Baladická epika v české literatuře

24. února 2010 v 21:08 | Tereza Mikulenková |  ČJ - Literatura

Baladická epika v české literatuře


BALADA - Lyrickoepický žánr
- Je to veršovaná skladba, která zachycuje marný zápas člověka přírodou nebo
společenskými silami. Mívá pochmurný děj a končívá tragicky.
- Od epických žánrů se liší tím, že se zde uplatňuje ve zvýšené míře lyričnost v
líčení prostředí.
- K známým českým autorům balad patří: F. L. Čelakovský, K. J. Erben,
J. Neruda, P. Bezruč, J. Wolker.

Typy balad: Klasická balada - zpodobňuje zlo v podobě nadpřirozené bytosti, která trestá lid.
Sociální balada - ukazuje zlo reálné, například společenská řád, chudobu a bídu.
Lidová balada - má za námět národní pověsti a mýty.
Umělá balada - je prostoupena námětem sociálním.

FRANTIŠEK LADISLAV ČELAKOVSKÝ (1799 - 1852)

Básník, prozaik, folklorista, překladatel.
Byl vychovatelem a od roku 1834 redaktorem Pražských novim a jejich přílohy Česká včela.
V roce 1842 se stal profesorem slavistiky ve Vratislavy a v roce 1849 v Praze.
Tvůrce ohlasové poezie.

Toman a lesní panna


První významná česká balada.
Ze sbírky Ohlas písní českých.
Popisuje střetnutí vášnivé lásky a tajemných přírodních sil.
Vychází z pověry, že v noci před sv. Janem Křtitelem mají v lesích a na polích víly a lesní panny nad člověkem čarovnou moc.

Toman jede ke své dívce a sestra ho varuje, aby nejezdil přes les. Toman uposlechne, ale když zjistí, že se jeho dívka právě vdává, na cestě zpět již nedbá rady. V lese potká Lesní pannu, která ho omámí a Toman se ze skály zřítí do propasti.

Hlavní postava: Toman - Nešťastně zamilovaný nerozvážný mladík, který ze zoufalství a smutku nedbá rady své sestry. Bohužel za to zaplatí smrtí.




KAREL JAROMÍR ERBEN (1811 - 1870)

Básník, historik, sběratel lidové slovesnosti, vydavatel staročeských literárních památek, překladatel, novinář
Navázal na Čelakovského, v mnohém ale jeho záměry a cíle překročil.
V období revoluce v letech 1848-49 byl zvolen do Národního výboru.

Kytice z pověstí národních (1853)

Básnická sbírka (13 básní), která měla posilovat víru v lepší budoucnost národa.
Všechny mají chmurný děj, rychlý a dramatický spád a většinou špatný konec.
Základním motivem je nějaké provinění, po kterém vždy přichází trest, někdy lze vinu odčinit nebo zmírnit pokáním.
Úvodní básní je Kytice (matka jako symbol vlasti), závěrečnou Věštkyně, v níž je vyjádřena víra v lepší osud národa.
V kytici se objevuje mateřská, milenecká a vlastenecká láska.
Básně jsou psány jazykem s řadou básnických prostředků typických jak pro lidovou poezii (výrazný rým, zvukomalba, přirovnání), tak pro umělecký básnický text ( metafory, epiteta, personifikace, apostrofy, elipsy, živé dialogy, názorná popisnost postav a přírody atd.)

13 básní - Kytice
Vodník
Poklad
Polednice
Svatební košile
Zlatý kolovrat
Dceřina kletba
Lilie
Holoubek
Vrba
Záhořovo lože
Věštkyně
Štědrý večer

Postavy - Erbenovi hrdinové nepředstavují romanticky rozpolcené jedince bouřící se proti světu, společnosti či životu. Smířlivě přijímají svůj osud, ať je dobrý nebo špatný. Za své prohřešky, úmyslně či neúmyslně, jsou posuzováni dle mravního kodexu. Vinu následuje trest, který pokorně snášejí.
Důležitou roli mají ženské postavy, jsou zastoupeny ve všech skladbách, kromě Záhořova lože. Plní především úlohu matky.

Vodník

Na topole nad jezerem
seděl vodník podvečerem:
"Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.

Šiju, šiju si botičky
do sucha i do vodičky:
sviť, měsíčku, svit,
ať mi šije nit.

Dnes je čtvrtek, zítra pátek -
šiju, šiju si kabátek:
sviť, měsíčku, svit,
ať mi šije niť.

Zelené šaty, botky rudé,
zejtra moje svatba bude:
sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť."

Polednice

U lavice dítě stálo,
zplna hrdla křičelo.
"Bodejž jsi jen trochu málo,
ty cikáně mlčelo.

Poledne v tom okamžení,
táta příde z roboty:
Amě hasne uvaření
pro tebe , ty zlobo , ty!

Mlč! Hle husar a kočárek -
hrej si ! - tu máš kohouta!" -
Než kohout, vůz i husárek
bouch, bác! letí do kouta.

A zas do hrozného křiku -
"I bodejž tě sršeň sám - !
Že na tebe, nevzbedníku,
Polednici zavolám!





JAN NERUDA ( 1834 - 1891 )

Básník, prozaik, dramatik, žurnalista, dlouholetý člen redakce Národních listů.
Vystudoval práva a fylozofii.
Psal fejetony, patřil do kruhu Májovců

Balady a romance (1883)


Přinášejí novozákonní příběhy, pověsti a historické anekdoty tradované v lidovém podání. Jemná ironie a humor umožňují Nerudovi pronikat k podstatě obecných jevů lidského života. V baladách často zpracovává národní tématikou náměty z Bible nebo starých legend, objevuje se téma vztahů mazi matkou a synem.

Romance štědrovečerní - historický příběh
Balada pašíjová - historický příběh
Balada česká
Balada o Palečkovi
Romance o Karlu IV. - přirovnává českou povahu k vínu
Romance italská
Balada o duši K. H. Borovského - líčí pouť tří duší do ráje, první dvě jsou zbožné, jsou vpuštěny ihned dovnitř. Třetí je hříšná, do ráje je vpuštěna za motlitbu k Janu Nepomuckému.

Petr Bezruč ( 1867 - 1958 )

Vlastním jménem: Vladimír Vašek.
Básník, odpůrce pravosti RKZ. Za 1. Svět. války byl půl roku vězněn pro domnělé autorství dvou protirakouských básní.

Slezské písně ( 1909 )


Hlavní dílo Petra Bezruče z přelomu 19. a 20. stol. Jedno za stěžejních a současně nejznámějších a nejosobitějších děl moderní české poezie.
Soubor
jednadvaceti básní vyšel jako samostatná příloha časopisu pod označením Slezské číslo.
Slezské písně předznamenaly nástup nové básnické generace, k níž patřili básníci narození na konci 70. let 19. stol. (V. Dyk, K. Toman, F. Šrámek) a na začátku let 80. (J. Mahen, F. Gellner, J. Mach) - podobně jako Bezruč byla tato generace mladých tvůrců nedůvěřivá k ,,papírovosti" dekadence - chtěli umění více přiblížit k životu.
Kniha je sestavena z nejrůznějších forem a námětů. Např. sociální balady:

Maryčka Magdonova

Sociální balada, kde je zlo tvořeno nespravedlivým společenským řízením.
Obsah: Příběh rodiny Magdonovy. Otec zahynul při rvačce a matku zabil převržený vozík. Zůstalo po nich 5 dětí, ze kterých byla nejstarší Maryčka. Musela se o své sourozence postarat. Byla jim zima, a tak se Maryčka vydala do lesa pro chrastí, ale chytil jí hajný. Poslal ji s četníkem do Frýdku jako zlodějku. Maryčka neunesla hanbu a skočila do Ostravice. Jako sebevrah nemá místo ani na hřbitově.

Kantor Halfar

Jedná se o sociální i národnostní skladbu vystihující pocity trpícího proletáře či rolníka.
Kantor Halfar nedbá polského nátlaku, učí a mluví česky. Proto nepostupuje ve své práci. Jeho snoubenka si vezme někoho jiného. Halfar se oběsí. Je pochován mezi sebevrahy, kde konečně najde své místo.

Jiří Wolker ( 1900 - 1924 )

Nejvýznamnější a nejtalentovanější představitel proletářského proudu.
Student práv, člen Devětsilu.
Zemřel na tuberkulózu - sám sobě složil epitaf:

Zde leží Jiří Wolker,
básník, jenž miloval svět
a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dřív než mohl srdce k boji vytasit,
zemřel, mlád 24 let.

Těžká hodina ( 1922 )


Wolker svými baladami navazuje na Bezruče a na Nerudu a na jejich sociální balady. Námětem jeho balad je bída a utrpení proletariátu.
Hlavní tématikou je svět dělníků toužících po spravedlnosti a odpor k buržoazii.
Autor oslavuje věčně žijící hodnotu dělníkovy práce (Balada o očích topičových) a věří v jeho sen (Balada o snu). Také musím říct, že Wolker srovnává činy dělníků s činy hrdinskými. Častým motivem jeho básní se stávají oči, ruce a srdce (Balada o očích topičových nebo Balada o snu.

Balada o nenarozeném dítěti

Dva mladí lidé se do sebe zamilují. Po společně stravené noci dívka otěhotní. Nemají ale vůbec žádné peníze a vědí, že by dítě nemohli uživit. Rozhodnou se jít k lekáři. Chlapec si vyčítá bolest, kterou dívce způsobil. Dívka si připadá jako ,,hrob" nenarozeného dítěte, ale jejich rozhodnutí bere jako nutné zlo.

Balada o snu

Mladík Jan velmi vnímá rozdíly mezi chudinou a bohatými. V noci se mu zdál se o dokonalé společnosti bez rozdílů bez bídy a chamtivosti. Ráno se probudí a jde do práce. Sen vypráví své přítelkyni Marii. Ta mu řekla, že jestli se chce snu zbavit, musí si ho vyplnit. Spojili své síly s ostatními dělníky a vyrazily do boje za dělnickou třídu.

Tato balada sloužila k propagaci síly dělníků.

Balada o očích topičových

Antonín, topič v elektrárně, musí každý večer přikládat do kotle, aby rozsvítil světla všech domů. Pokaždé mu do oka spadne smítko. Jeho žena si všímá, že jeho oči se postupně mění. Antonín postupně oslepl. Když se svěří své ženě, ta mu vynadá, že se víc věnuje své práci než rodině. Antonín umírá, má poslední přání - aby mu žena odpustila. Jeho práce, která mu dávala pocit, že on - obyčejný dělník je pro lidi důležitý, žije dál.

Nejznámější Wolkerova balada. Silně se dotýká ekonomického rozvršení společnosti - dělník musí těžce pracovat i za cenu ohrožení vlastního zdraví, zatímco bohatý lid se může bavit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama