Krameria
- V roce 1789 opustil Kramerius Schönfeldské c.k. pražské noviny a začal vydávat svoje noviny Krameriusovi c.k. pražské poštovní noviny(Krameriusovi c.k. vlastenecké noviny)
- Po jeho smrti (1808) převzal podnik jeho syn který je vydával do 1825
- 1789 založil nakladatelství Česká expedice, které vydávalo knížky lidového čtení(cestopisy,povídky nebo rytířské povídky)

Divadlo
- První stálé divadlo vzniklo v Kotcích na dnešním Ovocném trhu.
- V době národního obrození byla snaha vytvořit nové hry v češtině, najít nějaké české divadlo.
1783 - Stavovské divadlo - německé, později české představení
1786-89- Bouda (Václ. Nám) - Václav Thám byl zakladatelem
§ Hra Břetislav a Jitka aneb Únos z kláštera
§ Oficiální název divadla zněl Vlastenecké divadlo
§ Divadlo navštívil i Josef II.
§ Divadlo bylo později zbouráno a hrálo se na různých místech, např. v divadle U Hybernů
- Skutečnou stálou scénu získalo české obecenstvo až vybudováním Prozatímního divadla

VÁCLAV THÁM - herec, dramatik
- hrál vlastenecké hry, čerpané z dějin ( hráli v němčině ), Vlasta + Šárka, Břetislav + Jitka
- jeho hry zobrazovali výseky z národních dějin = byli velmi oblíbené
Díla : BÁSNĚ V ŘEČI VÁZANÉ - první básnické dílo



2) ETAPA - OFENZIVNÍ ( útočná ) - Jungmanovská generace

Cíl: vytvořit základy české vědy a umělecky náročnou literaturu

JOSEF JUNGMANN - nar. V Hudlicích u Berouna, básník, filozof, překladatel romantických autorů
- propaganda českého jazyka
- svá díla psal česky
- vedoucí osobnost 2.etapy NO


Díla : SLOVNÍK ČESKO - NĚMECKÝ ( 5 DÍLŮ ) - ve slovníku jsou i vlastní novotvary
ROZMLOUVÁNÍ O JAZYKU ČESKÉM - poukazuje na národní bezpráví, poněmčování škol a úřadů
SLOVESNOST - učebnice teorie literatury
HISTORIE LITERATURY ČESKÉ - souhrnný obraz vývoje české literatury











Rukopisy
- protože české písemnictví nemělo žádné památky z období staročeštiny, jiné národy ano
- v letech 1817 a 1818 se objevily dva proslulé zlomky větších básní :

- Rukopis Královédvorský - vytváří idealizovaný obraz českého dávnověku a středověku
o Epické básně čerpají z období českých dějin
o Lyrické písně mají většinou milostný obsah

- Rukopis Zelenohorský
o Obsahuje 119 veršů
o Obsahuje skladbu Libušin soud


FRANTIŠEK PALACKÝ - nar. Hodslavice na Valašsku, básník, historik, redaktor čas. Čes. Muzeum

ŽIVOTNÍ DÍLO : DĚJINY NÁRODU ČESKÉHO V ČECHÁCH A V MORAVĚ
nejprve psáno německy - dokončeno česky


PAVEL JOSEF ŠAFAŘÍK
- nar. Kobeliarovo na Slovensku, profesor, knihovník, slavista,
archeolog
- sbíral lidovou slovesnost

D : SLOVANSKÉ STAROŽITNOSTI ( dějiny slovan. národů )

JAN KOLÁR - nar. Mošovce na Slovensku, básník, studoval evangelické bohoslovectví v Jeně

D : BÁSNĚ
SLÁVY DCERA - představa že dcera bohyně Slávy, by odčinila Slovanům někdejší
utrpení

VÁCLAV KLIMENT KLICPERA - dramatik, který se zasloužil o pozvednutí českého divadelnictví
- psal hlavně rytířské hry a historické
- ve svých veselohrách kritizuje lidskou slabost a nedostatky
- Divotvorný klobouk, Veselohra na mostě

FRANTIŠEK LADISLAV ČELAKOVSKÝ - nar. Strakonice, filozof, sběratel lid. slovesností, redaktor Praž. novin
D : SLOVANSKÉ NÁRODNÍ PÍSNĚ
MUDROSLOVÍ NÁRODU SLOVANSKÉHO V PŘÍSLOVÍCH
OHLAS PÍSNÍ ČESKÝCH - obraz venkovského lidu - Toman a lesní panna (1.česká balada)
OHLAS PÍSNÍ RUSKÝCH - bohatýrské písně

MAGDALENA DOBROMILA RETTIGOVÁ - Domácí kuchařka



3 ) ETAPA - ROMANTICKÁ LITERATURA - ústní lidová slovesnost, folklor -venkovský,městský


KAREL HYNEK MÁCHA- nejvýznamnější básník českého romantismu
- Své básně psal Mácha nejprve německy, avšak později přešel k poezii české
- Máj - základní dílo české moderní poezie- lyrickoepická básnická skladba
o Dějem je krajina, která Máchu očarovala při návštěvě Bezdězu
o Příběh má poměrně tragický rámec příběhu - Vilém zjistí že byla Jarmila svedena a zabije jejího svůdce, teprve později se dozví, že svůdníkem byl jeho otec. Jarmila umírá sebevraždou a Vilém později na popravišti
o Děj dramaticky stoupá, vrcholí a opět klesá.
o Dramatický účin podporují intermezza, která děj zpomalují.
o Společnost se postavila k máji většinou odmítavě
KAREL JAROMÍR ERBEN- 7. listopadu 1811, Miletín u Hořic v Podkrkonoší
- byl český historik, archivář, spisovatel, básník, překladatel a sběratel českých lidových písní a pohádek; představitel literárního romantismu.
- Kytice - nejoblíbenější básnická sbírka 19.st.
- forma básní - balada
- dílo má romantické rysy - líčení přírody, postavy nemají romantické rysy, mateřská láska
- Sbírka zahrnula hlavní druhy lidové epiky. Nejpočetnější skupinu tvoří báje. Ty nejvíce odrážejí názor lidu na přírodu, v níž se člověk potýká s působením tajemných sil a bytostí

4) ETAPA

JOSEF KAJETÁN TYL
KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ
- nar. v Borové u Přibyslavi 1821 -1856
- básník, epigramatik, studoval filozofii, kněžský seminář, působil jako vychovatel v Rusku
- zakládá vlastní Národní noviny
- z politických důvodů je zatčen a odvezen do tyrolského Brixenu ( vyhnanství )
- po návratu do Čech umírá na souchotiny
- Havlíčkův pohřeb - jedinečná protivládní demonstrace českého lidu - B. Němcová položila před zraky policie na rakev trnovou korunu
D : TYROLSKÉ ELEGIE - satirické skladby
KRÁL LÁVRA,. KŘEST SV. VLADIMÍRA , OBRÁZKY Z RUSI

BOŽENA NĚMCOVÁ - nar. ve Vídni 1820 - 1862
- spisovatelka ( babička Magdaléna Novotná )
- v 17 letech provdána za Josefa Němce
-
D : NÁRODNÍ BÁCHORKY A POVĚSTI
SLOVENSKÉ POHÁDKY A POVĚSTI
BABIČKA - obrazy venkovského a maloměstského života, obraz z venkovského života,
který byl ovlivněn vlastními prožitky B. Němcové
- Dílo by se dalo rozdělit na dvě části, první vypráví o historkách, příjezdu babičky a o životě na Starém bělidle a druhá vypráví spíše lidové zvyky a tradice
BARUŠKA
DIVÁ BÁRA
DOBRÝ ČLOVĚK
PAN UČITEL
CHYŽE POD HORAMI
POHORSKÁ VESNICE
V ZÁMKU A PODZÁMČÍ

Realismus v literatuře

8. listopadu 2009 v 20:05 | Šimon |  Referáty

Realismus v literatuře
- podstata realismu jako uměleckého směru 2. poloviny 19. století
- kritický realismus, naturalismus
- hlavní představitelé světové literatury a jejich díla
- představitelé českého kritického realismu (historická próza, venkovská próza)


Realismus- (z latinského slova realis - skutečný, věcný)
- následkem rozmachu vědy v 2. polovině19. století vystřídal romantismus a narozdíl od něj opustil svět fantazie a citůa soustředil se na pravdivé, přesné a věcné vykreslení společnosti, snažil se zpodobnit průměrného člověka a jeho postavení ve společnosti

  • lidská osobnost byla vyjadřována pravdivě, bez příkras a iluzí, stejěntak láska byla líčena oběktivně
  • narozdíl od romantismu, kde se kladl důraz na lidskou odlišnost a individualitu, se realismus všímal u lidí toho, co je pro ně typické, společné jistému druhu lidí - typizace
  • zabývá se nitrem člověka a jeho vnitřním světem, zabývá se otázkou proč není v moderní spolešnosti šťastný

Kritcký realismus
je pohled na společnost, který kriticky poukazoval na společenské třídy, volal po nápravěa vzniku spravedlivější společnosti, kritizoval mezilidské vztahy a hlavněmajetkové rozdíly

Naturalismus
vznikl ve Francii v 60.- 80. letech 19.století
základem bylo přesvědčení že život člověka je určen pouze jeho dědičností a že je řízen svými pudy
- dává velký důraz na detailní popis prostředí i situací (například detailní líčení deliria v Zabijákovi) a na rozdíl od realismu, ve kterém hlavní postavu představuje průměrný člověk, naturalismus využívá něčím výjimečné osoby,stojící buďto na okraji společnosti, nebo na jejím vrcholu (Rusko). Hlavní postavy jsou určitým způsobem zvláštní, poznamenané, vyřazené. Trpí fyzickou nebo psychickou narušeností.

Světoví představitelé:

Anglie:

Charles Dickens (1812 - 1870)
- největší, nejznámější anglický představitel realismu
  • měl nešťastné dětství, jeho rodiče byli zadlužení a ve vězení pro dlužníky, od 12 let si musel vydělávat, pracoval v různých továrnách
  • autobiografie v jeho románech - autor zobrazuje nešťastné sirotky, kteří mají krutý život a žijí v bídě, závěr je šťastný a dostanou se do lepší společnosti
Díla:
Oliver Twist
Sociálněkritický román
Příběh sirotka, který se protlouká od sirotčince aždo světa lond©nslého podsvětí,šťastný konec
Kronika Pickwikova klubu
- rozsáhlý román, kritický , satirický a realistický
- hlavní hrdina pan Pickwik a jeho přátelé, kteří se vydali na cestu po Anglickém venkověa humorněkritizuje nedostatky společnosti

David Copperfield
autobiografický román


Gustav Flaubert(1821 - 1902)
- ozna
čován za nejdokonalejšího realistického spisovatele ve Francii, fin. nezávisl©
dílo:
Paní Bovaryová
- jeho nejlep
ší román
- Ema vede v
šední život s venkovsk©m lékařem, neuspokojuje ji to, z všednosti uniká milostn©mi a finančními dobrodružstvími, touží po životěv Paříži, neúnosnost situace řeší sebevraždou
- Bovarismus = mylné p
ředstavy o životě


Honoré de Balzac (1799 - 1850)
- za základ tvorby je pova
žován cyklus:

Lidská komedie - trilogie, romány:
1. Otec Boriot
- p
říběh bohatého kupce, provdá své dcery za šlechtice, ty se za něho posléze stydí a přestanou se s ním st©kat, umírá osamocen
2. Ztracená iluze
- 2 hrdinové => venkovsk© básník a vynálezce
3. Lesk a bída kurtizán (záletnic)
- propojení finan
čního světa s pařížským podsvětím

naturalismus

Emil Zola(1840 - 1902)
- p
ředstavitel a zakladatel naturalismu,
- vycházel p
řísněz tzv. determinismu => člověk je předurčen dvěmi základními předpoklady - dědičností a prostředím
- vybírá si negativní stránky
života
dílo:
Zabiják
- román lí
čící osud mladé ženy, která se svým druhem přichází do Paříže, aby zde žila, její druh je opouští, ona se seznamuje s klempířem a vezme si ho, její mužspadne ze střechy a musí se dlouhodoběčit => začne pít a nechce se mu pracovat a k alkoholismu ztrhne i svou ženu => podaří se jim z toho dostat, zakládají si prádelnu, ale alkohol je stáhne zpět
- o vlivu alkoholu na morální sv
ědomí

Rusko

Fjodor MichajlovičDostojevskij (1821 - 1881)

Díla:
Zločin a Trest
hlavním hrdinou je chudý petrohradský student Rodion, který se cítí být výjimečný. Má svou vlastní teorii o tom, že život některých lidí je bezcenný a že tudížnení hříchem jim ho vzít. Zabije lichvářku, jenže za ní přijde její sestra, která vše viděla, a tak musí zabít i ji. Po činu uteče, po čase se dostane do rodiny alkoholika Marmeladova. Zde pracuje (jako prostitutka) jeho dcera Soňa. Raskolnikov se do Soni zamiluje a svěří se jí se svým činem. Soňa ho přesvědčí, aby se šel přiznat, za svůj čin je odsouzen na 8 let na Sibiř, kde je mu Soňa oporou.
Bratři Karamazovi
Dostojevského vrcholné dílo, psychologický a filosofický román s kriminální zápletkou.

Česká historická próza

Alois J irásek ( 1851 - 1930)

Díla:

husitství - Mezi proudy
Psohlavci

Venkovská próza
-obraz vesnice i s jejími nedostatky - snaha hledat řešení (návratem k ideálům křeslanstvi ,
regionáiní charakter prózy - odraz autorova vztahu k určitému kraji.

Karel Václav Rais

Díla:
Zapadlí vlastenci - obraz náročné a obětavé práce drobné vesnické inteligence (učitelé,kněži) v doběnárodního obrození.
- popisuje zde národnostní spory na česko-německém rozhraní.
Kalibův zločin
- tragédie dobráka dohnaného intrikami a rozrvrácením manželství k sebevraždě.

Romantismus ve světové a české literatuře

5. listopadu 2009 v 20:43 ČJ - Literatura
Romantismus ve světové literatuře

- konec 18. stol.
- východiskem preromantismus (Francie) → náhrada rozumu citem
- formoval se v období mezi dvěma revolucemi - 1789 ve Francii a 1848 v celé Evropě
- Čechy - vlastenecké cítění → nenávist k Habsburkům

charakteristika romantismu:
1. individualita člověka
2. svoboda jedince a národa
3. důležitost národní historie
4. subjektivita člověka
5. rozvoj subjektivně laděné poezie
lyrika - milostná poezie
epika - eposy a balady (základem historie)
- rozvoj povídek a románů (alegorie)
- román ve verších (Evžen Oněgin)
o charakteristika hrdiny - vyvrženci; hrdinové na okraji společnosti; neochota podřizovat se; končí tragicky (sebevražda)
- Rusko - nový typ hrdiny - "zbytečný člověk" → bohatý unuděný člověk

Německý romantismus

- vnitřní roztříštěnost státu → desítky státních útvarů (absolutismus)
- navázání na preromantismus (Schiller, Goethe) - svoboda. Cit
- hudba - R.Wagner (19.stol.) - témata historická (báje, pověsti) - díla - Bludný Holanďan, Valkýra, Mistři pěvci norimberští
- literatura - lyricko-epický žánr - zpěvy; romány v dopisech; hymnus (= oslavná elegická básnická skladba)

Novalis (18.-19.stol.)
(vl.jm. Friedrich von Hardenberg)

- dílo : "Hymny noci"
- autor oslavuje noc
- konfrontace dne (=život) a noci(=smrt; věčnost)
- den je oproti noci reálný - romantici zbožňují tajemno, záhady

Jakob a Wilhelm Grimmové
-zabívali se německou lidovou slovesností a germánskou mytologií
-názory na lidovou slovesnost ovlivnily K.J.Erbena

-dílo: soubor německých lidových pohádek

Heinrich Heine (19.stol.)
- syn židovského obchodníka
- studium práv
- nemá podporu v Německu → 30. léta- emigrace do Paříže
- umírá 1856

- dílo: "Kniha písní"
- tématem nešťastná láska
- romantické motivy - moře (nevyzpytatelnost; nezkrotný živel; ohromná síla) láska filozofické myšlenky


Anglický romantismus

- panovník omezován parlamentem → rozvoj obyvatelstva
- pevné utvoření společnosti
- pomoc evr.státům proti absolutismu → romantická literatura
a) lyricko-epická poezie
- touha po osobní a národní svobodě
- hlavním hrdinou poutník → nese poselství svobody
- náměty z antiky
b) próza
- společenský román
- rozsáhlé romány
- historický román

poezie:

Byronismus:
-proud romantické poezie, jehož hlavním představitelem je G.G. Byron. Charakteristickým rysem je hluboce prožívaný rozpor svobodomyslného jedince se skutečností světa.
Žánry: moderní epos, romantická básnická povídka.

George Gordon Byron (zemřel 1824)
- bohatá šlechtická rodina
- vzdal se politické kariéry → podpora národních osvobozeneckých hnutí
- pomoc hlavně Řecku
- 1821-29- řecká snaha o samostatnost - nadvláda Osmanské říše → velká krveprolití
- pluje do Řecka
- 1824 - nakažen tyfem → umírá

- dílo: "Childe-haroldova pouť"
- rozsáhlá skladba - 4 zpěvy
- hl.hrdinou angl.šlechtic; znechucen angl.poměry
- odjíždí na pouť po Evropě
- částečná autobiografie; prvky ze života Shelleyho


- 4 zpěvy:

1. Španělsko a Portugalsko
2. Řecko a Albánie
3. Belgie a Německo
4. Itálie
- romantický motiv - příroda
- oslava Řecka; národní hrdost
- nechuť přijmout konvence → snaha odlišovat se

Percy Bysshe Shelley (zemřel 1822)
- přítel Byrona (považuje ho za svého učitele)
- nespokojenost v Anglii
- odchází do Irska a Portugalska

- dílo: "Odpoutaný Prométheus"
- báje: Prométheus připoután na Kavkaze a každý den mu pták vyklovává játra
- Heraklés ho osvobozuje od božího trestu
- v opusu - vysvobození tajemným duchem a potrastání Jupitera (symbol absolutismu)

Walter Scott (1771-1832)
- píše historické romány (zakladatel historické povídky)
- po otci právník
- romány - Ivanhoe, Puritáni, Železná

- dílo: "Ivanhoe"
- děj - Anglie 12.století - vláda Richarda Lví srdce
- rytířské prostředí

Francouzský romantismus
revoluční změny → 1830, 1848 - proti absolutismu (Buorboni)
- próza- nejvýznamnější společenské romány
- lyricko-epická poezie

Victor Hugo (1802-1885)
- prozaik, dramatik
- studium vojenské školy
- pair France (=poslanec)
- vláda Napoleona III. → vyhnanství - ostrovy u Anglie
- návrat po 20 letech - opětná práce politika
- veliký pohřeb - národní smutek
epika
- dílo: "Legenda věků" (3 díly)

lyrika
- angažovaná poezie:
politika; sociální nespravedlnost; boj za národní svobodu (Řecko); proti Napoleonu III.
"Jen ty nám zůstaneš, ó lásko"
- báseň Dítě
- řecká tématika - boj za svobodu
- protinapoleonská; kritika režimu a diktatury

próza

- dílo: "Chrám Matky Boží v Paříži"
- hl.hrdina - zvoník Quasimodo
-Historický román z prostředí Paříže. Děj se odehrává v 15.století za vlády Ludvíka XI. Hlavním hrdinou je Quasimodo- zvoník u Matky Boží, kterého se ujal otec Frollo. Když mu byly čtyři roky, vyměnili ho cikáni za hezké malé děvčátko, které se narodilo jedné vesničance. Ze ztráty své dcery se vesničanka pomátla. Malé pokřivené děcko našel otec Frollo, když jej vesničanka odhodila. Frollo byl jediný, koho Quasimodo měl a komu byl vděčný. Quasimodovi dal práci zvoníka, z níž Quasimodo ohluchnul. Quasimodo byl ošklivý, jednooký hrbáč a ještě k tomu i hluchý. Lidé ho díky jeho osamělosti a nehezkého zjevu nenáviděli, viděli v něm zlo. Z malého uneseného děvčátka vyrostla krásná dívka Esmeralda. Esmeralda se provdala za jakéhosi Petra Grigoira, kterého sňatkem osvobodila od šibenice. Sňatek to byl symbolický, bez lásky. Do Esmeraldy se vášnivě zamiloval otec Frollo a Quasimodo mu ji z vděku pomohl unést. Při únosu byl však chycen a odsouzen na pranýř. Když si Quasimodo odpykával svůj trest, lidé se mu smáli. Jediná Esmeralda se mu snažila pomoci a podala mu vodu. V tu dobu se Quasimodo do Esmeraldy zamiloval. Ta však velmi milovala kapitána Phoeba. Ten její lásku nebral vážně, pouze lásku předstíral. Jednou, když byli spolu je spatřil otec Frollo. Ze žárlivosti bodl kapitána a utekl. Obviněna z činu byla Esmeralda a za tento čin odsouzena k šibenici. V den popravy ji Quasimodo unesl a schoval ji u sebe v chrámu. Dal jí najevo svou lásku, ale ona stále milovala kapitána. Grigoire přepadl chrám a snažil se Esmeraldu unést, ale Quasimodo ji vehementně bránil. Bitky využil otec Frollo a na Esmeraldu začal naléhat, aby se stala jeho milenkou, nebo že zemře. Ta raději zvolila smrt. Frollo ji předal policii, čekala ji šibenice. Před šibenicí ji hlídala kajícnice, která podle Esmeraldina amuletu poznala, že je to její ztracená holčička. Byla to její matka. Ač dceru bránila, Esmeraldu oběsili. Quasimodo si všiml, že Frollo popravu s úsměvem sledoval a shodil ho z balkonu na dlažbu. Po smrti Esmeraldy Quasimodo záhadně zmizel. Až po letech našli jeho tělo v hrobce, kde byla Esmeralda pochována.

Alexandre Dumas
-jeden z nejplodnějších francouzkých romanopisců
-příběhy plné intrik, soubojů a šlechetných činnů
-dílo:

Hrabě Monte Christo, Tři mušketýři

Americký romantismus
rozdíl od Evropy
- nezávislý stát; demokracie
- problém - otroctví
§ umělé romantické motivy: princip- tajemno, hororové a detektivní zápletky, zdánlivý nadpřirozený pocit - ale řešení formou rozumu

Edgar Alan Poe (1809-1849)
- narozen v Bostonu-baltimore
- výchova otčíma - Poe s ním nevychází (výstřední chování, problémy) → zápis do armádní školy
- vyloučení ze školy - nemá finance → chudoba
- publikuje detektivní povídky- neúspěch (legendou po smrti)
- alkoholik, narkoman
- manželka Virginie (umírá 1847) → Poe utápí žal v alkoholu
- 1849 - nalezen mrtev s proraženou hlavou na ulici
- poezie

- próza
- zakladatel detektivního-hororového žánru; povídek
- tajemno, záhady (logické vysvětlení)
- povídky: Jáma a kyvadlo;

Ruský romantismus

- 19.stol.- tvrdý absolutismus
- prolínání romantismu a realismu
- literatura - kritika absolutismu

Alexandr Sergejevič Puškin (1799-1837)
- Petrohrad
- šlechtická rodina spřízněná s carem
- zapojen do hnutí evropských národů
- 1820- nucen odejít do vyhnanství na Kavkaz → život v letním sídle - spokojenost
- izolace od politiky - tvůrčí období
- zkoumání historie, přírody …
- manželka Natálie Golčarová
- zastřelen při souboji se švagrem

- poezie
- poem = rozsáhlá básnická skladba (příroda + příběh)
- díla : Kavkazský zajatec; Bachčisurajská fontána; Cikáni
- román ve verších: "Evžen Oněgin"
- zbytečný člověk

Michail Jurijevič Lermontov (1814-1841)
- přítel Puškina
- umírá při souboji

- poezie
- poémy:

- dílo: "Démon"
- nositel zla, pohrdání a nenávisti, ale zároveň duch svobody a poznání
- vnitřní obrození díky lásce, ale jeho polibek = smrt
- zamilován do kněžny Tamary
- touha po změně → neúspěch

- próza
- zakladatel ruského sociálně-psychologického románu


Romantismus v českých zemích

Karel Hynek Mácha
-vystudoval filozofii a práva, poté advokátní praxe
-navštěvoval hrady, oblíbil si Bezděz
-ochotník v českých divadlech
-zemřel v 26 letech při hašení požáru v Litoměřicích, nakazil se přitom cholerou
-intermezzo = mezizpěv
dílo:
Máj
-lyrickoepická báseň, která se skládá z dedikace(věnování), 4 zpěvů a 2 mezizpěvů
-V předzpěvu básník velebí český národ, jeho dobré srdce, statečnost v bojích a věrnost své vlasti a svému králi. Velebí též nádheru české přírody.
V první části básník opěvuje přírodu v měsíci máji (od toho jméno básně.), který je zasvěcen lásce. Také Jarmila čeká na břehu jezera na svého milého Viléma. Na člunu však nepřiplouvá Vilém, ale cizí jinoch se strašnou zprávou. Její Vilém bude zítra zbaven života, protože zabil Jarmilina svůdce. Netušil, že tímto svůdcem je jeho vlastní otec. První zpěv končí známými verši: Je pozdní večer první máj - večerní máj - je lásky čas. Zde k lásky hrám hrdliččin hlas: Jarmilo ! Jarmilo !! Jarmilo !!! V druhém zpěvu přemýšlí ve vězení Vilém o svém životě. Byl od svého otce vyhnán a rostl v loupežnickém sboru. Později se stal vůdcem loupežníků, strašným lesů pánem. Cítí se nespravedlivě odsouzen, protože provedl spravedlivou mstu. Ke konci noci několikrát omdlí a strážný, který poslouchal jeho šepot, se už do konce svého života nepousměje…
I. intermezzo: Příroda a sbor duchů připravují pro Viléma slavný pohřeb.
Třetí zpěv popisuje popravu Viléma. Básník líčí nádherné barvy přírody, kterou naposledy Vilém pozoroval a jež poskytla Vilémovi útočiště, když byl loupežníkem. Pak vojenský pluk a zástup diváků doprovází Viléma ke kapli na vrcholku kopce u jezera. Tam je Vilém katem popraven. Básník se s Vilémem loučí verši: Ach v zemi krásnou, zemi milovanou,/ v kolébku svou i hrob svůj, matku svou,/ v vlasť jedinou i v dědictví mu danou,/ v šírou tu zemi, zemi jedinou,/ v matku svou, v matku svou, krev syna teče po ní. Třetí zpěv zase končí známými verši: Je pozdní večer první máj - večerní máj - je lásky čas, hrdliččin zve ku lásce hlas: Viléme ! Viléme !! Viléme!!!
II. intermezzo: Vilémovi druzi naříkají nad smrtí svého vůdce.
V posledním, čtvrtém zpěvu vstoupí do děje sám básník. Po sedmi letech navštíví místo, kde byl Vilém sťat a kde se ještě nachází jeho lebka. Vzpomíná, že báseň Máj byla vyjádřením jeho jinošství. Budoucí život se mu bez lásky jeví pochmurný. Čtvrtý zpěv končí verši: Je pozdní večer - první máj - večerní máj - je lásky čas, hrdliččin zve ku lásce hlas: Hynku ! - Viléme !! - Jarmilo !!!
Karel Jaromír Erben
-všeobecný zájem o lidovou slovesnost, chtěl poodkrýt lidové pověsti, písně a obyčeje
-hlavní cíl své tvorby spatřoval v psaní textů umělecky původních
dílo:
Kytice
-soubor 13 balad
-2 nové principy->komponovanost a etičnost
Komponovanost
-předem promyšlené rozvržení balad, osové řazení balad, zrcadlově protilehlé básně mají shodné atributy
Etičnost
-řeší morální otázky
-Erben považuje vazbu matky k dítěti za nejužší a nejzákladnější ze všech lidských vztahů vůbec
-s výjimkou Záhořova lože jsou hl. hrdinkami ženy, důraz je kladen na dodržování morálních norem, prohřešky x nim jsou krutě trestány až nepřiměřeně, většinou jsou tresty nezvratitené, pokud může dojít k nápravě, jen za předpokladu účinného pokání
Umělecké prostředky Kytice
-dějová zkratka
-dramatičnost textu, sevřenost, napětí, dějový spád
-dokonalá zvukomalba
Josef Kajetán Tyl
-prozaik a dramatik - čítankový důkaz
-vězel v náručí národního obrození
-tvůrčí individualista
-ředitel českého ochotnického Kajetánského divadla
-představitel sentimentálního, romantického pojetí literatury
-největší význam - divadelní tvorba, přispěl ke zvýšení úrovně české scény i divadelního života
-díky němu získalo české divadlo v národní společnosti své důstojné místo a poslání
-musel slevit ze svých požadavků a přizpůsobit se vkusu často primitivního obecenstva
-hlavní funkce her - vlastenectví, buditelství a didaktičnost
- akcentoval jazykovou složku obrození
literární dílo:
1.Činnost novinářská
2. Próza
Dekret kutnohorský,
3. Divadelní hry
a) dramatické báchorky
Jiříkovo vidění,
b) hry ze současnosti
Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka
c) hry historické

Jan Hus
Hymna naší vlasti
-Kde domov můj
-složil František Škroup

Česká literatura 2. poloviny 19. století

5. listopadu 2009 v 19:51 | Jakub Příplata |  ČJ - Literatura
Česká literatura 2. poloviny 19. století
- oslabení absolutismu a rozvoj kultury (architektura a výtvarné umění, hudba)
- májovci, ruchovci, lumírovci - jejich literární cíle, hlavní osobnosti a díla

Absolutismus - autokratická forma vlády v monarchiích, moc ztělesňuje panovník, neomezený jinou legální autoritou. Uděluje i ruší privilegia, jmenuje a odvolává ministry i stát.
- 30. - 40. léta - odpor proti absolutismu (kancléř Metternich)
- 1848 - vyvrcholení národního obrození - vznik politických stran liberální a radikální
- období po revoluci 1848 = Bachův absolutismus (byli jsme součástí Rakouska; mizely normy, zanikl parlament, hospodářské problémy)
- 1850 končí Bachův absolutismus, císařem František Josef I.
- 1860 vydává "Říjnový diplom" - rovnoprávnost Čechů, císař bude vládnout podle ústavy, hospodářský vzestup českého měšťanstva, rozštěpení národní strany na mladočechy (Sladkovský, Grégr) a staročechy (Rieger, Palacký)
- Únorová ústava 1861 svěřuje zákonodárnou moc dvoukomorové říšské radě (panská
- a poslanecká sněmovna)
- 1867 dualismus = rakousko-uherské vyrovnání (Rakousko rozděleno na Předlitavsko
- a Zalitavsko)

Národní divadlo
-
svými malbami vyzdobili:Mikoláš Aleš-cyklus Vlast na stěnách a stropě foyeru, František Ženíšek-8 alegorických postav na stropě hlediště, Václav Brožík-výzdoba královské lóže, Vojtěch Hynais-opona ND nahradila ženíškovu po požáru zničenou.

Národní obrození
- české národní obrození (či jen krátce národní obrození, v 19. století také někdy národní vzkříšení) je proces, který probíhal v rakouské monarchii zhruba od poslední třetiny 18. století do roku 1848. Hlavním úkolem jeho tvůrců bylo oživit český jazyk a motivovat český národ k větší uvědomělosti. Národní obrození tvořilo součást procesu transformace feudálního společenství v občanskou společnost. Mezi obrozence patřili: Jungmann, Tyl, Mácha, Němcová, Erben..

Hudba:
Bedřich Smetana ( 1824 - 1884)
- Skladatel, dirigent, klavírní virtuos
- Opery: Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, Dalibor, Libuše, Dvě vdovy, Hubička, Tajemství, Čertova stěna, nedokončená Viola
- Symfonické básně: cyklus Má vlast, smyčcový kvartet Z mého života atd
Dále také: Antonín Dvořák (1841-1904), Zdeněk Fibich (1850-1900) a Leoš Janáček (1854-1928)
Antonín Leopold Dvořák (1841- 1904) byl jedním z nejslavnějších hudebních skladatelů všech dob a je světově nejproslulejším a nejhranějším českým skladatelem vůbec.
- Stal se učitelem na americké národní konzervatoři v letech 1892 - 1895

Májovci
- vznik spolků Hlahol, Sokol; noviny a časopisy - Národní listy, Čas, Lumír, Květy aj.
- velký význam nabývá divadlo. Realizace Tylovy myšlenky - budování Národního divadla (sbírky peněz, 1868 - položení základního kamene, 1881 - otevření a požár, 1883 - definitivní otevření)

Literární vývoj:
- koncem 50. let se objevují první pokusy o oživení literatury, začíná nová etapa české literatury
- 1858 vydán almanach Máj
- na almanachu se podíleli: Neruda, Vítězslav Hálek, Adolf Heyduk, Rudolf Mayer, Karolína Světlá, Jakub Arbes, Karel Sabina, Erben, J.V.Frič, G.P.Moravský - tzv. skupina Májovců

Program Májovců:
- přihlásili se k odkazu Máchy a jeho revolučnímu romantismu
- demokratičnost tvorby a její angažovanost
- reakce literatury na současné spol. problémy, zájem o sociální otázky
- uplatňovali realistické postupy
- povznesení čes. literatury na evropskou úroveň
- publicistická tvorba
Jan Neruda (1834 - 1891)
- významný český básník a novinář, člen družiny májovců.
- pocházel z Malé Strany, z ulice Ostruhová (později byla přejmenována na Nerudovu), z domu U Dvou slunců, kde prožil celý život. Od roku 1845 studoval na malostranském gymnasiu a od r. 1850 na Akademickém gymnasiu. Po maturitě se neúspěšně pokoušel studovat práva. Prošel několika úřednickými zaměstnáními, v nichž ale nebyl spokojen, proto zkusil, tentokrát z vlastní vůle, studovat filosofii (toto studium také nedokončil).


Sbírky
Povídky malostranské (1878)
jsou považovány za Nerudovo vrcholné prozaické dílo. Vytvořil zde obraz pražské Malé Strany v době před rokem 1848 na základě svých vlastních vzpomínek. Zobrazuje zde typické postavy českého měšťanstva. S humorem líčí jejich vlastnosti, kritizuje místní život.
Používá formu novelisticky uceleného příběhu, jindy se jeho vyprávění skládá z řady drobných záběrů všedního života. Hrdinové jsou přesně charakterizováni, každý z nich má jiný projev. Neruda uměl skvěle typizovat. Místo slova povídka používá slovo arabeska, nebo črta (tzn. něco mezi fejetonem a povídkou).
- Týden v tichém domě - Povídka ukazuje krátké obrázky a úryvky života a prolínající se osudy lidí, které spojuje život v jednom malostranském měšťanském domě. V nejrozsáhlejší povídce sbírky autor pečlivě popisuje prostředí, ve kterém se děj odehrává, a však děj samotný a jednání postav je zachyceno často velmi úryvkovitě a zvláště v přímých řečech místy pouze naznačuje směr vývoje děje a nechává na čtenáři domyslet si svoji obrazotvorností důvody k určitému jednání postav. Celou povídkou prochází kritika měšťanstva a přetvářky společnosti té doby.
- Pan Ryšánek a pan Schlegl - V této povídce z dětství autor ukazuje, co všechno zmůžou nepravdivé řeči a pomluvy o nějakém člověku a jak moc mu mohou ublížit.
- Přivedla žebráka na mizinu
- O měkkém srdci paní Rusky
- Večerní šplechty
- Doktor Kazisvět
- Hastrman
- Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku - Povídka ukazuje, jak tragicky může skončit člověk, když jako cizí a nově příchozí nezapadne mezi původní obyvatele. Pan Vorel se přistěhoval na Malou Stranu z venkova a otevřel si tam krupařský krám. Na rozdíl od místních však v domě, kde dříve býval byt a nikdy žádný obchod, což místní považovali za nedobré znamení. Lidé jej mezi sebe nepřijali a ani jeho obchod nenavštěvovali, aby tam něco koupili. Tak bylo možné vidět vždy pana Vorla, jak kouří v prázdném krámě ze své pěnovky. Jednou tam přece zavítala slečna Poldýnka. Pak všude vyprávěla, jak je v jeho obchodě zakouřeno, že i mouka načichla, a tak tam již nikdo nikdy nepřišel. Pan Vorel zkrachoval, zavřel krám a měl se odstěhovat. Jenže v den stěhování nevycházel z domu, tak nechali jeho krám otevřít policií. Po otevření dveří na ně vypadla převrácená stolička a pan Vorel visel oběšen na skobě hned za dveřmi.
- U tří lilií
- Svatováclavská mše
- Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno
- Psáno o letošních Dušičkách
- Figurky
Fejetony
- méně rozsáhlé novinové články
Jeho fejetony byly sebrány do knížek:
Žerty dravé a hravé
o 1. máj 1890
o Kam s ní
- Studie krátké a kratší
- Menší cesty
- Obrazy z ciziny
Novinařina
Jako žurnalista napsal:
- Obrazy ze života
- Rodinná kronika
Vítězslav Hálek (1835 - 1874)
- český básník, prozaik, dramatik, literární kritik a publicista, představitel májovců. Bývá spolu s Janem Nerudou označován za zakladatele moderní české poezie
- Jeho básně jsou ovlivněny A. S. Puškinem, K. J. Erbenem a K. H. Máchou, jsou optimistické
Karolina Světlá (1830 - 1899)
- vlastním jménem Johana Rottová, provdaná Mužáková
- česká spisovatelka, představitelka generace májovců. Je považována za zakladatelku českého románu.
- v mládí se jí dostalo vzdělání; kromě němčiny a češtiny ovládala také francouzštinu
- ovlivněna Boženou Němcovou a Janem Nerudou. Pokud ve svých dílech narážela na sociální tematiku (činila tak poměrně často), uvažovala o služkách jako o členech rodiny. Zpočátku psala o pražském měšťanském prostředí, z něhož pocházela. K. Světlá vytvořila několik tzv. pražských próz, ale nebyly zdaleka tak úspěšné jako její prózy venkovské.
Jakub Arbes (1840 - 1914)
- Svatý Xaverius (1873) - Vyprávění spisovatelova přítele, který chtěl rozluštit tajemství (tzv. romaneto)
Romaneto je prozaický epický literární žánr. Je nevelké rozsahem, naplněného dramatickým dějem směřující k výrazné pointě.
- Hlavní myšlenkou romaneta bývá rozpor mezi tajemnými jevy a jejich vědeckým vysvětlením.
Ruchovci (takzvaná škola národní)
- byli čeští básníci sdružení kolem almanachu Ruch, který vyšel roku 1868 při příležitosti položení základního kamene Národního divadla. Věnovali se aktuálním národním a sociálním problémům, usilovali o osvobození české literatury od cizích vlivů, byli tradičnější v látce i formě. Patří do tzv. "školy národní". Mezi jejich cíle patřila podpora vlastenectví, slovanství, důraz na českou historii a český venkov.
- Redaktorem almanachu byl Josef Václav Sládek.
- nejhodnotnější báseň = Husita na Baltu od Svatopluka Čecha
- Almanach měl asi dvacet přispěvatelů, z nichž zůstalo literatuře věrných jen několik.

Významní představitelé
- Josef Václav Sládek (z počátku)
- Eliška Krásnohorská
- Svatopluk Čech
Josef Václav Sládek (1845 - 1912)
- byl český spisovatel, básník, novinář a překladatel. Je považován za zakladatele české poezie pro děti. Člen Akademie českých věd.
- Studoval akademické gymnázium v Praze, poté Filozofickou fakultu. Později začal psát básně, vydával je a pracoval v nakladatelstvích spojených s ruchovci.
- Roku 1868 odjel do USA, kde vedl dobrodružný život. V Americe strávil dva roky (do roku 1870) a pracoval zde jako dělník v mnoha profesích. Zde se zajímal o osud černochů, s nimiž pracoval. Pobyt v USA ho velmi ovlivnil, po celý zbytek života byl velmi orientován na anglo-americkou literaturu.
- Po návratu z Ameriky vyučoval angličtinu na Obchodní akademii, později působil i jako lektor na pražské univerzitě.
- Mezi lety 1870 a 1875 byl redaktorem Národních listů.
- Sládkovým typickým tématem je český venkov, kde se postava rolníka (oráče) stává symbolem národa a jeho odolnosti. Ve svých dílech hledá lidské hodnoty, častým námětem je pro něj domov, dětství, rodný kraj.
Svatopluk Čech (1846 -1908)
- český básník, prozaik, novinář a cestovatel, který se proslavil fantastickými příběhy pana Broučka (Broučkiády)
- v Praze vystudoval piaristické gymnázium a později práva. Přispíval do časopisů Ruch a Květy, od roku 1871 byl redaktorem Světozoru. V letech 1873-1876 působil jako redaktor Lumíru, krátce působil i v Národních listech
Lumírovci
- Jako lumírovci bývá označována skupina spisovatelů 70. a 80. let 19. století sdružující se okolo časopisu Lumír. Společně s ruchovci tvořili novou generaci spisovatelů, která přebírala vliv po odcházejících májovcích. Jejich největší snahou bylo povznést českou literaturu na evropskou úroveň.

Představitelé
- Jaroslav Vrchlický
- Julius Zeyer
Částí své tvorby:
- Josef Václav Sládek od sedmdesátých let

Jaroslav Vrchlický (1853 - 1912)
- český spisovatel, básník, dramatik a překladatel.
- na studiích se seznámil s Winterem, Sládkem a Jiráskem a spolu založili skupinu lumírovců (Jirásek záhy přešel k ruchovcům)
- divadelní hra - Noc na Karlštejně - komedie z českého prostředí, postava Karla IV. Vrchlický zde použil informaci, že Karel IV. stavěl Karlštejn jako hrad, kam nesměly ženy. Tato informace mezi lidmi zdomácněla, ale není pravdivá. Dílo bylo zfilmováno.

Světová literatura na přelomu 19. a 20. století

5. listopadu 2009 v 18:03 | Kristýna Komárková |  ČJ - Literatura

Světová literatura na přelomu 19. a 20. století

Významné události:
  • Rozvoj techniky, vynálezy

Koncem 19 století narůstaly společenské problémy ( rozdělování sfér velmocemi, afěry, sociální krize vedoucí k radikalizaci dělnictva, …). Přestaly platit staré hodnoty (např. křesťanský výklad světa)., šířil se pesimismus, obavy z budoucnosti, pocit bezvýchodnosti, únava a katolické nálady. To vše vedlo k nejistotě, krizi myšlení a kultury.

Rodí se nové umělecké směry, založené na subjektivním vidění světa:

Symbolismus, impresionismus, dekadence

Symbolismus:
- Vznikl jako samostatný umělecký proud v 80. letech 19. století ve Francii
- Řeč symbolů se však v umělecké tvorba uplatňovala odjakživa
Znaky:
· Nepřímý náznak srozumitelný na základě podrobnosti
· Skutečnost má být vsugerována
· Mnohoznačnost
· Předpokládá se spolupráce čtenáře

Impresionismus:
Důraz na vnímání smysly, zachycení nálady, ne na rozumové poznání
Znaky:
· Bezprostřednost, spontánnost
· Snaha zachytit jediný prchavý a neopakovatelný zážitek
· Užití jasných barev, vyloučení černé a ostatních kontur

Dekadence:
- Původně hanlivé označení francouzské poezie konce 19. století, promítlo se do ní znechucení nad stavem společnosti
Znaky:
· Zaměření na vlastní nitro, mystika, únik do nereálných světů, touha po odlišnosti
· Hledání krásy v ošklivosti
· Pasivita, melancholie, neochota i neschopnost jednat
· Vyhledávání témat, která patří o společenských tabu - morbidita, erotika


Prokletí básníci:
- Stáli u zrodu moderních uměleckých směrů
- Moderní umělecký směr na přelomu století
- Jejich společným rysem byla víra v umění, jež může zachránit svět
- Byli si jisti svým tvůrčím géniem
- Proti oficiálním autorům se neměli šanci prosadit, proto se přesunuly do krčem a šantánů pařížských čtvrtí
- Pojmenování "prokletí básníci" použil Verlaine ve svých stejnojmenných esejích

Představitelé:

Charles Baudelaire
- Francouzský básník
- Stál u zrodu symbolismu, dekadence i volného verše
- Byl považován za otce moderní poezie přelomu 19. a 20. století
Díla:
Malé básně v próze - doklad umělcova sociálního cítění
Květy zla - básnická sbírka, intimní dojmy i zamyšlení nad smyslem umění a postavením tvůrce, údajný cynismus a syrová otevřenost díla měšťáky pobuřovaly, autor byl odsouzen k pokutě pro nemravnost ; Zdechlina: nejznámější báseň sbírky, sugestivní zvukomalebnost, nová hierarchie krásy a ošklivosti.

Jean Artur Rimbaud
- Francouzský básník
- Řešil své smutné dětství četbou
- Básnické tvorbě se věnoval mezi patnáctým a devatenáctým rokem svého života
Díla:
Opilý koráb - (Napsal v 17 letech) má dekadentní rysy, proud představ a halucinací, autor v metafoře korábu bez vesel a kormidla zmítaném ve vichřici zachycuje sebe, jako vzpurného tuláka, verše působí na všechny smysly

Paul Verlaine
- byl francouzský básník, představitel prokletých básníků a symbolismu
- byl to velice významný lyrik
Dílo:
Eseje: Prokletí básníci - portréty autorů, v tomto eseji bylo poprvé použito tohoto označení, tento esej velmi ovlivnil symbolismus
Básně: Saturnské básně

Česká literatura od přelomu 19. a 20. století do konce 1. světové války

Diferenciace české literatury:
  • Moderní revue
  • Manifest české moderny
  • Tzv. generace buřičů

Moderní revue:
- Dekadentní nálady vyrostly z prožitku všeobecné krize Evropy koncem století
- České poměry tento pocit více umocňovaly)
- Nejstabilnější časopiseckou tribunu si utvořili měsíčníkem Moderní revue právě dekadenti

Představitelé:

Karel Hlaváček
- Nejvýznamnější dekadentní básník a lyrik
- Patřil do okruhu básníků kolem Moderní revue
Znaky jeho tvorby:
  • Hudebnost verše, emocionálnost, náladovost
  • Monotónnost
  • Náznakovost, neurčitost
Dílo:
Pozdě k ránu
Mstivá kantiléna

Manifest české moderny:
- Vyšel
v časopise Rozhledy roku 1895
- Měl velký ohlas
- Sdružoval různorodé osobnosti, proto jejich rozchod nastal již v roce 1900
- Iniciátorem a tvůrcem programového vystoupení mladých spisovatelů, kritiků a žurnalistů 90. let byl J. S. Machar
- Manifest podepsali např. F.X. Šalda, O. Březina, A. Sova

Znaky moderny:
- Umělec jako silná osobnost spoléhá sama na sebe
- Kult subjektivity a lyriky
- Literární kritik je oporou spisovatelů
- Tvorba je vykoupením z všednosti
- Generace 90. let v próze nevytvořila nové hodnoty, v poezii a kritice však ano


Představitelé:

Josef Svatopluk Machar
- Představitel zejména objektivizující a politické poezie
- Kritizoval obrozenecké tradice přítomné u ruchovců, ale i samoúčelnou virtuozitu u lumírovců
Díla:
Zde by měly kvést růže - soubor veršovaných příběhů, jejichž hlavními protagonistkami jsou ženy v různých životních situacích
Confiteor
Magdaléna

F.X. Šalda
- Nejvýznamnějším literárním kritikem generace České moderny
- Byl teoretikem české moderny a literární kritika stála vedle esejistiky celý život v popředí jeho zájmu
Díla:
Boje o zítřek - eseje, názory na umění, má vycházet ze života, být tvůrčí činností a objevitelským členem, nikoli napodobováním
Duše a dílo

Antonín Sova
- Byl to impresionistický básník
- Stal se ředitelem Městské knihovny v Praze
Dílo:
Květy intimních nálad - impresionistická, subjektivní a přírodní lyrika, melancholie, smutek, hra světel a barev, prchavost okamžiku. Venkov vnímá jako zdroj volnosti, jistoty. Báseň U řek

Otokar Březina
- Mystik a vizionář
- Jeho volný verš působí hymnicky a monumentálně

Dílo:
Tajemné dálky - intimní lyrika, vzpomínky na mrtvé rodiče a mládí v chudobě, odvrat od pozemského štěstí k duchovnu a samotaření. Snaha poznat tajemství vesmíru a lidské existence; individualismus

Tzv. Generace buřičů
- Na přelomu století do literatury vstoupili i tzv. buřiči, generace spojená anarchistickou orientací
- Jejich vůdčí osobností by S.K.Neumann
- Sbližoval je radikalismus, bohémský život, revolta, existenční nezajištěnost sociální postavení
- Později se každý snažil po svém vyjádřit nespokojenost se společenskými poměry
- Velký význam pro jejich formování měl Neumannův časopis Nový Kult
- Mezi znaky anarchismu patřila např. spolupráce s dělníky, svoboda jedince, odpor k maloměšťáctví


Představitelé

Stanislav Kostka Neumann
- Básník, prozaik, novinář, kritik, překladatel
- Prošel složitým literárním vývojem od dekadence a anarchismu přes vitalismus, naturalismus a civilismus k proletářskému umění a socialistickému realismu
Dílo:
Nové zpěvy - básnická oslava moderní civilizace, lidské práce, velkoměsta a dravého technického pokroku, volný verš, vliv civilismu

Fráňa Šrámek
- Byl to lyrik
- Vyšel z idejí anarchismu a pro své protiválečné přesvědčení se dostal do vězení
- Po návratu z 1. světové války zanechal politické aktivity
- Významně přispěl k proměně české prózy
- Po válce nepatřil do žádné literární skupiny - žil samotářsky

Dílo:
Modrý a rudý - anarchistická poezie, satira, melancholie, protispolečenský vzdor, typická je emocionální báseň Raport
Splav - sbírka, inspirace válečnými i milostnými prožitky, mládí i smutky, okouzlení přírodou i ženami
Stříbrný vítr - román, mládí jako symbol naděje, psychické stavy dospívajícího Jana Ratkina, jeho srážky s rodinným prostředím, maloměstem i školou ( dílo je příkladem impresionismu v próze zachycením atmosféry i uvolněnou dějovou stavbu
Léto - komedie, mládí proti konvencím, erotická tématika

Viktor Dyk
- Ironik a novinář
- Jeho tvorba se vyznačuje tragikomickým pojetím života, zálibou v paradoxních rýmech, subjektivismem
Dílo:
Krysař - neoklasicistní novela, osobité zpracování staré německé pověsti o krysaři z města Hameln, romantický milostný motiv, rozpor snu a skutečnosti

František Geller
- Spolupracovník v časopise Nový kult
- Byl redaktorem Lidových novin
- Znaky jeho tvorby: forma osobní zpovědi, rčení, vulgarismy, sarkasmus, odstup od všech ideálů, jednoduchá čtyřverší
Díla:
Po nás ať přijde potopa- subjektivní verše, v nichž se prezentuje jako mladík a bohém

Petr Bezruč
- Vlastním jménem Vladimír Vašek
- Byl půl roku vězněn pro domnělé autorství dvou protirakouských básní
Díla:
Slezské písně - sociálně působivé a naléhavé básně, sám sebe nazývá bardem, škaredým zjevem, šíleným rebelem a napilým zpěvákem, intenzita citového prožitku v krátkých a úsečných verších plných výzev, otázek, ironie, symbolů a nářečních prvků.

Humoristická tvorba v české literatuře

5. listopadu 2009 v 15:26 | Rostislav Kohout |  Referáty
Humoristická tvorba v české literatuře
Satira:

Literární žánr, již útočí na nedostatky společnosti, zesměšňuje záporné stránky života, vysmívá se lidským vlastnostem. Satira je nelítostná, zesměšňuje nedostatky např: Jaroslav Hašek - Osudy dobrého vojáka Švejka
Humor:
Jedna z forem komična, úsměvné, chápající a laskavé hodnocení směšných jevů, osob a věcí. Humor - laskavý, shovívaví ráz komiky např: (povídky Karla Čapka, Bylo nás pět od Karla Poláčka).
Komično:
Umělecké zpracování jevů, které budí smích, veselí (může to být člověk, situace, vtipy). Opakem komična je tragično - zobrazuje smrt, zánik něčeho…
Ironie:
Užití nějakého výroku v opačném smyslu např: K. H. Borovský - epigramy
Historie humoristické literatury:
Humoristická literatura se začala objevovat ve 14. Století. Nejstarší dochované satirické dílo má název Mastičkář.
Mastičkář:
Staročeská veršovaná scéna satirického obsahu. Jazyk je zde hovorový, nespisovný až vulgární. V díle se jedná o zesměšnění středověkých lékařů.
Hradecký rukopis:
Autor je neznámý. Obsahuje kritiku společnosti, zejména tyto jeho části.
Ø Desatero - kázaní pojaté jako kritika hříchů a provinění proti jednotlivým přikázáním.

Ø Satiry o řemeslnících a konšelích - autor odsuzuje nepoctivost pekařů, řezníků, ševců, kovářů i radních (konšelů).
Nová rada:
Autorem je Smil Flaška z Pardubic. Postavil se na obranu současného společenského zřízení. Rozsáhlá skladba má podobu zvířecí alegorie - mladý král lev (míněn Václav IV.) si při svém nástupu na trůn zve různá zvířata, aby mu radila, jak má vládnout. Zvířata mu radí podle své přirozené povahy a podle vlastností, které jim lidé připisují.
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (asi 1461 - 1510)
Byl dvořan krále Vladislava II. Cestoval, sbíral rukopisy, psal různé žánry poezie i filozofickou prózu.
Jeho satirické dílo:
Žaloba k svatému Václavu na mravy Čechů - v tomto díle kázal mravy předků a obyvatelů své vlasti a vytýká šlechtě rozmanitý život.

Satiry na policejní stát a absolutismus v díle K. H. Borovského
Karel Havlíček Borovský: Satirik, překladatel - je zakladatelem českého politického novinářství. Narodil se 31.10.1821 v kupecké rodině v Borové, zemřel v Praze 29.7.1856. Stal se redaktorem Pražských novin. Založil Národní noviny a začíná vydávat časopis Slovan. Vždy hájil zájmy českého národa a ostře útočil proti vídeňské vládě i proti církvi. Za svoji činnost byl postaven před soud. Jeho pronásledování vyvrcholilo vyhnanstvím v tyrolském Brixenu roku 1851.
Díla:
Ø Epigramy - pět oddílů: Církvi, Králi, Vlasti, Múzám, Světu

Ø Tyrolské elegie - satirická báseň psaná tajně v Brixenu. Tyrolské elegie jsou silně protistátně laděny, proto byly rozšiřovány tajným opisem. Autor s vtipem, satirou, ale i smutkem reaguje na svoji deportaci do tyrolského Brixenu v r. 1851.

Ø Král Lávra - jedná se o satirickou báseň s alegorickým příběhem. Děj byl kvůli přísné cenzuře umístěn do Irska a král dostal jméno Lávra. Ve skutečnosti psal Havlíček o Rakousku po roce 1848 a o slaboduchém Ferdinandu "Dobrotivém". Dobrý král Lávra má oslí uši a každého, kdo tuto nekrálovskou ozdobu hlavy vidí, dává nemilosrdně popravit. Tuto "jedinou slabost" lze ovšem chápat jako nelítostný brutální akt proti každému, kdo pozná skutečný stav věcí.

Ø Křest sv. Vladimíra - nejrozsáhlejší Havlíčkova satira. Děj tohoto díla je přenesen do dávných dob Ruska. Autor se zde vysmívá nejen pravoslavným popům a carovi, ale všem zatemnělým hodnostářům, lidské hlouposti, pověrám, demagogii církve. Jedná se o ironické odsouzení jakékoli formy absolutistické vlády.

Kritika bezzásadovosti maloměšťáka v díle Svatopluka Čecha
Svatopluk Čech
Český básník a spisovatel. Ve své době velmi uznávaný, považovaný za vlasteneckého mluvčího národa. Narodil se 21.2.1846 v Ostředku u Benešova. Zemřel 23.2.1908 v Praze. Silné vlastenecké cítění u něj probudil jeho otec. Dvacet let vydával časopis Květy v němž otiskl několik svých prací. S. Čech se nejvíce proslavil svými dvěma satirickými prózami tzv. broučkiádami. V hlavním hrdinovi Matěji Broučkovi vytvořil typ maloměšťáka své doby.
Ø Pravý výlet pana Broučka do Měsíce - Dílo je parodií jednak "náměsíčných" spisovatelů, lidí žijící pouze uměním beze smyslu pro realitu. Na druhé straně ale i maloměšťácké společnosti, která vyznává příliš přízemní názory a nechápe opravdové umění.

Ø Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15. Století - román v němž Svatopluk Čech staví zbabělost a vychytralost do protikladu s přísnou opravdovostí, zanícením a vlastenectvím.


Satira na byrokratický státní aparát v díle Jaroslava Haška
Jaroslav Hašek
Mystifikátor, provokatér a satirik. Narodil se 30.4.1883 v Praze, zemřel po těžké nemoci 3.1.1923 v Lipnici nad Sázavou. Roku 1915 byl odveden do rakouské armády, na ruské frontě přeběhl a vstoupil do legií. Po návratu do Čech se vrátil k předchozímu životnímu stylu. Ve svých dílech kladl důraz na satiru proti rakouské monarchii a měšťacké společnosti, Pohrdání konvencemi, byrokracií církví, politickými stranami.
Ø Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války - nedokončený satirický román přeložený téměř do 60 cizích jazyků. Román si získal světovou proslulost jako ironický obraz války. Autor vytvořil postavu mazaného prosťáčka, jež je ztělesněním lidového rozumu, vtipu, humoru i vytrvalého odporu. Švejk se proti válce brání svou "hloupostí" doslova vykonává příkazy nadřízených, tím často vyvolává zmatek a ukazuje tak jejich naprostou nesmyslnost. Román nemá pevnou dějovou linii. Skládá se spíše z různých příběhů Švejkova života.

Humor v díle velikánů české meziválečné prózy
Vladislav Vančura
Prozaik, dramatik, filmový scénárista a režisér. Narodil se 26. 6. 1891 v Háji u Opavy, byl zastřelen v roce 1942 za stanného práva. Proslul v české literatuře jako autor osobitého jazykového stylu. Svým lyrismem v próze reprezentoval avantgardu 20. let. V. Vančura byl prvním předsedou Devětsilu.
Ø Rozmarné léto - Vladislav Vančura si v tomto díle bere na mušku maloměšťácký způsob života, jenž je charakteristický přetvářkou, jistou omezeností, pasivitou a častou nudou. Rámec děje je jednoduchý. Na venkovské plovárně se scházejí staří mládenci farář Roch, plavčík Důra, bývalý důstojník Hugo. Jejich poklidně klidné dny vytrhne ze stereotypu příjezd provazolezce Arnoštka a jeho půvabné družky Anny.
Karel Poláček
Prozaik, humorista židovského původu, byl soudničkář a fejetonista Lidových novin. Narodil se 22. 3. 1892 v Rychnově nad Kněžnou, zemřel v Osvětimi 19. 10. 1944.
Ø Bylo nás pět -
toto dílo psal v nejtěžším období jeho života, když čekal na transport do koncentračního tábora. Humorně lyrický příběh je vzpomínka na dětství v Rychnově nad Kněžnou. Hlavní roli zde hraje Bukovská parta, jejíž příhody vypráví Petr Bajza (Karel Poláček).

Ø Edudant a Francimor - pohádka pro děti

Ø Muži v offsidu - humorné dílo o fanoušcích Viktorky a Slávie

Karel Čapek
Spisovatel, dramatik, novinář a překladatel. Narodil se 9. 1. 1890 v Malých Svatoňovicích, zemřel 25. 12. 1938 v Praze. Působil v redakci Národních listů, od roku 1921 až do své smrti v redakci Lidových novin. Jeho tvorba spadá převážně do 20 - 30 let 20. Století.



Ø Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy - humor v nich často přechází do satirické nadsázky či parodie, některé povídky mají detektivní rysy. Karel čapek zde uplatňuje laskavý humor.
Ø Zločin na poště
Četnický strážmistr Brejcha hledá důvod, proč se mladá Helenka z pošty utopila. Zjistí, že jí v kase chybí 200 korun. Ale nevěří, že by je sama vzala.
Domluví se tedy s novým pošťákem Filípkem a zjistí, že by kdokoliv, kdo nechá poslat nějaký balík, mohl ukrást peníze ze zásuvky. Pan Houdek denně posílá psaníčka své nevěstě do Pardubic a jednou se na poštu vrátí jeho balík másla, který poslal do Prahy na vymyšlenou adresu. Filip zjistí, že uvnitř není máslo ale hlína a spolu s Brejchou si domyslí, že jedině pan Houdek mohl být onen zloděj i z toho důvodu, že jeho nevěsta zde chtěla pracovat místo Helenky. Zajdou za ním a dokážou mu to, poté se domluví Filip z hrabětem a ten si pana Houdka odveze k sobě na velkostatek na Moravě a tím se navždy odloučí od své nevěsty.


Politická satira - Osvobozené divadlo
Nejvýznamnější meziválečnou scénou se stalo v roce 1925 Osvobozené divadlo. Hlavními postavami tohoto divadla byli Jan Werich, Jiří Voskovec, kteří vystupovali v roli klaunů. Zcela rovnocennou oporou se jim stal klavírista a skladatel Jaroslav Ježek. Divadlo bylo také spjato s režiséry Jiřím Frejkou a Jindřichem Honzlem. W + V se proslavili forbinami (předscény).
Ø Ve hrách Vest pocket revue, Golem se vysmívali hlouposti a maloměšťáctví.
Ve 30. letech přechází od humoru a parodie k politické satiře. Reagovali tak na hospodářskou krizi, nástup fašismu, odsuzovali pasivitu a strach, obhajovali demokracii. Demonstrovali to na těchto dílech.
Ø Kat a blázen, Osel a stín, César, Rub a líc, Pěst na oko

Saturnin - suchý humor anglického typu
Zdeněk Jirotka
Spisovatel a fejetonista, autor humoristických románů, povídek, soudniček a rozhlasových hříček. Narodil se 7. 1. 1911 v Ostravě, zemřel v roce 2003.
Ø Saturnin - je humoristický román, hlavním hrdinou je sluha Saturnin, který svému pánovi připravuje různé životní situace. Z. Jirotka se inspiroval anglickou literaturou, kde také načerpal prvky anglického humoru.
Děj se odehrává v praze a na venkově. Čas není určen, atmosféra však napovídá že se jedná o 30. léta 20. Století. Na motivy románu natočil roku 1994 Jiří Věrčák celovečerní film, který byl také zpracován jako televizní seriál pro Českou televizi. Saturnina ztvárnil Oldřich Vízner.

První světová válka v literární tvorbě

4. listopadu 2009 v 18:38 | Robert Hladík |  Referáty
Obraz 1. světové války ve světové literatuře
  • první světová válka byl globální válečný konflikt v letech 1914 - 1918
  • bezprostřední příčina: atentát na následníka trůnu Ferdinanda d´Este v Sarajevu
  • Rakousko - Uhersko vyhlásilo válku Srbsku a to vyvolalo řětězovou reakci = světovou válku
  • boje probíhaly na několika frontách
  • první světová válka způsobila v Evropě hluboký společenský otřes, stopu zanechala i v literatuře
  • válka jako téma ovlivnila mnohé autory - zobrazily válečné hrůzy, nesmyslnost zabíjení a tím varovali lidstvo
Ztracená generace (Lost generation)-takto označila Gertrude Steinová autory, kteří jako mladí muži poznali krutost války a své zážitky zobrazili v literatuře. Vyjadřovali pocity vojáků, kteří se vrátili z války a měli problémy se zařazením do společnosti, cenily si duševních hodnot jako je láska a přátelství.
"Generace, která byla zničena válkou i když unikla granátům".
Do této generace řadíme tyto autory: E. Hemingway, F.S. Fitzgerald, W. Faulkner, E.M. Remarque.


Ernest Hemingway (21.7.1899 - 2.7.1961) - Sbohem armádo
Roku 1918 se Hemingway, tehdy ještě idealistický mladík, přihlásil k dobrovolné službě u Červeného kříže do Itálie. Zde byl několikrát raněn a obdržel různá vyznamenání. V roce 1919 byl z armády propuštěn a vrátil se do Spojených států. Román Sbohem, armádo zachycuje toto krátké období Hemingwayova života. Je vyvrcholením jeho prvního tvůrčího období a jedním z jeho nejvýznamnějších děl vůbec.
Hlavním hrdinou románu je Američan Frederic Henry, který se svým přítelem Rinaldim působí v italské Gorizii jako řidič sanitky. Zde se seznámí se skotskou ošetřovatelkou Catherine Barkleyovou. Frederic odchází na frontu, zde je těžce raněn a v nemocnice v Miláně se znovu setká s Catherine. Mladí lidé se do sebe zamilují. Po uzdravení Frederic znovu odchází na frontu a během ústupu italských vojsk se mu jen o vlásek podaří uniknout smrti a utéct do Milána. Vrátí se pro Catherine a oba spolu tajně utečou do Švýcarska. Zde se usadí v horách jako manželé. Žijí šťastně a Catherine otěhotní. Román končí smrtí Catherine i dítěte při porodu.


Erich Maria Remarque (22.6.1898 - 25.9.1970)- Na západní frontě klid
Remarque byl původem Němec, po nástupu fašismu byl zbaven německého občanství. Poté žil v USA a ve Švýcarsku.
Protiválečný román a nejčtenější kniha 1. pol. 20. století byla přeložena do mnoha jazyků.
Hlavní postava Pavel Bäumer, se spolužáky se dobrovolně přihlásili na frontu. Román je napsán v ich formě, jen závěrečná zpráva o Pavlově smrti je v er-formě. Je v něm retrospektivně uváděna řada epizod - Pavlovy zážitky z voj. výcviku a z fronty. Román ukazuje jak válka změní životní hodnoty.

Reakce na 1. světovou válku v české literatuře
Válka zasáhla významně i do české politiky a kultury.
Válku odrážejí ve svých dílech tito autoři:
  • Fráňa Šrámek - Žasnoucí voják
  • Vladislav Vančura - Pole orná a válečná
  • Jaroslav Hašek (30.8.1883 - 3.1.1923)
    Po nedokončených studiích na gymnáziu se vyučil drogistou a nakonec maturoval na obchodní akademii. Stal se zaměstnancem banky Slavia. V této době se seznámil s českými anarchisty. Začal vést bohémský a tulácký život (prošel pěšky mj. Slovensko, Halič, Uhry). V této době se začal živit pouze literaturou a novinařinou a také začal mít problémy s alkoholem, které se postupem času zvětšovaly. V roce 1911 založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona. V roce 1915 dobrovolně narukoval v Českých Budějovicích k 91. pluku a s ním odešel na haličskou frontu. V roce 1918 vstoupil do Rudé armády, věnoval se politice, byl ředitelem armádní tiskárny. V prosinci 1920 se vrátil do Prahy, kde se vrátil ke svému bohémskému způsobu života. Znechucen politickým vývojem odešel roku 1923 do Lipnice nad Sázavou, kde později zemřel.
    Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
    4 - dílný humoristický román psaný v er formě, který nemá pevnou dějovou linku, skládá se z různých příběhů ze Švejkova života. Hašek ho napsal po návratu z Ruska, inspiroval se vlastními vojenskými zkušenostmi, např. cestou na Haličskou frontu. Švejk není v díle blíže popsán, neznáme ani jeho věk, proslavil ho Josef Lada svou ilustrací. Hašek konfrontuje rovinu mocnářství proti rovině obyčejného člověka tak, aby vznikl humoristický obraz doby.
    Josef Švejk působí jako naivní prosťáček, někdy také jako mazaný šibal, který vždy s klidem a horlivě splní rozkazy a tím zesměšňuje mocnářský systém (poslušně hlásím).
    V díle jsou použity vulgarismy, které mají navodit autentickou atmosféru.
    Další postavy: nadporučík Lukáš, polní kněz Otto Katz, hostinský Palivec

Legionářská literatura


  • byla oblíbena ve 20. letech 20. století
  • autoři byli účastníci bojů
  • válečné události zobrazili s velkou vážností
  • umělecká hodnota děl byla jen průměrná
  • význam měla spíše informační složka
    Představitelé:
  • Rudolf Medek - Legionářská epopej
  • František Langer - Jízdní hlídka
  • Josef Kopta - Třetí rota
  • Jaroslav Kratochvíl - Cesta revoluce

Písemnictví starověku a vývoj písma

4. listopadu 2009 v 17:36 | Ptéřisk-Tomáš Janda |  Referáty
Písemnictví starověku

Počátky slovesného umění

Ústní formou: veršované projevy-zaříkávadla, zaklínadla, přísloví, pranostiky, obřadní projevy
- nejstarší písemné památky vytvořili orientální(východní) kultury, které pokládaly první státní zřízení (Mezopotámie, Egypt, Indie, Čína, …)
- řízení státu si žádalo písemné záznamy
- první texty: úřední, náboženské a později i umělecké
- aby mohla vzniknout literatura, muselo nejprve vzniknout písmo

Vývoj písma
Obrázkové písmo
- zvané Piktogramy
- 7 tisíc let př. n. l.
- dodnes jej používají Eskymáci
Ideogramy
- znaky vyjadřovaly určitý pojem
- např. pták s roztaženými křídly = letět
Klínové písmo
- vzniklo zjednodušením dosavadních kreseb na jejich náznak
- pomocí rákosových klínků vtisknutých do tabulek vlhké hlíny, pak se vypalovala
- Sumerové používali toto písmo
Hieroglyfy
- jiný typ obrázkového písma si vytvořili Egypťané
- používali je k nápisům na stavbách
- patří mezi nejsložitější písmo, které bylo používáno a dodnes nejsou všechny záznamy přeloženy
Fonetické písmo
- vzniklo z obrázkového písma starých Egypťanů
- zaznamenávaly i konkrétní zvuky
Hláskové písmo
- první národ, který jej začal používat byli Féničané
- písmo mělo 22 písmen (souhlásky)
- toto písmo bylo obrovské zjednodušení např. oproti hieroglyfům
- toto písmo později uplatnili Arabové, Židé, Řekové-ti ji doplnili o samohlásky, i Římané (latinka)
Hlaholice
- první slovanské písmo
- odvozené z řecké abecedy
- evropské národy převzali latinku, některé si ji přizpůsobily diakritickými znaménky


Centra kultury a nejvýznamnější památky:

Mezopotámie
Epos o Gilgamešovi

Epos vyprávějící o Gilgamešovi, bytosti, která je ze dvou třetin bůh a z jedné třetiny člověk. Gilgameš je zde líčen jako tyranský vládce, který nutí své poddané k velmi těžké práci na stavbě hradeb svého města.
Zoufalí obyvatelé města proto žádají bohy o pomoc. Ti sešlou na zem polodivokého člověka Enkidua, jenž by měl Gilgameše porazit a zastavit tím jeho krutovládu. Bohužel pro obyvatele, se z Gilgameše a Enkidua stanou přátelé a po světě vykonávají mnoho hrdinských činů. Enkidu umírá v důsledku prokletí bohyně Ištar a Gilgameš vystrašen smrtí se vydává hledat tajemství nesmrtelnosti. Bezúspěšně se vrací do města Uruk a zde si uvědomí, že hradby, které zde nechal vybudouvat jej činí velikým a nesmrtelným.

Indie(Kamasútra-rady do sexuálního života)

Židovský stát
Bible(Starý a Nový zákon)
Bible je soubor knih, které křesťanství považuje za posvátné a inspirované Bohem. Bible je označována též jako Písmo svaté nebo krátce jen Písmo, některé církve jej označují také jako Boží slovo. Lze se také setkat s označením Kniha knih.

Úvodní část Bible tvoří Tóra (Pět knih Mojžíšových), Genesis (kniha o stvoření světa)
Ve druhé knize Exodus (odchod z Egypta), Levicitus (kniha lévijská neboli kněžská), Numeri (věnována výčtu bojovníků, velitelů, obětí,…), Deuteronomium (druhý zákon nebo také opakování zákona)
Na Tóru navazují další knihy a to: Knihy prorocké, Knihy soudců, Knihy samuelovy, Knihy královské a Knihy o životě a výrocích proroků.
Spisy jsou třetím souborem obsahujícím Žalmy, Jób a také Přísloví.

Starý zákon se stal první částí Bible. Tou druhou částí je Nový zákon, psaný v řečtině a vznikal do 2. století našeho letopočtu. Jejím obsahem jsou Čtyři evangelia (tzv. dobré zprávy): Matoušovo, Markovo, Lukášovo a Janovo. Tyto evangelia vyprávějí o životě, umučení a znovuzrození Ježíše Krista. Skutky apoštolů popisují šíření křesťanské víry Kristovými učedníky. Epištoly obsahují výklad Ježíšova učení.
Ve Starém zákoně se také nachází údaj o Apokalypse (Zjevení sv. Jana) kde popisuje vize o konci světa, hrůze, utrpení, které nastane před konečným střetem dobra a zla, Ježíšovým druhým návratem a posledním soudem.


Antika-rozkvět řecké a římské kultury (14. stol. př.n.l-4. stol. n. l.)

  • Řecko
básník Homér
- pravděpodobně autor nejstarších evropských lit. památek Ilias a Odysea
- jedná se o eposy
- Epos: pověst, vychází ze starověkých mýtů, většinou není znám autor
Ilias a Odyssea
Obě knihy jsou řazeny do kategorie eposů jejichž autorem je Homér avšak o jeho životě nejsou žádné záznamy.
Ilias
Kniha, která líčí posledních 51 dnů desetileté války mezi Trojany a Řeky. Hlavní postavou je zde Achilleus, který byl podle pověsti nezranitelný až na jedno jediné místo na těle a to na patě. Mísí se zde historické podklady s fantazií, ovšem je zde potlačena zmíňka o důvodu války. V původním textu není zmíňka o trojském koni
Odyssea
Příběh popisuje 41 dní z desetiletého bloudění ithackého krále Odyssea, který se vrací z trojské války. Tento epos je složitější jak Ilias, obraznější a také jsou zde častější dialogy. Bohové zde již nemají lidský osud pevně ve svých rukou a také chování hrdinů se začíná různit. Odysseus nepoužívá pouze fyzickou sílu ale také více přemýšlí o bojové taktice, spoléhá na svůj úsudek a nakonec svou lstí poráží soupeře.

Sapfó
- básnířka, na ostrově Lesbos zřídila Dům múz - centrum lyriky
Ezop
- tvůrce bajek
- bajka: krátké, veršované, prozaické, obvykle obsahuje mravní ponaučení
Sofokles
- dramatik
- Jak vzniklo drama: Řekové pořádali slavnosti zasvěcené bohu Dionýsovi (bůh vína a veselí)
- účinkoval sbor pěvců, součástí byl tanec - z těchto obřadů se vyvinulo divadelní představení
-
Antigona:
- navazuje na dílo Král Oidipus
- dcera kále Oidipa bojuje za přirozené věčné mravní zásady, které staví nad zákony vydané jednotlivcem. V tomto případě jejím strýcem - králem Kreotem

-
Oresteia
- Jediná řecká dochovaná trilogie, která vychází z báje o prokletí Tantalova rodu. Příslušníci tohoto rodu jsou stíháni nekončícím řetězcem křivdy a msty. Po skončení trojské války se král Agamemmon vrací domů, kde je zabit vlastní manželkou a jejím milencem. Za několik let se vrací Agamemmonův syn Orestes za jediným účelem-a to vykonáním pomsty za smrt svého otce. Orestes je zas svůj čin trestán a hledá pomoc u bohů. Sbor athénských starších rozhodne, že je nevinen a Orestes je volný.
· Řím
- Římané přejímali řeckou kulturu, včetně literárních druhů
- Publius Vergilius Maro: Aeneis - epos
- Publius Ovidius Naso:
Umění milovat-básnická sbírka, radí ženám a mužům, jak si udržet lásku
Proměny-250 bájí, společný rys: motiv proměny, vzor pro další umělce (G.B.Shaw-Pygmalion)





Region Kladno ve vztahu k literatuře

3. listopadu 2009 v 20:01 | Aznoh Ahrc - Honza Crha |  ČJ - Literatura

Region Kladno ve vztahu k literatuře

Hlavní témata literárního zpracování


Hlavní témata ke Kladnu byla:
· Život hornických rodin
Toto téma se soustředí na příběhy z dolů a život horníků.
Typickým příkladem je dílo "Figurky ze šmantů" od Františka Stavinohy.
· Lidice
Soustředí se na příběhy malé vesničky Lidice v kladenském okrese, která se za války stala obětí vyhlazování.
O Lidicích napsal literaturu faktu Přemysl Veverka dílem "Jak se chodí do Lidic".

Významné osobnosti české kultury spjaté s kladenským regionem

Ota Pavel

* 2. 7. 1930 Praha, † 31. 3. 1973 Praha
Vlastní jménem Otto Popper. Byl populárním spisovatelem, novinářem, sportovním redaktorem. Za války pobýval v Buštěhradě, v letech 1944-45 havíř v dolu Prago v Kladně-Dubí. Otec a bratři vězněni v koncentračním táboře. Pracoval jako sportovní redaktor v Čs. rozhlasu, periodikách Stadion, Čs. voják, Lidová demokracie aj. Autor reportáží a povídek ze sportovního prostředí např. Dukla mezi mrakodrapy, Pohádka o Raškovi. Z kladenského regionu čerpal náměty pro knihy Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby. Autor televizního sportovního filmu Kladno hází.
· Smrt krásných srnců, 1971 - vzpomínková próza, především vzpomínky na dětství a především na život autorova otce Lea, svérázného židovského obchodníka.
· Jak jsem potkal ryby, 1974 - opět vzpomínková kniha, tentokrát zaměřená na život autora samotného, především na jeho milované rybaření.
· Dukla mezi mrakodrapy, 1964 - próza se sportovní tematikou, kombinace prvků beletrie a sportovní reportáže, o úspěchu českého fotbalového mužstva v zámoří

JUDr. Bohumil Hrabal

*28. 3. 1914 Brno, † 3. 2. 1997 Praha
Významný český spisovatel. Po ukončení studia na právnické fakultě v Praze vykonával různá povolání (výpravčí ČSD, pojišťovací agent, dělník v POLDI Kladno, balič papíru a kulisák) a z těchto zkušeností čerpal při psaní svých knih např. Skřivánci na niti (později zfilmováno režisérem J. Menzelem), Krásná Poldi, Jarmilka atd.
· Skřivánci na niti - Lyrická groteska, která byla roku 1990 zfilmována J. Menzelem.
Děj se odehrává v kladenských ocelárnách, kam byli posíláni na brigádu "političtí provinilci" (živnostníci, intelektuálové i lidi pevní v náboženské víře). Vedle nich pracují na šrotišti i ženy a dívky, uvězněné za pokus o útěk za hranice, tzv. "kopečkářky".
· Krásna poldi - Krásná Poldi je oficiálně označována jako poéma, tj. lyrickoepická povídka.
Tuto poému napsal Bohumil Hrabal na sklonku roku 1950. V té době pracuje na Kladně v poldovce.

František Stavinoha

*1928, † 2006
Založil si v Kladně rodinu, zde čerpal také náměty pro svá díla. V roce 1951 byl Stavinoha nepodmíněně odsouzen k pěti měsícům odnětí svobody za pobuřování. Po výkonu trestu šel rovnou k "pétépákům", aby si tady odsloužil povinnou vojenskou službu. Tak se dostal do kladenských dolů. Za to, že podepsal pracovní úvazek s kladenským revírem, byl v roce 1953 propuštěn ze "služeb" PTP a na pětadvacet let se z něho stal horník z povolání.
· Figurky ze šmantů - Knížku, která se jako první námětově vztahuje k průmyslovému Kladnu, dopsal František Stavinoha na konci roku 1973. Trvalo celé tři roky, než knížka jako celek vyšla.

Marie Majerová

*01.02.1882 , † 16.01.1967


Spisovatelka, novinářka, kritička, která se narodila 1. února 1882 v Úvalech u Prahy. Pocházela z chudé rodiny. Vystudovala měšťanskou školu v Kladně. Po škole pracovala jako služebná v Budapešti, později jako písařka v Praze. Byla ředitelkou stranického tisku pro ženy (Žena, Ženské listy, Komunistka). Byla také redaktorkou Rudého práva a za okupace nesměla publikovat. Velkou část její tvorby zaujímají knihy pro děti a mládež.pro děti a mládež. Byla průkopnicí tzv. socialistického realismu v literatuře. Překládala také z francouzštiny a ruštiny. Zemřela 16. ledna 1967 v Praze.
· Siréna - Děj tohoto románu se odehrává na Kladensku. Hl. postavami jsou zde členové rodiny Hudcových. Kladno té doby vyrůstá v obrovské hutní středisko.


Václav Beneš Třebízský

*1849, † 1884
Václav Beneš Třebízský byl katolický kněz a romanopisec. Psal historická díla ze Slánska, které se tam odehrálí. Také sympatizoval s husitským hnutím a se selskými bouřemi. Ve svém díle obhajoval i rok 1848. Své povídky vydával v časopise Lumír.
· Bludné duše - román z 18. století z období velkého povstání v roce 1775. Děj je umístěn na Lounské polesí .
· Královna Dagmar - příběh Dagmary, dcery českého krále Přemysla Otakara I., která se provdala za dánského krále Valdemara.

Přemysl Veverka

*1940
Mezi jeho nejvýznamnější díla patří dílo Jak se chodí do Lidic. Toto dílo stojí na pomezí literatury věcné (odborné) a umělecké. Podává informace a poučuje s estetickým zážitkem.
· Jak se chodí do Lidic - Jedním z opakujících se motivů knihy je obraz přetrvávající existence starých Lidic a jejich obyvatel, myšlenka jejich "nezničitelnosti a neumlčitelnosti". Evokuje životní osudy obyvatel někdejších Lidic, přervané 10. června 1942, a zároveň ze současného pietního území. Respektuje historické skutečnosti a přitom je ztvárňuje prostřednictvím fantazijních a emotivních postupů.

Zdeněk Miler

* 21.2.1921 Kladno
Známý český ilustrátor dětských knížek, autor, scénárista a režisér filmových povídek. Studoval na Grafické škole a Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Pracoval ve zlínských filmových ateliérech a později ve studiu "Bratři v triku". Z jeho filmové tvorby vzešly populární a všemi generacemi oblíbené filmy O krtkovi (první natočen v r. 1956) a další filmová díla určená pro děti, jako např. Kubula a Kuba Kubikula, Sametka aj., přičemž řada z nich se stala podkladem pro knižní vydání, která ilustroval. Získal mnoho významných ocenění na mezinárodních i domácích filmových festivalech.

Olga Scheinpflugová

*3. prosince 1902 Slaný, † 13. dubna 1968 Praha
Olga Scheinpflugová byla česká herečka a spisovatelka. Jedná se o autorku románů (např. Český román), dramat, drobných próz, básní i knih pro děti, která pronikala obzvláště do nitra žen své generace a své společenské vrstvy. Byla dcerou prozaika Karla Scheinpfluga (1869-1948) a manželkou spisovatele Karla Čapka.
V letech 1921-1929 byla členkou Městského divadla na Vinohradech (Vinohradské divadlo), poté do roku 1968 Národního divadla v Praze. Při ztvárňování svých rolí se bránila patosu. Výrazným rysem jejích postav byla nervozita.
Přispívala do Lumíra a Národních listů. Její nejvýznamnější role byla role ve hře Karla Čapka - Matka, jež měla premiéru ve Vinohradském divadle.
V posledních letech života se podílela i na rozhlasových a televizních inscenacích.
Svůj život shrnula ve vzpomínkové knize Byla jsem na světě.
Kinematografii obohatila svými divadelními hrami (OKÉNKO 1933 a DNES NEORDINUJI 1948, MADLA Z CIHELNY 1933, ANDULA VYHRÁLA 1938) a původními náměty (ŠVADLENKA 1936, DOBŘE SITUOVANÝ PÁN 1939 a SOBOTA 1944) z nichž vznikly úspěšné filmy. Československá televize nabídla Scheinpflugové pár rolí v televizních inscenacích (př. MATKA RIVA, JEJICH DEN, RADĚJI POTMĚ, OKÉNKO) a titulní úlohu v Dietlově desetidílném seriálu ELIŠKA A JEJÍ ROD (1966). Umělkyně spolupracovala také s rozhlasem ("Místopis srdce" či "Pohádka ptačí").

Josef Fousek


* 1939
Josef Fousek je český spisovatel, básník, textař, humorista, písničkář, cestovatel a fotograf.
Do povědomí české veřejnosti se poprvé zapsal jakožto host Miloslava Šimka v pořadech Divadla Semafor. Později s Miloslavem Šimkem spoluzakládal Divadlo Jiřího Grossmanna, kde také účinkoval až do roku 1998. Od roku 1999 vystupuje v České republice i v zahraničí se svým recitálem "Nemám čas lhát". Pravidelně se objevuje na vlnách Českého rozhlasu 2 Praha v pořadu nedělní Dobré jitro.

Romány:

· Eman a Kornelie, boží lidé
· Eman a Kornelie v Americe - zatím nevyšlo

Ostatní:

· Andělé, nevolejte
· Co jsem andělům neřekl
· Andělé s ručením omezeným
· Fouskoviny (aforismy, epigramy, fejetony)
· Fouskovy skoropohádky
· Buďme k sobě vlídní
· Fouskovy fejetony
· Pojďte se smát
· Dobré jitro člověče
· To nejlepší z Fouska aneb Nemám čas lhát

Počátky písemnictví na našem uzemí

3. listopadu 2009 v 19:55 | Marek Nozar |  ČJ - Literatura

Počátky písemnictví na našem území



Staroslověnské písemnictví


9 stol. - Pronikání křesťanství- ze západu (z východofrancké říše)
- z východu (z Byzance)

V roce 862 vyslal kníže Velké Moravy Rostislav poselství k byzantskému císaři Michaelovi III. s prosbou o vyslání duchovních, kteří by vedli bohoslužby v slovanské řeči a položili tak základy vlastní církve na Velké Moravě.
Díky znalosti jazyka byli pro toto poslání vybráni právě Konstantin a Metoděj. Při přípravách Konstantin sestavil písmo pro slovanský jazyk - hlaholici a společně s bratrem Metodějem přeložili do staroslověnštiny liturgické knihy potřebné pro konání bohoslužeb.

V roce 863 - příchod Cyrila a Metoděje ze Soluně.
Měli za úkol šířit křesťanství a vytvořit základy slovesné vzdělanosti. Na Moravu přinesli již hotové překlady časti bible.

Staroslověnština - 1. slovanský kulturní jazyk
Hlaholice(z malé řecké abecedy) - 1. slovanské písmo, mladší cyrilice
Nejstarší texty - náboženské a bohoslužebné, srozumitelné lidu

Proglas znamená prohlásiti. Je to veršovaná předmluva k evangeliu a také nejstarší dochovaná slovanská báseň. Původním záměrem autora bylo přiblížit biblický text všem národům. Poukázal na to, jak důležitá je vzdělanost a pochopení základního smyslu poselství Písma. Báseň má také na svou dobu nezvykle demokratický podtext. Mluví o rovnosti národů i jazyků. Vyzývá národ, aby dbal o knihy v jemu srozumitelné řeči.

Kyjevské listy - náboženské texty psané hlaholicí
Život Konstantina-Cyrila, Život Metoděje - vrcholná literatura té doby, jedná se o obranu díla obou věrozvěstů, jsou zaměřeny životopisně…píše se o jejich životech.
Pravděpodobně napsáno jejich žáky.


Latinsky psaná literatura


Kosmas - 1. kronikář, výborný vypravěč
Kosmova kronika česká (lat. orig. Chronica Boemorum, v přesném překladu Kronika Čechů) je nejstarší česká kronika, tj. kronika týkající se dějin Čechů. Původní text byl napsán latinsky a jeho autorem byl Kosmas, děkan pražské svatovítské kapituly, který kroniku sepsal pravděpodobně v letech 1119 až 1125.
Kronika stojí na úplném počátku české historiografie a je obecně považována za jedno z nejvýznamnějších literárních děl, které v českých zemích ve středověku vzniklo. Zároveň je to jeden z nejdůležitějších historických pramenů pro poznání českého raného středověku. Vliv Kosmovy kroniky na poznání českého raného středověku je natolik zásadní, že se někteří historikové pokoušejí vytvořit i tzv. nekosmovské pojetí českých dějin, tj. na základě jiných pramenů zjistit, co se do historiografie dostalo jako Kosmova invence či jeho specifický náhled na svou současnost..

Kosmova kronika-psána latinsky, próza prokládána verši

Kristiánova legenda(život a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily)
Kristiánova legenda je latinský spis o počátcích křesťanství a o prvních českých světcích. Vznikla pravděpodobně před rokem 994. Patří k nejdůležitějším zdrojům poznání raného českého státu a k prvním uceleným zmínkám o něm, ačkoliv je psán ještě latinsky. Často se rovněž používá delší název Život a umučení svatého Václava a jeho babičky svaté Ludmily, lat. Vita et passio sancti Vencaslai et sanctae Ludmilae aviae eius. Považuje se za obhajobu staroslovanského křesťanského ritu.

Vita Caroli (v překladu Život Karlův) je autobiografické dílo, jehož autorem je Karel IV. Zachytil v něm zážitky z mládí, kdy žil v cizině, a počátky pobytu v Čechách do roku 1340. Události následujících let vylíčil už jiný autor. Poslední kapitola pojednává o Karlově korunovaci na římského krále v roce 1346. V díle se prolínají osobní prožitky s císařovým veřejným působením, značný prostor zabírají náboženské a morální úvahy. Z nemnoha citově zabarvených pasáží vyniká líčení návratu do Čech roku 1333. Přestože jde o dílo psané latinsky, projevuje se v něm zájem o český jazyk.
Dílo je členěno do dvou částí, první část obsahuje kapitoly I-XIV, část druhá pak kapitoly XV-XX.
Důvodem sepsání životopisu, který je dodnes základním zdrojem informací o životě Karla IV., byla jeho snaha dát mladému kralevici Václavovi určitý životní vzor, jakýsi model panovnického chování.
Karel IV. vědomě navazoval na slavné české tradice. Napsal Legendu o svatém Václavu, v novém Korunovačním řádu našel místo i pro píseň Hospodine, pomiluj ny..


Počátky česky psané literatury


Alexandreida-český veršovaný rytířský epos
-dětství a mládí Alexandra Velikého, příprava na úkoly panovníka a vojevůdce
autor je neznámý, ale pravděpodobně to byl šlechtic
původně 9000 veršů, nyní asi 3000

Dalimilova kronika je nejstarší česky psaná veršovaná kronika, jedno ze stěžejních děl českého písemnictví. Pochází z počátku 14. století, záznamy končí rokem 1314, existuje několik pozdějších dodatků. Podle svého nejdůležitějšího zdroje bývá označována též jako Kronika Boleslavská. Označení přívlastkem "Dalimilova" se objevuje až v 17. století. Již ve 14. a 15. století bylo vytvořeno mnoho jejích opisů a překladů. Pro své silně vlastenecké ladění byla předmětem zvýšeného zájmu vždy v dobách národního útisku.

Legenda o sv.Kateřině - konec 14.stol.( odmítne za muže císaře, zaslíbí se Bohu, je umučena)

Legenda o sv.Prokopu - ( život opata Sázavského kláštera, vlastenec)

Mastičkář je nejstarší české drama ze 14. století. Žánrově jde o veršovanou satirickou frašku, zesměšňující pochybné léčitele a poměry ve středověké Praze. Jsou známy dvě části: první tvoří vložku latinsko-české hry Tří Marií, v druhé části je obsažen ve zlomcích rukopisu několika latinsko-českých náboženských her. Děj se odehrává v prostředí středověkého trhu; základem námětu je scéna z velikonočních her. Stojí na počátku vývoje českého divadla. Hra byla kvůli obscénním scénám vykázána ven z kostelů do venkovského prostředí.
Česká hra je podle všeho adaptací latinsko-německy psané předlohy vagantského původu, která je uvedena ve sbírce poezie německých vagantů Carmina Burana.

Podkoní a žák - žákovská poezie ,ironie ( kdo z nich je na tom lépe , oba chudáci)
Satirická skladba psaná formou sporu - žák a podkoní se hádají v hospodě o tom, kdo má lepší společenské postavení a koho má společnost ve větší úctě, vše vyvrcholí rvačkou
oba jsou představitelem určité skupiny lidí (univerzitní student, pracující), oba chválí své zaměstnání, hádají se, kdo z nich se má lépe, a přicházejí na to, že oba si nemají mnoho co závidět
spor končí jejich rvačkou a zůstane de facto nevyřešený - autor odchází z hostince a nechává čtenáře, aby si určil vítěze

Kronika Trojánská je jedna z nejstarších dochovaných inkunábulí v češtině.
Jedná se o překlad latinského díla Historia Troiana jež sepsal roku 1287 Quidon de Column; kniha románovým způsobem zpracovává námět dobytí Troje.
Tento prvotisk byl zhotoven v druhé polovině 15. století v Plzni; tiskař je neznámý. Za datum vydání byl dlouho považován rok 1468; toto datum nese i ručně psaná předloha pro sazbu. Je však možné, že ve skutečnosti je dílo až o 10 let mladší. Kronika trojánská byla tradičně považována za nejstarší tištěnou českou knihu, tou však může být i Statuta Arnošta z Pardubic (Statuta provinicialia Arnesti) z roku 1476. Druhého vydání se Kronika trojánská dočkala roku 1488 kdy vyšla v Praze. Do dnešního dne se dochovaly 3 exempláře původního vydání Kroniky trojánské.


Legendy, kroniky, písně


Legenda (pochází z latinského ad legendum, což znamená "co má být čteno", dosl. "k přečtení") je epický literární útvar, pojednávající o životě, smrti, umučení a zázracích určitého světce, příp. ostatků nebo svatého předmětu (legenda o sv. Kříži). V legendách se vyskytují zázraky a postavy křesťanské historie. V přeneseném smyslu může být i legenda o význačné osobě.
Legendy: Kristiánova legenda - o sv. Václavu
Život Konstantinův a Metodějův ( Panonské legendy)
Legenda o sv.Kateřině
Legenda o sv.Prokopu

Kronika (řecky chronos - čas, chronika - dějepisné knihy) je literární žánr vzniklý ve středověku, jedná se přitom o jeden z nejdůležitějších narativních historiografických pramenů. Oproti letopisům je kronika ve své formě složitější, často bývá označována za "košatější letopis". Úlohou kroniky je chronologicky, tedy podle pořadí, v jakém se děj v časové ose odehrál, popsat jednotlivé historické události. Nejedná se však o systematickou vědeckou práci, tak, jak ji chápeme v moderní historiografii.
Kroniky: Kronika česká
Dalimilova kronika
Trojanská kronika

Písně:

Hospodine, pomiluj ny ( nejstarší staročeská píseň)

Píseň "Hospodine pomiluj ny" je poprvé doložena roku 1055, kdy byla zpívána při volbě knížete knížete Spytihněva II. Nejstarší dochovaný zápis pochází z kroniky břevnovského mnicha Jana z Holešova z roku 1397. Byla zpívána i mimo kostel, zejména při slavnostních příležitostech, i jako píseň válečná. Karel IV. ji zařadil do korunovačního řádu. Mistr Jan Hus ji dával zpívat v Betlémské kapli. Společně se Svatováclavským chorálem patřila k prvním českým národním hymnám. Píseň se zpívá dodnes, většinou po bohoslužbách ve znění, které je jen málo změněnou verzí původního textu.
píseň Svatý Václave

Svatováclavský chorál je česká církevní hymna, jejíž kořeny sahají patrně až do 12. století. Původně měla tři pětiřádkové slohy neumělých, sdružených rýmů, ukončené refrénem "Kyrie eleison". Obsahem byla prostá modlitba ke sv. Václavu, vévodovi a patronovi české země, aby se přimluvil za svůj národ u Boha, pomohl mu od příkoří a zajistil mu spasení.