Květen 2010

Současná česká literatura

19. května 2010 v 21:52 | Martin Mottl |  ČJ - Literatura
Současná česká literatura


-         po Sametové revoluci a pádu socialismu nastalo ohromné uvolnění, jenž přineslo zásadní společenskou změnu - ve společnosti nastalo veliké uvolnění a začalo svobodné podnikání v literárním proudu - spisovatelé měli volné pole působnosti v psaní. Vznikaly stovky soukromých nakladatelství (XYZ, Grada, Argo, Beta, EPOCHA, Start, Paseka, Mladá Fronta, Fraus, Fontána, Vyšehrad, Toga, Akcent, Olympia…)
-         POZITIVA: čtenář měl najednou možnost přečíst si takřka cokoli, o co měl zájem, v oblibu vstoupili zakázaní autoři (za socialismu), do lit. se dostávají témata, jenž byla za socialismu tabu
-         NEGATIVA: záplava knih, různorodost úrovně knih, ztráta orientace v nabídce knih, prodej knih i bez estetického zážitku

-         CHARAKTERISTIKA OBDOBÍ:
-         uplatňuje se žánr autobiografie
-         vytvoření skupiny autorů bestsellerů: Michal Wievegh, Petr Šabacha (Šakalí léta)
-         mnoho knih bestsellerů bylo později zfilmováno: Želary (Jozova Hanule), Šakalí léta, Báječná léta pod psa, Musíme si pomáhat, Láska v nesnázích, Horem pádem…
-         výrazná ženská linie: Petra Hůlová, Lenka Procházková, Petra Procházková, Tereza Boučková (dcera P. Kohouta), Halina Pawlowská, Martina Formanová, Ivanka Devátá, Květa Legátová

Autobiografická díla:
Karel Gott, Josef Fousek, Květa Fialová, Jana Brejchová, Lída Baarová, Adina Mandlová, Marta Kubišová (zahraničí: Michael Jackson, Madonna, Mike Oldfield, Paris Hilton, Tom Cruise, Cher…)

Současní významní spisovatelé:
Eva Kantůrková, Květa Legátová, Tereza Boučková, Michal Wievegh, Petr Šabacha

Autoři bestsellerů:
Michal Wievegh (31.3.1962):
-         spisovatel, publicista, v současnosti největší romanopisec
-         od roku 1983 publikoval povídky v MF DNES
-         původem učitel na ZŠ na Zbraslavi (1.pol. 90 let)
-         1993-1995 se stal redaktorem nakladatelství Český spisovatel a poté se stal spisovatelem z povolání
-         r. 1993 získal cenu Jiřího Ortena
-         v posledních letech vydává každým rokem jednu knihu, jenž se prodá vždy kolem 50.000 výtisků
-         je 1. českým spisovatelem, jež vyzkoušel psát román s autory přes internet ()
-        
v současnosti učí na akademii Jaroslava Škvoreckéhood srpna do prosince 2009, tak vznikl román Srdce domova (nazýván blogový román)

Romány: Báječná léta pod psa (autor zobrazuje normalizaci ústy malého Kvida, který vypráví osud své rodiny za doby normalizace. Jeho vyprávění je odlehčené a brané s humorem) Výchova dívek v Čechách, Účastníci zájezdu, Román pro ženy, Román pro muže, Tři v háji
Povídky: Povídky o manželství a o sexu (zfilmováno pod názvem Nestyda), Krátké pohádky pro unavené rodiče

Tereza Boučková (24.5.1957):
-         česká publicistka a spisovatelka, dcera Pavla Kohouta
-         mnohokrát se vždy neúspěšně snažila dostat na DAMU (ptže byla dcerou P.K.), podepsala Chartu 77 a od té doby až do revoluce dělala jen podřadné práce
-         r. 2985 se po 2. vdala, má 3 syny (první dva jsou adoptovaní romové, poslední je její vlastní), žije v obci Svatý Jan pod Skalou
-         píše krátké texty typu fejetonů (Jen si tak trochu schnít) a do časopisů

Díla:
Indiánský příběh (samivzdat) - kritika známých osobností, které v její knize nesou zvláštní symbolická jména. Kritizuje zde např.: P. Kohouta či Václava Havla, humorné a satirické vzpomínky na dětství, vyšlo v Edice Petlice
Další díla: Křepelice, Krákorání, Sodoma Komora, Jen si tak trochu schnít, Rok Kohouta - román, název je dle čínského znamení - rok, který měl přinést štěstí, ale nepřinesl. Z adoptovaných dětí jí vyrostli nezvladatelní mladíci, ze kterých se jí nepodařilo vychovat slušné lidi

Květa Legátová (vl. jménem Věra Hofmanová) (3.11.1919):
-         svá díla za doby socialismu prezentovala pod cizími jmény
Jozova Hanule (Želary): příběh zasazený do 2. svět. války, hl. postava Eliška

Česká próza od roku 1945 do roku 1968

19. května 2010 v 16:26 | Martin Mottl |  ČJ - Literatura
Česká próza od roku 1945 do roku 1968


- reakce na válku v próze byly prakticky okamžité, projev radosti z konce války. Za války přišlo o život mnoho významných českých spisovatelů; Vladislav Vančura, Karel Poláček, Josef Čapek, Julius Fučík… Někteří přežili: Ferdinand Peroutka, E.F. Burian… Mnozí emigrovali: Jiří Voskovec, Jan Werich, Jaroslav Ježek


Etapy vývoje v době od 2. svět. války:
  1. 1945-1948: radost z konce války a ze svobody
  2. 1948 (únor)- 1.polovina 50. let: nastává éra budoucí úlohy KSČ, období politických procesů, prosazování ideí, komunismu
  3. 2. pol. 50. let
    - 1968:
    60. léta jako symbol uvolnění, rozvoj tvorby filmu (zlatá éra), hlavním znakem je postupné uvolňování v životě i kultuře, vrcholem bylo pražské jaro, které chtělo vytvořit socialismus s lidskou tváří (v čele s Alexandrem Dubčekem), období končí vpádem vojsk (21.8.1968) = konec svobody

Jednotlivé vlny prózy s válečnou tématikou:
  • 1. vlna: podávání bezprostředního/očitého svědectví o válce (Julius Fučík, Jan Drda)
  • 2. vlna: psychologická analýza - dopad na lidské osudy; dodneška velmi živé téma (Arnošt Lustig, Ladislav Fuks, Ludvík Aškenázy, Bohumil Hrabal, Ota Pavel, Květa Legátová)
POZN.: o válce se mluvilo tolik dlouho zejména proto, že člověka stavěla do tolika situací, až spisovatelům dala mnoho nápadů na jedinečná témata

Charakter oficiální prózy:
  • Oslava socialismu, budovatelská literatura
  • Postavy byly buď černé nebo bílé
  • Budování socialismu, průmyslu, družstev…
  • Oslava práce
  • Uvědomělí komunisté, kteří vždy zvítězí nad nepřáteli

Nejvýznamnější osobnosti české prózy:

1. vlna - Podávání bezprostředního svědectví:
Julius Fučík (Reportáž psaná na oprátce):
-         dramaticky a emotivně zde líčí protinacistický odboj, výslechy, postavy spoluvězňů a dozorců. Autor zde nepochybuje o porážce nacismu a věří v komunismus jako jedinou budoucnost lidstva
-         novinář Rudého práva, který byl zatčen a vězněn v Pankrácké věznici, kde byl roku 1943 popraven. (v letech 1913 - 1937 bydlel v Plzni)
-         po celou dobu tahal gestapo za nos a mluvil jen o těch, o kterých si myslel, že jsou zatčeni (mnohdy se mýlil)
-         své dopisy manželce psal na tzv. Motáky (celkem 167), které strážník předával jeho manželce Gustě Fučíkové
-         neprodleně po válce na podzim 1945 vyšla jeho kniha (avšak nebyly vydány všechny jeho motáky - byly obavy, zda-li nespolupracoval s nacisty. Roku 1990 bylo prokázáno, že s nacisty nespolupracoval a tak celá jeho kniha se všemi motáky vyšla až roku 1995)
-         byl uměle proslaven komunisty a jeho žena se stala velice uznávanou osobností

Jan Drda (Němá barikáda):
-         povídkový soubor (11povídek) ztvárňující autentické vyprávění 2. svět. Války (zahrnuje celý sled války včetně Heydrichiády přes Pražské povstání až po osvobození). Např.: Včelař, Vyšší princip, Pancéřová pěst, Nenávist, Němá barikáda


2.vlna - psychologická analýza:
Arnošt Lustig (Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou):
-         novela podle skutečné události z roku 1943 v Itálii (Tehdy Němci na Sicílii zajali bohaté židovské podnikatele s americkými pasy, pod záminkami z nich vymámí jejich peníze a ožebračí je, pak je pošlou s mladou tanečnicí Kateřinou do plynu. Musí se všichni svléct a Kateřina je veřejně ponižována nemístnými poznámkami. Jako jediná si uvědomí, co se bude dít a tak vytrhne dozorci pistoli a zastřelí ho, i když ví, že vzpoura je marná. Okamžitě jsou všichni nahnáni do sprch a tam zastřeleni. Její tělo je vystaveno jako odstrašující příklad ostatním vězňům)
-         přežil holocaust v Terezíně, při transportu 1945 do vyhlazovacího tábora uprchl a schovával se v Praze

Ludvík Aškenázy (povídka Vajíčko):
-         student volal panu Eduardu Kohoutkovi každý pátek v 15:00, zda-li slepička snesla vajíčko. Pan Eduard vždy v klidu odpovídal, že slepička vajíčko nesnesla. Za 2. svět. války byl student v koncentračním táboře, který ovšem přežil. Po válce znovu zavolal jednoho pátku v 15:00 panu Eduardu Kohoutkovi, zda-li slepička snesla vajíčko (přitom se student málem rozplakal), pan Kohoutek studenta moc rád slyšel a nabídl mu, že mu vajíčko rád udělá a ať přijde (odpověděl mu: "Mrcha snesla vajíčko.")

Ota Pavel 1930 - 1973 (Smrt krásných srnců):
-         narozen v židovské rodině v Praze avšak za 2. svět. války bydlel v Buštěhradu. Během jejich pobytu v B. byli jeho 2 bratři a otec transportováni do konc. tábora, který všichni přežili
-         pracoval jako sportovní redaktor, kde čerpal náměty na své knihy. Jeho povídky se týkaly zejména sportu
-         trpěl velkými depresemi a roku 1973 zemřel na infarkt

Ladislav Fuks (Spalovač mrtvol, Pan Theodor Mundstock):
-         Spalovač Mrtvol: groteskní psychologická hororová novela o pracovníku pražského krematoria Karlu Kopfrkinglovi, z něhož se částečně vlivem nacistické ideologie, částečně tím, že byl mírně mentálně omezený, stává maniak, vrah celé své rodiny, manželky, syna (dcera mu však uteče), přičemž věří, že její smrt očistí; zfilmováno roku 1967 Jurajem Herzem v hlavní roli s Rudolfem Hrušínským

-         Pan Theodor Mundstock: psychologický román o osudu pražského Žida, který je sužován možností, že bude transportován do koncentračního tábora; po třech letech naprosté apatie a melancholie se rozhodne připravovat na budoucí situaci (např. spí na pryčně, moří se hladem a tahá těžké věci, trénuje i svou smrt), trpí psychickou nemocí - schizofrenií; .Trpí halucinacemi. Transportu se nedožije, před nástupištěm ho přejede auto a zemře. Román zobrazuje, jak obyčejného člověka ponižuje a pokřivuje diskriminace a strach

Bohumil Hrabal:
-         Ostře sledované vlaky: mladíček Miloš Hrma se zaučuje coby novopečený železničář na malé železniční stanici během druhé světové války. Má spoustu osobních problémů - zejména kvůli lásce. Kolem projíždějí ostře sledované vlaky a proto se rozhodne k hrdinskému činu a společně s výpravčím se domlouvá, že na jeden z transportů hodí výbušninu. Jeho úmysl se Milošovi zdařil, avšak v posledním vagonu seděl hlídač, který Miloše zastřelil.

-         Obsluhoval jsem anglického krále: román zachycující lidský život (20.-50. léta), hl. postavou je Jan Dítě (symbolické jm.), který byl malý, zakomplexovaný muž pracující jako číšník toužící po bohatství. Jeho vzorem byl vrchní Skřivánek. Za okupace stál na straně němců - dokonce si i jednu němku vzal (při jednom z požárů však zemřela). Po její smrti mu zbyly velmi cenné známky, které obstarala právě jeho zesnulá žena. Staral se boháčem a zařídil si velmi luxusní hotel o který však po nástupu socialismu přišel. Nakonec skončil sám osamělý.

-         Postřižiny, Slavnosti sněženek, Něžný barbar, Příliš velká samota

Psaní dopisů

9. května 2010 v 17:32 | Martin Mottl |  ČJ - Jazyková část
Psaní dopisů


Dopis je písemná zpráva s aktuálním obsahem odeslaná od jedné osoby či instituce (odesílatele) k druhé osobě či instituci (adresátovi)

Dopis je pravděpodobně stejně starý jako písmo samo. Dopisy se psaly už ve Starověkém Egyptě, v Číně a Sumerské říši, přes Říši římskou, Staré Řecko až po současnost. Této podoby předávání informací bylo využíváno jak ve sféře osobní (dopisy mezi přáteli, milostné dopisy ap.), tak i v diplomacii či vědě. Dopis byl po dlouhá staletí jediným možným způsobem komunikace na dálku. To se změnilo až s vynálezem telegrafu, telefonu a Internetu. Od konce 19. století, s vynálezem telefonu a telegrafu se význam dopisu zmenšil, zejména pro způsob dopravy, který je ze své podstaty pomalejší než telefonní a telegrafní linky. Totéž platí i pro moderní komunikační prostředky jako je e-mail nebo SMS zprávy.

Současnost:
V současnosti je dopis spojen spíše se zasíláním dalších dokumentů, pozvánek či jiných drobných věcí, vkládaných do obálky společně se samotnou zprávou. Naproti tomu se posílá stále více dopisů reklamního charakteru, majících za účel prodej zboží. S vynálezem Internetu a vznikem e-mailu dopis změnil svou fyzickou podstatu. Co se změnilo málo byl jeho obsah.

Dopis oficiální:
  • Neutrální výrazy
  • Zdvořilost
  • Stručnost
  • Věcnost
  • Jasnost
  • Spisovný jazyk

Dopis neoficiální:
  • Eufemismy (zjemnělé výrazy) a dysfemismy (hrubé výrazy) = citové zabarvení
  • Osobnější
  • Vlastnoruční obrázky
  • Přezdívky

kompozice
  1. Úvod - místo a datum            Kladno 9. 5. 2010
             oslovení na začátku dopisu
             počáteční obrat k adresátovi

  1. Vlastní text, téma

  2. Závěr - ukončovací závěrečná formule
               přání, pozdrav
               podpis, případně adresa odesílatele

Vyjádření zdvořilosti:
  • Oslovení
  • Vás/Tě

Komunikace v životě člověka a společnosti

9. května 2010 v 17:01 | Martin Mottl |  ČJ - Jazyková část
Komunikace v životě člověka a společnosti

  • Nejstarší doklady užívání řeči jsou staré pouze 5000 let
  • Lidská řeč vznikala společně s člověkem a zajistila mu výjimečné postavení mezi živými tvory (člověk je z nich jediný schopen řeči)
  • Řeč - slouží ke komunikaci (dorozumívaní)
  • Komunikaci - chápeme jako přenos informací, sdělování obsahu vědomí jednoho člověka jiným lidem; je to proces vznikající za určité situace, uskutečňovaný mezi komunikujícími účastníky (dle počtu účastníků - dialog x monolog)


Mluvčí (produktor, autor) → sdělení → posluchač (recipient, adresát)
Podstatnou podmínkou úspěšné komunikace je dorozumívací kód (jazyk), sdělování obsahu tématu komunikace → existence tzv. komunikačního kanálu -
spojení mezi lidmi, možnost posluchače předávané informace dekódovat (slyšet), prostředí pro komunikaci.(tři způsoby vnímání mluvčího - úplné, částečné, žádné)
  • Mluvená (verbální) komunikace
  • Neverbální komunikace - vznik už před lidskou řečí - gestika (pohyb rukou), mimika (změny výrazu obličeje), posturika (poloha účastníků komunikace vůči sobě), proxemika (vzdálenost mezi účastníky komunikace), kinezika (pohyby celého těla komunikujících včetně chůze), haptika (fyzický kontakt mluvčích - doteky)
  • Dále existují celé neverbální druhy komunikace - kreslené vtipy, plakáty, pantomima…

Technické proměny moderní komunikace
- pošta, telegraf, telefon, fax, internet - Skype, ICQ, chat - použití videa


Mluvený projev:
-         bývá nepřipravený
-         dlouhá, nepříliš složitá souvětí, chyby a odchylky
-         jedinečný a neopakovatelný
-         plyne s časem - nelze se k němu vracet
-         přímý kontakt s adresátem, doprovázen neverbálními prostředky (gesta, mimika…)
-         základní forma prostě sdělovacího stylu

Psaní čárky ve větě jednoduché a v souvětí

9. května 2010 v 16:10 | Martin Mottl |  ČJ - Jazyková část
Psaní čárky ve větě jednoduché a v souvětí

Psaní čárky ve větě jednoduché

·        Čárkou se oddělují složky několikanásobného větného členu tj. větné členy ve vztahu souřadnosti,nejsou - li spojeny spojkami a,i,ani,nebo,či s významem prostě slučovacím.
·        Volný přívlastek - např. Pravidelnou návštěvou výstav, pořádanými kulturními institucemi si tříbíme náš vkus.
·        Přístavek - Josef Dvorecký, český spisovatel, založil v Torontu exilové nakladatelství.
·        Vsuvka - Mnohá slova, jako např. display, internet, byla do češtiny převzata z cizích jazyků.
·        Oslovení
- čárkou neoddělujeme přívlastky (shodné), které postupně rozvíjejí podstatné jméno. Soudobá česká filmová pohádka patří k nejúspěšnějším televizním pořadům. (přívlastek shodný - při skloňování se shoduje s poj ve všech mluvnických kategoriích - pěkné město, nový účes)(přívlastek neshodný - se v mluvnických kategoriích s poj neshoduje; stojí za poj a má tvar 2. pádu - obraz hrůzy, hodina duchů)

Psaní čárky v souvětí

-          čárka s v souvětí píše, aby oddělila jednotlivé věty, pokud už nejsou spojkou a, i , nebo, ani ve významu slučovacím (Vánoce byly u nás opravdu veselé a Nový rok se povedl stejně tak.)
-          Dnes je venku mráz(1VH), sněží(2VH).
-          Věděl(1H), že neuspěl podle svých představ (2V) a že celkově situaci podcenil. (3V)
-          Jak tak přemýšlel(1H), uvědomil si(2H), že se již s podobným úkolem setkal(3V).
-          Zlobil se na sebe(1H), že nepřijde dnes včas domů(2V), protože slíbil vedoucímu(3V), že tu práci dokončí(4V), ale nedal své pocity znát(5H).
-          Slíbil(1H), že přijede včas(2V), ale nakonec se vymluvil(3H), že to nestihl(4V).
-          Podal jsem mu ruku(1H) a on ji přátelsky stiskl(2H).
-          Slunce stálo vysoko na obloze(1H), a ona se stále chvěla zimou(2H).
-          Dvě věty, nichž jsou samostatné myšlenky, se před A píše čárka.

Tvoření slov v českém jazyce

9. května 2010 v 14:30 | Martin Mottl |  ČJ - Jazyková část
Tvoření slov v českém jazyce

= SLOVOTVORBA
slovotvorba řeší problematiku utváření nových slov češtině
-         1) potřeba pojmenovat nové věci a jevy
-         2) často se používají ze slov, která už existují; úplně nová slova = neologismy se tvoří vzácně ( např. blog)

Základní způsoby tvoření slov:

  1. odvozování (typické pro češtinu) - práce se základovým slovem, ke kterému přidáváme koncovky, přípony (sufixy), předpony (prefixy); např. (město → předměstí). Struktura slova: Slovo se skládá s jednotlivých částí - morfémů - nejmenší strukturní jednotky nesoucí nějaký význam (ná/moř/ní/k).
  2. skládání (typické pro nj), slovo vzniká ze dvou nebo více slov (slovních základů).
    Viz NO - sestromuž, knihovtipník, čistonosoplena; složeniny - koloběžka, desetikoruna, plynovod, listonoš, zeměkoule
  3. zkracování -
    při tomto způsobu vznikají slova dvou typů: a) zkratková slova - ČEDOK, Sitkom (situační komedie), Sazka (sázková kancelář) b) zkratky - FF UK (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy), DAMU (Div. Akad. Muz. Umění)
  4. další způsoby - přejímaní slov z cizích jazyků a jejich začlenění do české slovní zásoby
    - scan - scanovat, metrosexuál…

Popis

9. května 2010 v 13:46 | Martin Mottl |  ČJ - Jazyková část
Popis
Ø využívá popisného slohového postupu
Ø všímá si jednotlivých částí celku a jejich vzájemných vztahů, čímž se vytváří celkový obraz popisovaného jevu
Ø je založen na smyslovém vnímání
Ø cílem popisu je vytvořit představu o stavbě či funkci popisovaného předmětu
Druhy popisu:
o popis prostý - je určen laikům - hlavní jsou prvky nápadné (popisujeme co nás nejvíce zaujalo)
o popis odborný - předpokládá u autora i adresáta určité odborné znalosti (bývá doplněn grafy, nákresy, apod. - prvky podstatné)
  • popis statický - budova, strom, člověk - popis člověka = charakteristika, ...
  • popis dynamický - popis děje, události v časovém sledu (figuruje zde čas)
- je vždy bez zápletky !!!
- například: popis cesty, průběhu dne, pracovního postupu: návod
  • popis subjektivní (líčení) - umělecký popis jevu, ke kterému má autor osobní vztah
- silně subjektivní - zosobnění, metafory či přirovnání
Jazyk popisu:
  • převaha podstatných a přídavných jmen (pojmenování a vlastnosti)
  • příslovce místa, času (dynamický děj), způsobu
  • přesná čísla, předložky, spojky, slovesa (dynamický děj)
  • několikanásobné větné členy, postupně rozvíjející přívlastky, forma výčtu

Životopis

9. května 2010 v 13:45 | Martin Mottl |  ČJ - Jazyková část
Životopis


-         v současnosti se značí zkratkou CV (curriculum vitae; běh života), v současnosti se upřednostňuje strukturovaný životopis, v němž jsou uváděné informace zaznamenávány v heslech (z důvodu snadné přehlédnutelnosti)
-         klasický životopis formulovaný v souvislých větách se požaduje už jen vzácně→ více požadován tzv. strukturovaný životopis, v němž jsou informace zpracovány v heslech
-         stále častěji požadován životopis v cizím jazyce -
nejčastěji angličtině
-         každý životopis by měl obsahovat následující údaje:
·        osobní údaje ( jméno, datum narození, aktuální adresa, národnost)
·        rodinný stav
·        počet dětí
·        vzdělání (od nejvyššího dosaženého, ZŠ není třeba uvádět)
·        zahraniční stáže
·        odborné praxe
·        znalost cizích jazyků (pokročilost, certifikáty)
·        další dovednosti (ŘP)
·        povahové vlastnosti a rysy
·        zdravotní stav
·        závěr (kontakty na osoby, které mohou poskytnout reference)
·        místo a datum
·        podpis (vlastnoruční)
·        přílohy (aktuální foto, vysvědčení, kopie diplomu, výpis z rejstříku trestů)
-         k životopisu je možno dále přiložit motivační dopis (přesvědčující o kvalitách uchazeče)
-         při psaní je třeba dát pozor na gramatické chyby, slohové nedokonalosti, formální nedostatky

Motivační dopis

9. května 2010 v 12:16 | Martin Mottl |  ČJ - Jazyková část
Motivační dopis


-         Používán při hledání nové práce, (administrativní styl), úřední dopis, který se přikládá k životopisu

Fce: přesvědčuje zaměstnavatele o tom, že jsem tím pravým uchazečem

Forma:
-         stručnost
-         výstižnost
-         pravdivost
-         úplnost
-         používání neutrálních slov

Dopis obsahuje:
- praxe v oboru, zájmy (cestování, sport, umění), vzdělání (ZŠ, SŠ, VŠ, kurzy..), ostatní schopnosti (práce s Wordem, PC, jazykové znalosti, ochota práce s lidmi)

Stylistika

9. května 2010 v 11:59 | Martin Mottl |  ČJ - Jazyková část
Stylistika


-         je nauka o slohu (styl), pojednává o jeho podstatě, jeho druzích, o slohové výstavbě jazykových projevů (textů) a o slohovém rozvrstvení jazykových prostředků
-         Zkoumá způsob zpracování obsahu a využití jazykových prostředků (výběr, uspořádání v celek). Po stránce jazykové závisí slohová vytříbenost zejména na vhodném výběru slov, na plynulé stavbě vět a na jejich spojení v souvislý text

Jazykový styl je dán je dán 2 hlavními principy:
-         jednotící princip: sjednocuje jazykové prostředky (určuje způsob, jak musí vypadat určitý styl - např. podmínky pro administrativní styl)
-         diferenciační princip: rozlišuje konkrétní jazykové projevy (např. dle stylu psaní poznám Vančuru, Čapka, Jiráska…) → autorský styl (jejich styl je něčím výrazný, specifický a rozdílný od ostatních)

Slohotvorní činitelé:
určují podmínky komunikace; jakým způsobem budu psát na dané téma (jiným způsobem se píše román, životopis, popis atd.)

  • subjektivní (osobní, individuální) - podmíněni osobností autora, jeho stanoviskem, věkem, vzděláním atd. Nejnápadnější jsou rozdíly v individuálním stylu různých autorů umělecké literatury (například styl Karla Čapka a Vladislava Vančury)

  • objektivní (obecné) - autor je nucen k nim přihlížet - např. zaměření projevu, jeho cíl a funkce, časový prostor, zda je mluvený či písemný, veřejný nebo neveřejný, připravený nebo nepřipravený atd.

Funkční styly:
- závisí na komunikační fci
  1. styl prostě sdělovací
    • písemná komunikace: vyhláška, oznámení, zpráva, oběžník, hlášení, inzerát, telegram (oznamovací útvary), tiskopisy, soupisy, dotazník (heslové útvary), zápis, protokol, smlouva (dokumentární útvary)
    • ústní komunikace: telefonický styk
    • veřejné ústní jednání: referát, diskuse, polemika, panelová diskuse, usnesení…
  2. styl odborný
    • přednáška
    • úvaha - autor se zamýšlí na základě získaných poznatků nad problémem, aby dospěl k obecnějšímu závěru
    • esej - druh úvahy na odborné téma, který spojuje odbornost a uměleckost; nepříliš rozsáhlý útvar, psán s estetickým záměrem
    • kritika - úvaha, která především hodnotí, posuzuje, vytýká nedostatky
    • recenze - útvar blízký kritice, ale převažuje informativní charakter nad kritickým
    • glosa - kritická poznámka
  3. styl administrativní
    • úřední dopis
    • žádost
    • objednávka
    • životopis
  4. styl publicistický
    • zpravodajství
    • úvodník - obsahuje nejdůležitější aktuální informaci
    • článek - delší příspěvek publicistického stylu, někdy má povahu kritické úvahy
    • komentář - autor vyjadřuje názor, zaujímá stanovisko k nějakému problému
    • kurziva - aktualizující nebo zábavná stať tištěná obvykle kurzivou
    • glosa - kritická poznámka k událostem a názorům; krátký útvar
    • sloupek - vtipná časová úvaha v jednom sloupci
    • referát
    • reportáž - informuje o zajímavých místech nebo událostech na základě přímého styku s nimi; podmínkou je očité svědectví autora
    • fejeton - útvar stylu publicistického a uměleckého, jedná se odrobná zábavná témata všednodenního života v novém světle, vesměs zpracováno zábavným, ironickým nebo humorným tónem, vtipně a duchaplně
    • interview - rozhovor
  5. styl umělecký
    • povídka
    • román
    • epos
    • balada
    • novela
    • legenda
    • píseň

Slovo a pojmenování

9. května 2010 v 11:22 | Martin Mottl |  ČJ - Jazyková část
Slovo a pojmenování

  • Lexikologie - zabývá se slovní zásobou (lexikem)
    určitého jazyka
  • Základní jednotkou slovní zásoby je slovo (lexém - slovníková jednotka) - v komunikačním procesu je slovem označována nějaká mimojazyková zkušenost, v procesu komunikace něco pojmenovává a k něčemu se vztahuje → stává se pojmenováním
  • Pojmenování má stránku výrazovou a významovou
  • Základní jednotkou komunikace je výpověď (pojmenování a výpověď jsou složkami komunikačního procesu, ale s odlišnými vlastnostmi…pojmenování při komunikaci zpravidla nově netvoříme u výpovědi je tomu naopak
  • Slova, která se stávají pojmenováním, mohou být z hlediska formy
    - značková (chléb)základ slovní zásoby, odvozená ( chlebový), složená (maloměsta), zkratková ( Sazka), zkrácená (děják)
  • Pojmenování nemusí být jednoslovné, ale být též vyjádřeno vícero slovy nebo zkratkou - takto dělíme pojmenování: a) sousloví - vysoká škola, černé uhlí b) víceslovná pojmenování - provést pokus, vykonat návštěvu c) frazémy - mít pod čepicí, křížem krážem d) zkratky - ČR, ND, ČTK

Pojmenování mnohoznačná

  • Synonyma - formálně odlišné slova se stejným významem (basketball - košíková), dělí se na úplná a částečná
  • Antonyma - dvojice významově protikladných slov ( světlo - tma), všechna česká slova antonyma netvoří (většina zájmen, číslovky, spojky, částice, citoslovce)
  • Polysémantická pojmenování - důsledek jazykové ekonomie, jednoho výrazu se užívá ve vícero významech → mnohoznačnost -list, buňka… (buňka v biologii, buňka - bydlení v buňce)
  • Homonyma - slova stejné formy, ale odlišného významu; např. koruna, kolej…
  • Paronyma - slova podobně znějící, ale s různým významem (adoptovat - adaptovat)

Jednoznačná pojmenování

  • Termíny - patří k odborné stylové vrstvě
  • Vlastní jména - jména osobní (Jan), rodinná(Novák), národní,kmenová, obyvatelská(Čech)

Nepřímá pojmenování

  • Užití pojmenování přirovnáním (šťastný jako blecha) místo obvyklých přímých pojmenování
  • Metafora
  • Metonymie
  • Synekdocha
  • Frazém

Expresivní pojmenování

  • Eufemismus - zjemňující pojmenování (zesnul)
  • Dysfemismus - zhrublý výraz až vulgární (zhebnout)
  • Ironie - říkáme něco, co si ve skutečnosti nemyslíme

Literární druhy a žánry

9. května 2010 v 11:10 | Martin Mottl |  ČJ - Jazyková část
Literární druhy a žánry

-         rozlišujeme 3 základní způsoby existence lit. díla - 3 základní lit. druhy: epika, lyrika a drama
-         lit žánry jsou lit. útvary, jenž se realizují uvnitř literárních druhů

Epika: vypravuje příběh či děj, obvykle má 2 složky: autorská (vypravěč) a promluvy jednotlivých postav

Formy epiky:
Prozaické:
  • Povídka: kratší příběh s jednoduchým dějem, rozvoj v čes. lit. od 19. stol (Neruda, Čapek, Němcová, Hrabal, Olbracht)
  • Novela: počátky v době renesance, zajímavý a napínavý příběh, který má rychlý spád s nečekaným závěrem. Zakladatel Giovanni Boccaccio
  • Román: zachycuje různá společenská prostředí a osudy mnoha postav v dlouhém úseku jejich života. Hlavní dějová linie se dále větví a rozvíjí se vedlejší motivy epizodní. Romány rozdělujeme: detektivní, výchovné, psychologické, válečné, historické…

Veršované i prozaické:
  • Báje: příběhy, v nichž lidé ztvárnili své představy o vzniku světa, přírodních jevech, životě bohů, posmrtném životě. Jednotlivé mýty tvoří cykly a ucelené systémy = mytologii, význ. pro Evropu zejména mytologie řecká…
  • Pohádka: spojena s ústní lidovou slovesností, smyšlený děj bez konkrétního času a prostoru s motivy zázračných činů a nadpřirozených
    bytostí (Němcová, Andersen, Oscar Wilde, Bratři Grimmové, K.J. Erben… Největším souborem pohádek je soubor pohádek Tisíc a jedna noc)
  • Pověst: prozaické, pochází z ústní lidové slovesnosti, vázána k určité osobě či lokalitě, výrazně fantastická povaha…A. Jirásek
  • Bajka: : známé již od antiky, krátký alegorický (jinotajný) příběh, v němž zvířata, příp. věci či rostliny jednají jako lidé - přinášejí ponaučení. Autoři: Ezop, Jean de la Fontaine, Krylov, Puchmajer…

Veršované:
  • Epos - rozsáhlá skladba, chronologické vyjadřování událostí, propojených jednou či několika postavami; pomalý tok děje, doplněna epizodami; vypravěč stojí mimo děj. Žánrové varianty: hrdinský - Epos o Gilgamešovi, Ilias a Odyssea…; rytířský - Alexandreida; historický - Osvobozený Jeruzalém (T. Tasso); duchovní epos: Božská komedie (Dante Alighieri)
  • Legenda - zpráva o životě světce, rozšířené hlavně ve středověku (Panonské legendy, Život sv. Václava)

Lyrika:
-         lit. druhy vyjadřující city, pocity, nálady. Často monologická promluva, mluvčí bývá totožný s autorem.



Formy lyriky:
  • Píseň - prostá, báseň určená ke zpěvu, vyznačující se pravidelnou stavbou, rytmem a rýmem, prostota vyjádření, písně dělíme dle původu na lidové a umělé a podle zaměření na duchovní a světské
  • óda - rozsáhlejší oslavná báseň velebící Boha, hrdinu nebo něco vznešeného jako vlast, přírodu, přátelství… (Óda na radost)
  • hymnus (chvalozpěv) - patetická píseň na počest hrdinů a jejich činů, oslavuje národ, vlast ap. (Achnatonův hymnus na Slunce)
  • elegie - žalozpěv - truchlivá báseň vyjadřující smutek nad ztrátou blízké osoby, vlasti apod.; často také motiv smíření s osudem a nedosažitelnosti vysněného ideálu
  • epigram - krátká satirická báseň ukončená pointou (tvůrcem např. Karel Havlíček Borovský)
  • epitaf - náhrobní nápis (Jiří Wolker)
  • pásmo (polytematická báseň) - žánr moderní poezie, báseň sestavená prostřednictvím montáže vytvořené na základě nekontrolovaného myšlenkového toku (volný sled pocitů, myšlenek, představ, tvůrcem Appolinaire...)
  • žalm - původně hymnický zpěv obsažený v Starém zákoně; jeho tradici převzalo křesťanství, pro které je žalm druhem modlitby; člověk pomocí nich oslovuje Boha a kaje se ze svých hříchů
  • sonet - nejrozšířenější pevná forma evropské lyrické poezie; 14 veršů rozdělených obvykle do 4 strof (dvou čtyřveršových=kvartet a dvou tříveršových=tercet); sonety psali: E. Petrarca, W. Shakespeare, J. Kollár, . H. Mácha, J. Hora…

Lyricko-epické žánry

  • balada - báseň s pochmurným dějem a tragickým koncem; motiv viny a trestu; lidová nebo umělá
  • romance - báseň rozmarného rázu, konec šťastný
  • poema (básnická povídka) - básnická povídka, obsahuje líčení událostí ze života jedince
Drama
-         tvořeno jen jazykovými promluvami a jednáním jednotlivých postav a scénickými a režijními poznámkami → určeno k scénickému provedení

Hlavní dramatické žánry:
  • tragédie - hra s vážným obsahem, vznešenost postav, hrdina často podléhá mocnějším silám a často i umírá; mívá 5 částí - expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa; tragédie vznikla v antickém Řecku → vyvinula se z obřadních zpěvů dithyrambů
  • komedie - nápodoba skutečnosti, aby vynikla její směšnost;postavy nižšího společenského postavení. Je to humorná div. hra ukazující život z veselejší stránky (autoři: Aristofanes, Terentius)
  • tragikomedie - prolínaní tragična s komičnem
  • fraška - lidová hra, rozvoj souvisel s masopustním veselím. Žánr komedie s jednoduchým dějem (Mastičkář)
  • činohra- smíšení tragického a komického; vážné téma a závažný konflikt, ale její hrdinové jsou obyčejní lidé
  • opera - hudebně dramatický žánr, vznik kolem 1600 ve Florencii
  • opereta - hudebně fanatický útvar ve kterém se střídá hudba s mluveným slovem
  • muzikál - mluvená, zpěvavá, taneční i hudební složka se podílí na průběhu děje




Slovo a slovní zásoba

8. května 2010 v 14:29 | Martin Mottl |  ČJ - Jazyková část
Slovo a slovní zásoba


Slovo: základní stavební jednotka, jedná se o skupinu hlásek, které musí mít nějaký význam
Fce: pojmenovávací
Slovní zásoba: souhrn všech slov, která jazyk používá
  • Aktivní: slova, která se v běžné komunikaci používají
  • Pasivní: slova která známe, ale nepoužíváme je
Národní slovní zásoba: souhrn všech slov, která používá daný národ
Individuální slovní zásoba: souhrn všech slov, která člověk (jedinec) používá

Příklady rozvrstvení slovní zásoby:
  • Obecná/neutrální: dům, stůl, louka
  • Převzatá: víkend, špagety, internet
  • Odborná: císařský řez
  • Archaismy: cech, halapartna
  • Knižní: lkáti, lože, tudiž
  • Básnické: luna, lůno, vesna
  • Nářečí: duchna, dědina, erteple
  • Argot: šlehnout si, basa, chlupatej (obsahují skrytý význam)
  • Hanlivá: dědek, bába, fotr
  • Citově zabarvená: miláček, beruška, papat
  • Eufenismy: zesnout, odebrat se na věčnost (zjemňují význam)
  • Zhrubělá: natáhnout bačkory, zhebnout, chcípnout (zhrubělé výrazy)

Jazyková kultura = úroveň jazykového vyjadřování a péče o jazykovou stránku ústních a písemných projevů.
- týká se užívání jazyka ve všech situacích
- jejím studiem (a péčí o ni) se zabývají jazykovědci
- k výchově v tomto směru přispívá zejména škola, ale i média
- základem je spisovný jazyk, sloužící při komunikaci ve veřejném styku
- působí i jako prostředek k projevu každého člověka
- výrazně se v ní otiskuje i kulturní atmosféra společnosti určité doby

Grafická stránka jazyka

8. května 2010 v 13:55 | Martin Mottl |  ČJ - Jazyková část
Grafická stránka jazyka


Dvě základní realizační formy jazyka:

  • Mluvená (zvuková) a psaná forma (grafická)
  • Písemná forma je mladší než mluvená forma
POZN.: řeč vnitřní a vnější (řeč vnitřní je mnohem častější, než řeč vnější; myšlenky X mluvená forma)

Vlastnosti písemného projevu:
Členění:
  • Dvourozměrné: Horizontálně (zleva do prava) a vertikálně (shora dolů) X (Jednorozměrné: Řeč plyne v čase)
  • Pro větší přehlednost členění textu do odstavců, nadpisy, titulky, podtitulky apod…
  • Psaná forma jazyka nezávisí na čase, avšak mluvená forma jazyka na něm závisí

Rozdíly mezi mluvenou a psanou formou jazyka:

           Mluvená forma:
-         jednodušší struktura, můžeme přímo vyjádřit city a vůli (neverbálními prostředky - mimika, gesta)
Písemná forma:
-         formulovány složitější myšlenky, autor má možnost si text promyslet a uspořádat myšlenky

Písmo: prostředek grafického záznamu jazyka, je nutné rozlišovat tzv: psaný jazyk, písmo a pravopis (čeština používá latinku: 42 písmen, z toho 26 prostých - bez diakritiky: abcd…, 15 s diakritickým znaménkem a jedna spřežka: ch)
-         Psaný jazyk: použití grafických znaků v konkrétním projevu
-         Písmo: soustava grafických znaků
-         Pravopis: popisuje zp., jak využívat písmena ve spisovném, písemném projevu
-         Grafém (písmeno): základní grafická jednotka
-         Používají se 2 typy písma: tiskací a psací
-         Každé písmeno má 2 varianty: malou (minuskule) a velkou (majuskule)
-         Čeština používá arabské číslice
-         Ustálené pořadí grafických znaků se nazývá abeceda

Pravidla českého pravopisu:
-         vydávána ve 2 verzích: školní a akademické (akademické jsou složitější, nežli školní)
-         základní kodifikační příručka českého pravopisu

Obtížné pravopisné jevy:
-         nejčastěji bývají vyhledávány v akademických pravidlech českého pravopisu
-         např.: zeměpisná, rodná a antická jména, pravidla přepisu slov z cizích jazyků

Vypravování

8. května 2010 v 13:29 | Martin Mottl |  ČJ - Jazyková část
Vypravování


- je volný slohový útvar

Charakteristika
  • podstatou vypravování je převyprávění příběhu - text má tedy děj
  • lze psát pověst, pohádku, horor, fantasy, detektivku, humoristickou povídku atd.
  • lze psát chronologicky či retrospektivně (děj začíná rozuzlením)
Členění textu (osnova):
  • úvod, stať a závěr
I.                    Expozice - úvodní situace, seznámení s prostředím, s postavami
II.                 Kolize - zápletka - událost, kterou začíná příběh
III.               Krize - vyvrcholení konfliktu, který ukáže, že vývoj již nemůže pokračovat stejným směrem
IV.              Peripetie - náhlý obrat, rozuzlení
V.                 Katastrofa - rozuzlení k dobrému nebo ke zlému
Vypravování v:
 běžné komunikaci: používají se slangové výrazy, hovorový jazyk, vulgarismy,
uměleckém stylu: používání metafory, přirovnání, personifikace, metonymie, hyperbola, eufemismus, synekdocha, oxymóron, přirovnání, hyperbola
Metafora - na základě nějaké podobnosti - okno je skleněná loď připoutaná k břehům mé světnice
Přirovnání - stejný princip jako metafora, ale má 3 části - Krásná jako kvítka na modranském džbánku, Sladká jako střída dalamánku
Personifikace - přenášení vlastností živých bytostí na neživé věci - okna hleděla do ulice
Metonymie - obrazné pojmenování na základě souvislosti - Stadion bouřil nadšením, Hrad se neshodl se Strakovou akademií
Hyperbola - nadsázka v citově zabarvených projevech - Stokrát jsem ti říkal, aby sis uklízel pokoj! Bylo to peklo!
Eufemismus - zjemnění významu - odešel navždy, naposledy vydechl
Synekdocha - pojmenování celku dle 1 části - Stůl přitáhl tatínka domů
Oxymóron - nelogické spojení - Mrtvé milenky cit, zbořené harfy tón
Přirovnání - něco je jako něco - Brodil se jako pes
Hyperbola - nadsázka - Ty seš ale nádhera (myšleno negativně)

Jazykové prostředky užívané ve vypravování:

Řeč vypravěče - ich- forma, nebo er-forma.
Řeč postav - přímá řeč (Otočila se k němu a vzdechla: "Jak já tě miluju, drahý ! Život bez tebe pro mne nemá smysl. ")
-         nepřímá řeč (Otočila se k němu a řekla, že ho miluje a že život bez něho pro ni nemá smysl.)
-         polopřímá řeč (Vztáhl k ní obě ruce a zůstal stát v němém obdivu. Otočila se k němu. Miluje ho a její život bez něho nemá smysl.)
-         nevlastní (neznačená) přímá řeč: Otočila se k němu. Miluju tě, drahý, a život bez tebe pro mne nemá smysl.
Vnitřní monolog- samomluva postavy, nepronesená nahlas. Znázorňuje vnitřní svět postavy - jejích emocí a představ, zpravidla má ich formu. (Otočila jsem se k němu. Stál přede mnou, obě ruce vztažené ke mně, v očích takový zvláštní výraz.
Jak já tě miluju, drahý, život bez tebe pro mne nemá smysl, ale ty se tváříš jako osel….)
. Velmi vhodný prostředek pro vyjádření napětí okamžiku, pro vylíčení dramatického momentu děje.

Syntax vypravování (zabývá se tvorbou celých vět: významová a formální stránka věty, zabývá se větným členěním, slovosledem atd.)
Ich-forma - často se blíží běžnému mluvenému vypravování - vhodné je tedy volné přiřazování vět, třeba i bez využití spojky a (Už jsem toho všeho měla dost. Otočila jsem se k němu zády, sebrala si své věci a práskla jsem za sebou dveřmi.)


Mluvená a psaná forma jazyka

8. května 2010 v 12:21 | Martin Mottl |  ČJ - Jazyková část
Mluvená a psaná forma jazyka

Dvě základní realizační formy:

  • Mluvená (zvuková) a psaná forma (grafická)
  • Písemná forma je mladší než mluvená forma
POZN.: řeč vnitřní a vnější (řeč vnitřní je mnohem častější, než řeč vnější; myšlenky X mluvená forma)


Vlastnosti písemného projevu:
Členění:
  • Dvourozměrné: Horizontálně (zleva do prava) a vertikálně (shora dolů) X (Jednorozměrné: Řeč plyne v čase)
  • Pro větší přehlednost členění textu do odstavců, nadpisy, titulky, podtitulky apod…
  • Psaná forma jazyka nezávisí na čase, avšak mluvená forma jazyka na něm závisí

Rozdíly mezi mluvenou a psanou formou jazyka:

           Mluvená forma:
-         jednodušší struktura, můžeme přímo vyjádřit city a vůli (neverbálními prostředky - mimika, gesta)
Písemná forma:
-         formulovány složitější myšlenky, autor má možnost si text promyslet a uspořádat myšlenky

Základní pravopisné jevy:
-         základem jsou Pravidla českého pravopisu
·        psaní i/y
·        ú/ů
·        s/z (s - dohromady, z - změna stavu, z povrchu pryč)
·        psaní slov přejatých (outsider, web, aerobik, pianissimo, interview, pedagog…)
·        psaní zkratek
značek (ČEDOK, ČNB, firma - fa, paní - pí)
·        psaní velkých písmen
·        interpunkce (?,!,.,;,(),)

Kultura osobního projevu
Důraz je kladen na:
  • čistota a estetika jazyka, plynulost mluvy

  • vzhled mluvčího, gestikulace, mimika

Odborný styl

5. května 2010 v 21:24 | Martin Mottl |  ČJ - Jazyková část
Odborný styl


Funkce: odborně sdělná (úkolem je poučit) a vzdělávací fce

Rysy:
  • Připravenost
  • Oficiálnost
  • Monologická forma
  • Zpravidla psaná forma
  • Jednotné téma
  • Uzavřenost a celistvost obsahu
  • Přesnost
  • Úplnost
  • Propracovanost
  • Objektivita
  • Termíny

Jazykové prostředky:
  • Neutrální a citově nezabarvená pojmenování
  • Termíny = česky odborné názvy, pojmy, terminologie: jednoznačné pojmenování, má pojmenovací a poznávací fci. Např.: skladební dvojice, gravitační zákon, kyselina listová, pstruh duhový, provést pokus, vyvodit závěr…

Druhy:
  • Styl populárně naučný (snaží se o pochopení hlavní podstaty, zbytečně nezachází do detailů, obrací se k laickému adresátovi)
  • Styl prakticky odborný (počítá s adresátem již ponaučeným a znalým daných pojmů)
  • Styl vědecký (je určen odborníkům znalým termínům, jenž jsou v textu používané. Laikovi by byl tento text zřejmě nesrozumitelný)
  • Styl učební (musí vzbuzovat zájem u skupiny, pro kterou je určen)

Slohové postupy a útvary:
-         slohové útvary se realizují psanou, ale také i mluvenou formou

  • Disertace: rozsáhlá vědecká práce, v níž se řeší určitý problém na dané téma
  • Výklad: ojasňuje a vysvětluje dané pojmy
  • Odborný referát: odborně naučný a zároveň vědecký styl, písemná i mluvená forma - mluvčí se může obracet k posluchačům
  • Odborný popis: popis jevu nebo činnosti, text bývá často doplňován obrázky, schématy a tabulkami (např. návod na používání pračky)

Česká poezie ve druhé polovině 20. století – etapy vývoje v době od 2. světové války

3. května 2010 v 9:18 | Martin Mottl |  ČJ - Literatura
Česká poezie ve druhé polovině 20. století - etapy vývoje v době od 2. světové války



Reakce na konec války:nejrychleji reagovala na konec války poezie. Poezie oslavovala konec útrap, oslavu osvoboditelů, očekávání dobrých začátků, radost ze život
-         Vladimír Holan: Rudoarmějci (portréty řadových ruských vojáků)
-         František Hrubín: Jobova noc (job-boj, Čechy krásné, Čechy mé) = boj za lepší budoucnost
-         Jaroslav Seifert: Přilba hlíny ( ve sbírce básní je obsažena báseň Květnové noci popisující boje pražského povstání. Vyprávění o 4 nocích - 3 noci se bojovalo a tu 4. se už slavilo)

Oficiální poezie 50. let: nastává éra KSČ, období politických procesů a prosazování ideí komunismu. Postavy byly buď černé nebo bílé - zlý nebo hodný = v praxi toto neexistuje, hlavní postavy pocházely z řad dělnictva

Vliv existencialismu:
-         filosofický a umělecký směr, který vznikl po první světové válce v Německu, avšak až po 2. světové válce se rozšířil a stal se hodně populárním (nejvíce ve Francii)
-         první myšlenky vznikly u Franze Kafky - Proměna (člověk, který se jednoho rána probudí jako brouk - poté se stane velmi osamoceným)
-         středem zájmu bývá člověk (jedinec izolovaný ze společnosti bez vazeb s druhými lidmi plný úzkosti a osamocení, jeho život ztratil smysl, jediná nevyhnutelná jistota je smrt)
-         základním pocitem je - člověk je cizincem ve světě lidí

Albert Camus (Kami): francouzský spisovatel, nositel Nobelovy ceny
Dílo:
-         Cizinec: hl. hrdina Mersault (Mersó), který bezdůvodně zastřelil araba. Sedí ve vězení a čeká na popravu. Odmítá Boha a čeká na smrt jako jediné východisko. V cele přemýšlí o smyslu života
blížící se smrti. Dílo je psáno ich formou


Josef Kainar: ovlivněn existencionalismem,
pro jeho díla je typická ironie, výsměch, zpěvnost a spojování textu s hudbou. Používal hovorový až vulgární jazyk. Nejbližší mu bylo blues
-        Nové mýty (báseň Stříhali dohola malého chlapečka: výskyt existencionalismu - Dívat se na sebe, nesmět se pohnouti)


Poezie v době normalizace:
Rozštěpení normalizace:
a)      Oficiální: lit. díla, v nichž nebyla kritika socialismu a zároveň odpovídala normám tehdejší doby. Nakladatelství: Albatros, Práce, Mladá Fronta, Československý spisovatel… (Vladimír Páral, Radek John, Zdena Frýbová, Josef Nesvadba)
b)      Exilová: díla autorů, která vycházela v exilu (Josef Škvorecký, Arnošt Lustig, Milan Kundera, Pavel Kohout)
c)      Samizdatová: používání strojopisu, kdy se díla přepisovala na průhledné papíry a poté tajně šířila. Rozvíjení českého undergroundu -vnikaly tak Edice Petlice a Edice Popelnice (Ludvík Vaculík, Eva Kantůrková, Václav Havel, Ivan Klíma)

Písňové texty: jsou spojeny se samizdatem a českým undergroundem (který byl propojen s hudbou)
-         Osobnosti českého undergroundu: Ivan Martin Jirous (zvaný Magor), byl 5x vězněn za své politické názory, z vězení psal svým dětem dopisy, která byla brána jako jeho díla:
o       Magorovy labutí písně
o       Magor dětem
-         Jirous je spojen i s hudební skupinou Plastik People

Písničkáři: Svatopluk Karásek, Jaroslav Hutka, Karel Kryl, Vlastimil Třešňák, Karel Plíhal, Josef Fousek, Jaromír Nohavica, Jiří Dědeček

Karel Kryl: nikdy se nesmířil se vstupem vojsk (1968) a emigroval do Německa. Ve svých písních kritizoval vpád ruských vojsk. Spolupracoval srádiem Svobodná Evropa. Mezi jeho nejznámější písně patří: Bratříčku, zavírej vrátka a Moritury te salutant

Nejvýznamnější osobnosti české poezie:

Jaroslav Seifert (23.9.2901 - 10.1.1986 Pha, Žižkov)
-         spisovatel, novinář, překladatel, bývalý člen Devětsilu
-         r. 1921 vydal svoji 1. knihu Město v slzách (jak by svět vypadal bez negativních věcí kolem - zlo, nenávist, závist…)
-         nejvíce psal proletářskou poezii (český literární směr 20. let 20. století, zobrazení především dělnické třídy, její útlak a vykořisťování. Typickými znaky je nenávist k válce, touha po spravedlivém světě, má agitační cíl - skoro až násilně přesvědčuje lidi o určité myšlence)
-        
ve 20. letech byl považován za hlavního představitele československé umělecké avantgardy (hlavní znaky avantgardy: odmítání sociální nespravedlnosti, z toho plynoucí příklon k extrémistickým politickým hnutím - komunismus, anarchismus)
-         r. 1929 byl vyloučen z komunistické strany
-         r. 1949 zanechal žurnalismu
věnoval se pouze literatuře
-         50. léta - vyhnul se tématům za doby normalizace a psal neutrální téma - sbírka Maminka
-         Roku 1967 byl jmenován národním umělcem
-         V prosinci podepsal Chartu 77
-         Roku 1984 získal Nobelovu cenu za literaturu, kterou za něj vyzvedla jeho dcera

Díla:
-         sbírka Maminka -
vzpomínky na jeho dětství a na maminku
-         sbírka Chlapec a hvězdy - nostalgický návrat do dětství, vzpomínky na bezstarostné mládí
-         sbírka Koncert na ostrově: Píseň o malých dívkách, Píseň o Hendele
-         sbírka Morový sloup
-         Všecky krásy světa - vzpomínky na mládí psané na sklonku života

Ostatní významné osobnosti české poezie: Josef Kainar, František Hrubín, Vladimír Holan

Obraz 2. světové války ve světové literatuře

3. května 2010 v 9:17 | Martin Mottl |  ČJ - Literatura
Obraz 2. světové války ve světové literatuře


Rozmanitost obrazu války:
-         zobrazení krutosti a nesmyslnosti války
-         oslava hrdinství
-         obrana lidskosti
-         nepatetický pohled
-         satirické vylíčení absurdity války

Anna Franková:
-         Deník Anny Frankové - vystihuje velmi autentické zápisky z let 1942-44, kdy se s rodinou skrývali v Amsterodamu (Nizozemsko), avšak nakonec byli odvezeni do koncentračního tábora. V březnu 1945 Anna zemřela na tifus. Z rodiny přežil pouze její otec, který mezi starými novinami našel její deník. Nechal jej vydat a vznikly tak miliony výtisků - deník Anny Frankové se tak stal bestsellerem


Boris Polevoj (1908-1981):

Díla:
-         Příběh opravdového člověka - Alex leží zraněný v lese mezi hromadou pozabíjených vojáků. Má poraněné nohy, avšak přes veškerá zranění se dostane do vesnice a v nemocnici mu poté amputují obě nohy. Dostane protézu a naučí se znovu chodit a vrací se zpět do války.
Pozn.: Příběh ukazuje zidealizovaného hrdinu


Michail Šolochov:

Díla:
-         Osud člověka - hl. hrdina je Andrej Socholov, který má rodinu, dům a nic mu neschází. Za 2. svět. války ovšem musí narukovat do války. Za války se dostane do německého zajetí, ale podaří se mu jen o vlásek uniknout smrti. Poté však zjištuje, že jeho žena
a 2 dcery zemřely. A tak do války narukuje znovu. Po válce nachází opuštěného kluka. Kluk mu říká, že hledá svého tatínka a Andrej mu povídá, že on je jeho tatínek. Kniha je vystavěna jako rozhovor autora s hrdinou.

Erich Maria Remarque(1898-1970):
-         německý spisovatel, který se po 1. světové válce nedokázal zařadit do společnosti. (v 18 letech dobrovolně narukoval do války). Vystřídal spoustu zaměstnání a také psal. Kniha, která jej proslavila nese název Na západní frontě klid (1929), díky které se světově proslavil a na témata knihy byl natočeni film (1930). Po nástupu nacismu v Německu (1933) se Remarque dostal na index zakázaných spisovatelů a proto prchl do New Yorku, kde získal americké občanství. Během druhé světové války zemřela jedna z jeho sester v koncentračním táboře, což ho později podnítilo k napsání knihy Jiskra života. Po válce žil střídavě v USA a ve Švýcarsku. Byl 2x ženatý, po druhé s herečkou Paulette Goddart (bývalá žena Ch. Chaplina). Roku 1970 umírá na srdeční chorobu. Jeho díla jsou velmi humanistická.

Díla:
-         Na západní frontě klid - kniha vypravuje o 6 mladících, kteří na popud okolí a zejména třídního učitele narukují do 1. světové války. Hl. postavou je Pavel Bäumer, který popisuje vše od výcviku plného šikany, války, až po dovolenou a život v kasárnách. Vypráví, jak jeho přátelé postupně umírají, sám je válkou tak ovlivněn, že ji už bere jen jako samozřejmost a není schopen se bavit s lidmi o všeobecných starostech života. Celá kniha je psána velmi naturalisticky z pohledu obyčejného vojáka, který líčí své myšlenky, zážitky a pocity. Celý román je psán v ich formě, avšak poslední odstavec, kdy na samém konci Pavel umírá, děj vypráví vypravěč.
-         Jiskra života
-         Noc v Lisabonu
-         Tři kamarádi
-         Černý obelisk
-         Cesta zpátky


William Styron (1925-2006):
-         americký prozaik, zúčastnil se 2. světové války. Nejprve působil jako redaktor v nakladatelství. Tato práce jej neuspokojovala a tak začal psát.

Díla:
- Sophiina volba (1979): Sophie Zawistowská, jejíž rozhodnutí závisí na tom, kdo z jejích dvou dětí přežije. Při jejím příchodu do koncentračního tábora jí sadistický německý lékař postaví před nelidský úkol - má si vybrat, které z jejích 2 dětí bude stále žít v koncentračním táboře Osvětim a které bude odvezeno do likvidačního tábora. Sophie se rozhodne, že syn Jan zůstane v Osvětimi a dcera Eva bude odvezena do likvidačního tábora. (zřejmé je, že pro syna se rozhodla jen proto, že syn jako 10 letý chlapec má zřejmě větší pravděpodobnost pro přežití). Celou 2. světovou válku přežila a na konci si uvědomuje, že ani život s mladým Nathanem jí nemůže nikdy zbavit od minulosti a vzpomínky na své děti. A tak volí volbu sebevraždy.

Joseph Heller (1923-1999)
-         americký spisovatel židovského původu naroz. v NYC. Ve druhé světové válce sloužil u amerického bombardovacího letectva na Korsice
Díla:
- Hlava XXII (1961) - román vypráví o kapitánu Yossarianovi, který si během 2. svetové války uvědomuje, že může ztratit svůj život. V jeho cestě domů mu brání Hlava XXII - což říká, že letecké povinnosti může být zbaven pouze ten, který je psychicky narušený. Ovšem to, že o uvolnění požádá, svědčí o jeho psychickém zdraví, což staví celý román do absurdní roviny. Absurdnost celé situace lze také chápat z přístupu důstojníků k válce. Jejich chování je promyšlené, a má zajistit buď bezúčelné splnění rozkazů nebo posílení popularity bez ohledu na bojový úspěch. Dobrým příkladem toho je například snaha plukovníka Cathcarta o to, aby pumy při náletech padaly co nejblíže od sebe, protože letecké snímky tak vypadají nejlépe a to bez ohledu na úspěšnost celé bojové akce.