Rozkvět českého divadla v 19. století

26. listopadu 2009 v 20:46 | Klára Balabánová |  ČJ - Literatura
Rozkvět českého divadla v 19. století

nejvýznamnější postavy českého divadla v době národního obrození
generace Národního divadla
realistické drama


1.pol. 19. století

rozkvět českého divadla nastává ve 20. letech 19. století
česká představení ve Stavovském divadle
především hry historické, rytířské a žánrové hry ze současnosti

Mezi nejvýznamnější divadla v době národního obrození se řadí divadlo v Kotcích (od roku 1738) a Stavovské (od roku 1783), kde se hrálo pouze německy. Česky se hrálo jen někdy o nedělích odpoledne pro lid. Roku 1786 vzniklo divadlo Bouda, které bylo postaveno na Koňském trhu, což je dnešní Václavské náměstí, hrálo se zde pouze česky!

Jméno Bouda získalo podle toho, že to byla dřevěná stavba. Roku 1789 byla ovšem stržena a herci začali kočovat, čímž vzniklo kočovné divadlo.

Nejvýznamnější osobou českého divadla byl v této době Václav Thám, režisér, herec, dramatik. Psal především vlastenecké hry, ale většina se nedochovala v plném rozsahu. Z jeho dramat jmenujme například hry Břetislav a Jitka, Vlasta a Šárka.
Dalšími významnými dramatiky byli Prokop Šedivý či Antonín Josef Zíma.


Nejvýznamější postavy

Jan Nepomuk Štěpánek
Václav Kliment Klicpera
Josef Kajetán Tyl











Jan Nepomuk Štěpánek

(19. května 1783 v Chrudimi - 12. února 1844 v Praze)

byl významný český divadelník, herec, režisér, dramatik, dramaturg, překladatel, spisovatel, redaktor, publicista a divadelní ředitel. Jednalo se o jednu z vůdčích osobností českého divadla první třetiny 19. století.

Jan Nepomuk Štěpánek si původně vybral kněžskou dráhu. Pobyt v semináři přerušil roku 1800, kdy dobrovolně vstoupil do vojska verbovaného proti Napoleonovi. K teologii se sice ještě vrátil, ale před vysvěcením jej tehdejší vlastenecká společnost přivedla k divadlu, které si hluboce zamiloval.

Vystupoval jako ochotník, psal i upravoval hry pro česká divadelní představení.
Od roku 1812 zastával pak funkci dramaturga a režiséra českých představení ve Stavovském divadle, nějakou dobu byl dokonce jeho ředitelem.

Pro svou lásku k divadlu a vlastenecké nadšení byl obdivován, zvláštní umělecké hodnoty v jeho díle ovšem nenajdeme. V pražském Stavovském divadle začínal jako nápověda a nakonec se stal jeho ředitelem. Pro divadlo sám napsal, přeložil či upravil asi 130 různých děl, při určování repertoáru divadla jim však dával až příliš velkou přednost před díly jiných autorů.

Jeho vnukem byl známý český herec Zdeněk Štěpánek a pravnuky pak všechny čtyři děti Zdeňka Štěpánka herci Jana, Martin, Petr a režisérka Kristina. Je pohřben v Praze na Vinohradských hřbitovech.



Nejznámnější díla


Břetislav První, český Achilles, aneb Vítězství u Domažlic (1812)
Obležení Prahy od Švejdů (1812)
Čech a Němec (1816) - nejznámnější humoristické dílo
Jaroslav a Blažena aneb Hrad Kunětice (1817)
Berounské koláče (1818)
Loupežníci na Chlumu (1820)
Pivovár v Sojkově (1823)
Alína aneb Praha v jiném dílu světa (1825)






Václav Kliment Klicpera


Od roku 1808 studoval na gymnasiu v Praze, roku 1813 začal studovat filosofii, zde se stal členem sdružení pražských vlastenců, tento spolek měl za cíl pozvednout českou literaturu a hrát české hry v Praze. Ve Stavovském divadle hráli odpolední hry.

Roku 1819 se stal humanitním profesorem v Hradci Králové, téhož roku se oženil s Annou Švamberkovou († 1837), kterou poznal v místním ochotnickém divadle, kde krátce na to začal dělat ředitele.

Za zásluhy o město byl jmenován čestným občanem Hradce Králové. Roku 1838 se podruhé oženil s A. Trnkovou.

Roku 1846 odešel do Prahy na akademické gymnázium. Roku 1848 byl jmenován členem národního výboru a zvolen tribunem akademické legie, krátce poté se stal členem České královské společnosti nauk.

Roku 1850 se stal školním radou a roku 1852 se stal ředitelem akademického gymnázia, které před tím bylo prohlášeno za české. Brzy byl nucen na tuto funkci rezignovat, protože gymnázium bylo opět prohlášeno německým.

Pohřben je na Olšanském hřbitově.

Nejvýznamější díla

Byl prvním skutečným dramatikem národního obrození, autorem několika desítek her. Tato dramata jsou v nejrůznějších stylech od historických dramat vysokého stylu, rytířských her přes frašky a komedie až k hrám situovaným do současnosti. Napsal celkem 57 divadelních her.

Hojně využíval tzv. metodu kuklení - tzn. někdo se vydává za něco, co není, nebo za někoho, kým není. Jeho dílo mělo na českou tvorbu poměrně velký vliv, který je patrný např. v Tylových dílech.


Tragédie
Soběslav (1824)
Libušin soud
Svatislav, poslední Svatoplukovec

Komedie a frašky
Bělouši
Divotvorný klobouk (1817)
Hadrián z Římsů (1821)
Každý něco pro vlast (před rokem 1829)
Potopa světa
Rohovín Čtverrohý (1821)
Veselohra na mostě (1826)
Zlý jelen
Žižkův meč
Dobré jitro!
Ptáčník

Historické
Uhlířka
Nizozemčanné v Praze
Eliška Přemyslovna
Fridrich Bojovný
Jan Hus - tuto hru spálil

Loupežnické
Loupežníci v táborském lese
Valdek
Loketský zvon
Loupež

Pohádky
Blaník
Jan za chrta dán
Česká meluzina

Romány a povídky
Pindar a Korina (před rokem 1823)
Příchod Karla IV. do Čech
Král Jan Slepý
Svatý Ivan




Josef Kajetán Tyl

Herec, dramatik, prozaik, novinář

Studoval gymnázium v Praze (od r. 1822), roku 1827 odešel studovat do Hradce Králové, kde se seznámil V. K. Klicperou.

V Praze získal místo účetního (fourier) ve vojenské kanceláři 28. pěšího pluku, kde pracoval až do roku 1842. Ve volném čase se dále věnoval divadlu a novinařině.

Od roku 1833 prakticky vedl redakci časopisu Jindy a nyní, tento časopis se po roce 1834 změnil na Květy. Ty redigoval do r. 1836 a v letech 1840-1845. Dále vydával časopis Vlastimil (1840-1842), v letech 1846-1849 vydával Pražského Posla. Roku 1849 se pokusil založit noviny pro vesnice - Selské noviny, ale tento pokus brzy ztroskotal.

V roce 1835 dal dohromady ochotnickou společnost, která hrála české hry ve Stavovském divadle. V roce 1833, společně s K. S. Amerlingem, F. Dittrichem, skupinou literátů z okruhu Květů V. Filípkem, F. Hejnišem, K. H. Máchou ad., založil Kajetánské divadlo. Bylo zaměřeno na vzdělanější vrstvy a během své 4 leté existence se zde konalo 25 představení především domácích dramatiků (Klicpera, Štěpánek ad.).

Roku 1846 odchází do Stavovského divadla, kde působil jako dramatik. Ředitelem Hofmanem je pověřen řízením českých představení (do roku 1851). V této době se dostal na vrchol kariéry, vychází všechny jeho spisy, dostal cenu Matice české a zlatý prsten za literaturu, byl nazýván miláčkem českého národa.

V této době působí jako organizátor českého kulturního života (organizuje plesy atp.).

V roku 1848 se také angažoval politicky, byl členem Svatováclavského výboru, Slovanského sjezdu a účastnil se založení Slovanské Lípy.

Byl zvolen poslancem do říšského sněmu.

V této době si udělal spoustu nepřátel, a jakmile se situace změnila, byl propuštěn z divadla. Poté odešel k Zollnerově kočovné společnosti, těžce onemocněl a nakonec zemřel v Plzni v bídě.

Cílem jeho tvorby bylo vytvořit české drama. Nejprve hry pouze překládal, ale pak je začal i psát.




Tvorbu J. K. Tyla lze rozdělit do tří tématických okruhů:

hry se sociálním námětem a zpravidla dobrým koncem: např. Paličova dcera, Pražský Flamendr, Bankrotář, Chudý kejklíř
romantické, dramatické báchorky: Jiříkovo vidění, Lesní panna, Strakonický dudák - 19.11.1983 jím byla otevřena nová scéna ND, klasické české postavy, český autor, o českých lidech
historické hry: Jan Hus, Jan Žižka, Kutnohorští havíři

Nejvýznamější díla:


Výhoň dub - tato hra je špatná, byla to jeho první hra a tento neúspěch ho na chvíli odradil od psaní.
Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka - (1834) hra se zpěvy, z venkovského prostředí. Poprvé zde zazněla česká hymna.
Slepý mládenec
Paní Marjánka, matka pluku

Hry ze života pražských lidí
Pražský flamendr
Bankrotář
Paličova dcera (1847) Rozárka je dcera venkovského paliče Valenty. Valenta se ze zoufalství a zlosti dopustí žhářství. Rozárka bere vinu na sebe, protože nechce, aby její sourozenci měli otce paliče.

Dramatické báchorky
Strakonický dudák aneb Hody divých žen - dudák Švanda odchází do ciziny za vyšším výdělkem, ale pak si uvědomuje, co pro něj domov znamená a vrací se zpět. Tyl chtěl odsoudit lidi, kteří odešli do ciziny. Pokouší se agitovat pro myšlenku, aby lidé pracovali doma - pro národ.
Lesní panna aneb cesta do Ameriky
Tvrdohlavá žena aneb zamilovaný školní mládenec - Hlavní hrdinkou je mlynářka, která nechce dát svou dceru školnímu mládenci. Horský duch ji za to spálí mlýn a nechá ji bloudit, až si uvědomí svou chybu a sebe i svou dceru provdá.
Jiříkovo vidění

Historické hry
Krvavý soud aneb kutnohorští havíři - zachycuje zde potlačení vzpoury kutnohorských havířů v 15. stol. Opat (hlavní hrdina), který se snaží vyřešit spory dohodou, je popraven.
Jan Hus - hra je namířena proti církvi. Je zde poměrně mnoho historických nepřesností, Hus se v Kostnici setkává s Janem Žižkou, který je pro Tyla ideálním lidovým vůdcem. Tyl udělal z Husa bojovníka za ideály roku 1848.
Žižka z Trocnova
1862- otevřeno Prozatímní divadlo 2.pol. 19 století


1881 - divadlo dostavěno, požár, znovuotevření 1883 (Bedřich Smetana - "Libuše")
Osobnosti

Jaroslav Vrchlický

Jaroslav Vrchlický, vlastním jménem Prof. Emil Bohuslav Frída, Dr.h.c., (17. února 1853 Louny - 9. září 1912 Domažlice) byl český spisovatel, básník, dramatik a překladatel.

Mezi jeho nejznámnější díla patří hra Noc na Karlštejně - komedie z českého prostředí, postava Karla IV. Vrchlický zde použil informaci, že Karel IV. stavěl Karlštejn jako hrad, kam nesměly ženy. Dílo bylo zfilmováno.

Julius Zeyer
dramatická romantická pohádka "Radůz a Mahulena"- o síle opravdové lásky

Ladislav Stroupežnický - dramaturg ND

veselohry "Zvíkovský rarášek", "Paní mincmistrová"
poté realistické drama "Naši furianti"- z jihočeské vesnice, prokreslení českého člověka, kritika maloměšťáctví.

Alois Jirásek

Alois Jirásek (23. srpna 1851 Hronov - 12. března 1930 Praha)
-byl český prozaik a dramatik, autor řady historických románů a představitel realismu. Byl několikrát navržen na Nobelovu cenu za literaturu.

Divadelní hry
Historická dramata

Tzv. trilogie tří Janů: Jan Hus, Jan Roháč, Jan Žižka
Lucerna - pohádkové drama spojující svět reálných a pohádkových postav


Bratři Mrštíkové

Bratři Mrštíkové byli bratři Alois (1861-1925) a Vilém (1863-1912) Mrštíkové, čeští spisovatelé, kteří některá svá díla, zaměřená především na realistický, až naturalistický popis života na moravském venkově, napsali společně. K jejich vrcholným společným dílům patří drama Maryša, povídková sbírka Bavlnkova žena a rozsáhlý román Rok na vsi. Jejich díla patří k vrcholným dílům českého naturalismu.

Nejvýznamnější dílo: drama Maryša


- tragický příběh ze slovácké vesnice; Maryša zabije muže, za kterého je donucena se provdat, chce mladého Francka; stavba jako antická tragédie (5 jednání):

1. část - expozice: otec Maryši se hádá s ženichem o věno
2. kolize: odpor Maryši k sňatku
3. krize: Francek se vrací z vojny, potyčka
4. peripetie: Maryšiny úvahy a rozhodnutí
5. katastrofa: vražda Vávry

Při uvedení hra velmi úspěšná; má rychlý spád, postavy silně vyhraněné, hovoří nářečím.



Generace ND a realistické drama




Národní divadlo
roku 1850 byl založen sbor pro zřízení Národního divadla
základní kámen byl položen 16. 5. 1868 (památné kameny přivezeny z různých míst spjatých s českou historií)
divadlo vyrostlo ze sbírek prostého lidu (proto má nad oponou nápis "Národ sobě ")
architektonický návrh vypracoval architekt Josef Zítek
na výzdobě se podíleli umělci jako M. Aleš, Mánes, J. V. Myslbek...
divadlo je postaveno ve slohu novorenesančním
divadlo bylo otevřeno 11. 6. 1881 Smetanovou Libuší
12. 8. 1881 divadlo vyhořelo a bylo znovu otevřeno 18. 11. 1883 díky finančním sbírkám mezi lidmi
architekt rekonstrukce byl Schultz
divadlo převzalo soubor Prozatímního divadla
základem divadla byly tři soubory: činohra, opera a balet
prvním ředitelem byl F. A. Šubrt



realistické drama

složitější vývoj, vzniká později než poezie a próza, na scénu proniká obtížněji
hry jsou většinou z venkovského prostředí
muselo vytlačovat historická dramata a lehké veselohry, neboť se tato tématika zdála málo vhodná pro Národní divadlo
projevil se velký vliv ze zahraničí
na scéně ND se hrály hry Gogola, Ostrovského, Ibsena
podíl na rozvoji realistického dramatu měli i vedoucí činitelé Národního divadla (Adolf Šubrt - ředitel, Ladislav Stroupežnický - dramaturg)
znaky:
ukázaná problematika mezilidských vztahů ovlivněných penězi, hlavní roli hraje majetek
objevuje se nářečí, charakteristiky z dané vrstvy, tragický konec

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MoisesDyday MoisesDyday | E-mail | Web | 16. dubna 2017 v 20:34 | Reagovat

10 mg cialis dosages

      <a href=http://onlinecialisrxd.com/>cialis online</a>

    <a href="http://onlinecialisrxd.com/">cialis cheap</a>

    cialis cheapest online price

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama