Česká próza od roku 1945 do roku 1968

19. května 2010 v 16:26 | Martin Mottl |  ČJ - Literatura
Česká próza od roku 1945 do roku 1968


- reakce na válku v próze byly prakticky okamžité, projev radosti z konce války. Za války přišlo o život mnoho významných českých spisovatelů; Vladislav Vančura, Karel Poláček, Josef Čapek, Julius Fučík… Někteří přežili: Ferdinand Peroutka, E.F. Burian… Mnozí emigrovali: Jiří Voskovec, Jan Werich, Jaroslav Ježek


Etapy vývoje v době od 2. svět. války:
  1. 1945-1948: radost z konce války a ze svobody
  2. 1948 (únor)- 1.polovina 50. let: nastává éra budoucí úlohy KSČ, období politických procesů, prosazování ideí, komunismu
  3. 2. pol. 50. let
    - 1968:
    60. léta jako symbol uvolnění, rozvoj tvorby filmu (zlatá éra), hlavním znakem je postupné uvolňování v životě i kultuře, vrcholem bylo pražské jaro, které chtělo vytvořit socialismus s lidskou tváří (v čele s Alexandrem Dubčekem), období končí vpádem vojsk (21.8.1968) = konec svobody

Jednotlivé vlny prózy s válečnou tématikou:
  • 1. vlna: podávání bezprostředního/očitého svědectví o válce (Julius Fučík, Jan Drda)
  • 2. vlna: psychologická analýza - dopad na lidské osudy; dodneška velmi živé téma (Arnošt Lustig, Ladislav Fuks, Ludvík Aškenázy, Bohumil Hrabal, Ota Pavel, Květa Legátová)
POZN.: o válce se mluvilo tolik dlouho zejména proto, že člověka stavěla do tolika situací, až spisovatelům dala mnoho nápadů na jedinečná témata

Charakter oficiální prózy:
  • Oslava socialismu, budovatelská literatura
  • Postavy byly buď černé nebo bílé
  • Budování socialismu, průmyslu, družstev…
  • Oslava práce
  • Uvědomělí komunisté, kteří vždy zvítězí nad nepřáteli

Nejvýznamnější osobnosti české prózy:

1. vlna - Podávání bezprostředního svědectví:
Julius Fučík (Reportáž psaná na oprátce):
-         dramaticky a emotivně zde líčí protinacistický odboj, výslechy, postavy spoluvězňů a dozorců. Autor zde nepochybuje o porážce nacismu a věří v komunismus jako jedinou budoucnost lidstva
-         novinář Rudého práva, který byl zatčen a vězněn v Pankrácké věznici, kde byl roku 1943 popraven. (v letech 1913 - 1937 bydlel v Plzni)
-         po celou dobu tahal gestapo za nos a mluvil jen o těch, o kterých si myslel, že jsou zatčeni (mnohdy se mýlil)
-         své dopisy manželce psal na tzv. Motáky (celkem 167), které strážník předával jeho manželce Gustě Fučíkové
-         neprodleně po válce na podzim 1945 vyšla jeho kniha (avšak nebyly vydány všechny jeho motáky - byly obavy, zda-li nespolupracoval s nacisty. Roku 1990 bylo prokázáno, že s nacisty nespolupracoval a tak celá jeho kniha se všemi motáky vyšla až roku 1995)
-         byl uměle proslaven komunisty a jeho žena se stala velice uznávanou osobností

Jan Drda (Němá barikáda):
-         povídkový soubor (11povídek) ztvárňující autentické vyprávění 2. svět. Války (zahrnuje celý sled války včetně Heydrichiády přes Pražské povstání až po osvobození). Např.: Včelař, Vyšší princip, Pancéřová pěst, Nenávist, Němá barikáda


2.vlna - psychologická analýza:
Arnošt Lustig (Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou):
-         novela podle skutečné události z roku 1943 v Itálii (Tehdy Němci na Sicílii zajali bohaté židovské podnikatele s americkými pasy, pod záminkami z nich vymámí jejich peníze a ožebračí je, pak je pošlou s mladou tanečnicí Kateřinou do plynu. Musí se všichni svléct a Kateřina je veřejně ponižována nemístnými poznámkami. Jako jediná si uvědomí, co se bude dít a tak vytrhne dozorci pistoli a zastřelí ho, i když ví, že vzpoura je marná. Okamžitě jsou všichni nahnáni do sprch a tam zastřeleni. Její tělo je vystaveno jako odstrašující příklad ostatním vězňům)
-         přežil holocaust v Terezíně, při transportu 1945 do vyhlazovacího tábora uprchl a schovával se v Praze

Ludvík Aškenázy (povídka Vajíčko):
-         student volal panu Eduardu Kohoutkovi každý pátek v 15:00, zda-li slepička snesla vajíčko. Pan Eduard vždy v klidu odpovídal, že slepička vajíčko nesnesla. Za 2. svět. války byl student v koncentračním táboře, který ovšem přežil. Po válce znovu zavolal jednoho pátku v 15:00 panu Eduardu Kohoutkovi, zda-li slepička snesla vajíčko (přitom se student málem rozplakal), pan Kohoutek studenta moc rád slyšel a nabídl mu, že mu vajíčko rád udělá a ať přijde (odpověděl mu: "Mrcha snesla vajíčko.")

Ota Pavel 1930 - 1973 (Smrt krásných srnců):
-         narozen v židovské rodině v Praze avšak za 2. svět. války bydlel v Buštěhradu. Během jejich pobytu v B. byli jeho 2 bratři a otec transportováni do konc. tábora, který všichni přežili
-         pracoval jako sportovní redaktor, kde čerpal náměty na své knihy. Jeho povídky se týkaly zejména sportu
-         trpěl velkými depresemi a roku 1973 zemřel na infarkt

Ladislav Fuks (Spalovač mrtvol, Pan Theodor Mundstock):
-         Spalovač Mrtvol: groteskní psychologická hororová novela o pracovníku pražského krematoria Karlu Kopfrkinglovi, z něhož se částečně vlivem nacistické ideologie, částečně tím, že byl mírně mentálně omezený, stává maniak, vrah celé své rodiny, manželky, syna (dcera mu však uteče), přičemž věří, že její smrt očistí; zfilmováno roku 1967 Jurajem Herzem v hlavní roli s Rudolfem Hrušínským

-         Pan Theodor Mundstock: psychologický román o osudu pražského Žida, který je sužován možností, že bude transportován do koncentračního tábora; po třech letech naprosté apatie a melancholie se rozhodne připravovat na budoucí situaci (např. spí na pryčně, moří se hladem a tahá těžké věci, trénuje i svou smrt), trpí psychickou nemocí - schizofrenií; .Trpí halucinacemi. Transportu se nedožije, před nástupištěm ho přejede auto a zemře. Román zobrazuje, jak obyčejného člověka ponižuje a pokřivuje diskriminace a strach

Bohumil Hrabal:
-         Ostře sledované vlaky: mladíček Miloš Hrma se zaučuje coby novopečený železničář na malé železniční stanici během druhé světové války. Má spoustu osobních problémů - zejména kvůli lásce. Kolem projíždějí ostře sledované vlaky a proto se rozhodne k hrdinskému činu a společně s výpravčím se domlouvá, že na jeden z transportů hodí výbušninu. Jeho úmysl se Milošovi zdařil, avšak v posledním vagonu seděl hlídač, který Miloše zastřelil.

-         Obsluhoval jsem anglického krále: román zachycující lidský život (20.-50. léta), hl. postavou je Jan Dítě (symbolické jm.), který byl malý, zakomplexovaný muž pracující jako číšník toužící po bohatství. Jeho vzorem byl vrchní Skřivánek. Za okupace stál na straně němců - dokonce si i jednu němku vzal (při jednom z požárů však zemřela). Po její smrti mu zbyly velmi cenné známky, které obstarala právě jeho zesnulá žena. Staral se boháčem a zařídil si velmi luxusní hotel o který však po nástupu socialismu přišel. Nakonec skončil sám osamělý.

-         Postřižiny, Slavnosti sněženek, Něžný barbar, Příliš velká samota
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pavlína Veselá Pavlína Veselá | E-mail | 10. června 2015 v 10:59 | Reagovat

Dobrý den, na Vašich stránkách jsem nikde nenalezla Váš kontakt. Obsah blogu se mi velice líbí a chtěla jsem Vás
kontaktovat ohledně nabídky spolupráce s jedním z největších českých internetových knihkupectví. Pokud to bude jen trochu možné, napište mi, prosím, na pavlina@megaknihy.cz. Do předmětu uveďte adresu Vašeho blogu. Těším se na spolupráci, Pavlína Veselá

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama