Kognitivní procesy

25. listopadu 2010 v 21:59 |  Psychologie
6. Kognitivní procesy

= všechny operace a pochody, jejichž prostřednictvím si čl. uvědomuje a osvojuje svět a sebe sama, na jejíchž zákl. je schopen sebereflexe, rozlišování objektivního a subjektivního a vytváření hodnotových orientací
-
metakognice - samostatné vyvozování, uvozování
-
kognitivní svébytnost - na zákl. kognitivního obsahu přichází samostatná tvořivost
-
propojeny s procesy konativními (od sl. konat)
-
nutno zohlednit vývojové hledisko
"Svět se musí vejít do toho, co už dítě zná." Piaget
-        Piaget - autor kognitivně strukturální teorie -> mentální struktury

Čití (pojem + dělení)
- proces získávání syrových informací a jejich transformace do podoby nervových impulzů, které mozek dále zpracovává = transdukce
-
info získáváme pomocí analyzátorů
-
analyzátor = receptor (smysl. orgán) + dostředivý nerv + příslušné mozkové centrum
-
po zpracování - odstředivým nervemefektoru (= výkonný orgán)
= reflexní oblouk
-
výsledek čití: počitek
-
Počitek = odraz jednotlivých vlastností předmětů a jevů, které působí na čl.
-
zákl. smyslového poznání
-
má-li vzniknout, musí mít podnět určitou intenzitu
·   dolní počitkový práh - nejmenší, který vyvolá počitek = absolutní
-podprahové podněty - už nevnímáme
·   horní počitkový práh - nejvyšší, který vyvolá počitek
-
nadprahové podněty - nepociťujeme, nebo pociťujeme jako bolest
·   rozdílový práh - nejmenší rozdíl mezi 2 podněty téhož druhu, jenž umožňuje postřehnout rozdíl mezi počitky
-
při čití se uplatňuje Vernův zákon = při vyšších intenzitách podnětů se rozlišovací schopnost snižuje
-
Zákon kontrastů- při náhlé změně intenzity podnětů se intenzita podnětů jeví menší nebo větší
-
smyslová citlivost - schopnost lidí pociťovat podněty s velmi nízkým rozdílovým prahem nebo malým dolní počitkovým prahem
-
rozdělení druhů receptorů:
1. dle charakteru podnětů
·   fotoreceptory
·   melanoreceptory
·   chemoreceptory
·   nociceptory - receptory bolesti
·   proprioreceptory - receptory pohybu
·   termoreceptory
2. dle umístění v organismu
·   vnější: a) telereceptory = dálkové - např.: zraku, sluchu, čichu
b) dotykové receptory - např.: chuti, tepla, tlaku
·   vnitřní: a) visceroreceptory = útrobní - např.: bolesti, dýchání, trávení

b) proprioreceptory - např.: pohybu, polohy, rovnováhy
Vnímání (pojem, dělení, funkce)
Vnímání je základní vývojovou formou orientace subjektu; je úzce spojeno s předmětem činnosti a s pamětí; uskutečňuje se na základě analyticko-syntetické činnosti analyzátorů. Vnímání je složitý proces, jehož kvalitu ovlivňuje řada faktorů.

dvě úrovně organizace vnímání (T. Tomaszewský)
  1. senzomotorická - odlišení figura a poznání
  2. sémanticko - operační - ve které dochází k vydělování významu objektu

Vjem - je odrazem souhrnu vlastností těch předmětů a jev, které momentálně působí na naše analyzátory. Ve vjemech se proto předměty a jevy odrážejí jako celky.

Proces vnímání - smyslová (recepční) analýza → mozková (korová) analýza → mozková (korová) syntéza

Tři materiální složky:
-          fyzikální
-          fyziologická
-          psychologická

Vlastnosti vnímání
Mezi základní vlastnosti vnímání patří výběrovost.
je podmíněna:
  • objektivně - nápadností, velikostí, pohyblivostí, novostí či jinými zvláštnostmi působících podnětů
  • subjektivně - zájmem, potřebami, zkušenostmi, aktuálním psychickým stavem apod.

zaměřenost vnímání - se projevuje jak odlišujeme vnímaný objekt od jeho pozadí
pregnantnost vnímání - dotváření vjemu na podkladě zkušenosti, uplatnění principu doplňování chybějících částí celku na úplný celek
celistvost vnímání - tendence vnímat jednotlivosti jako celek
konstantnost vnímání

Typy vnímání
a)      objektivní typ - vnímání vnějších, pozorovatelných stránek předmětů a jevů a na jejich popis. Vjemy se vyznačují stálostí a jsou jen velmi málo ovlivnitelné.
b)      subjektivní typ - do vnímání vnáší svá přání a přetváří pozorovaná data podle svých osobních potřeb. Často je nekritický, příliš se soustředí na city, které vnímaná fakta vyvolávají a které zkreslují vnímanou skutečnost.

Druhy vnímání
podle převládajícího receptoru - zrakové, sluchové, čichové, apod.
více zapojených receptorů - vnímání tvaru, prostoru, vzdálenosti, pohybu

vnímání času - zakládá se na sledování vzniku, trvání a ukončení nějakého jevu; souvisí s naším dechem a jinými rytmickými ději v našem těle.

Pozorování - je zvláštním druhem vnímání, je plánované a cílevědomé.

Sociální vnímání (percepce) - je velmi důležitým druhem vnímání druhých lidí a sociálních situací.

Smyslové klamy
Jen tehdy - pokud náš vjem neodpovídá vnímané skutečnosti, je nepřesný, zkreslený - způsobený některými tendencemi v procesu vnímání, nebo nedokonalostí našich analyzátorů.
Mezi smyslové vjemy ale nepatří - např. hůl ponořená do vody (styk dvou různých skupenství), fata morgana apod.

Typy smyslových klamů
slepá skvrna, chuťová iluze, hmatová iluze

Optickogeometrické klamy
Ze smyslových klamů jsou nejznámější.
-          iluze kontrastu
-          přeceňování svislých čar
-          přenesení vlastností obrazce na jeho části (Sanderův rovnoběžník)
-          zdánlivá změna směru čar vlivem jiných čar


Představivost a fantazie (pojem + dělení)
Charakteristika představivosti
Psychický poznávací proces (obrazy předmětů a jevů v našem vědomí, které jsme předtím nevnímali a schopnost je vyvolat i když právě nepůsobí na naše receptory).
Představa - je názorný obraz předmětů a jevů v našem vědomí, které v daném okamžiku nevnímáme a které jsme:
a)      kdysi vnímali (pamětní vzpomínkové představy)
b)      nikdy nevnímali (fantazijní představy)

eidetické představy - jsou velmi živé, takřka se shodují s vjemem
perservační (vtíravé) představy - představy které mají tendenci se ustavičně vracet a setrvávat ve vědomí

Asociační zákony (sdružování představ)
jsou určité pravidelnosti při vybavování představ. dělím je na primární a sekundární.

1) primární asociační zákony
a)      zákon dotyku v prostoru a čase - (též jako zákon současnosti a následnosti)
b)      zákon podobnosti a kontrastu -

2) sekundární asociační zákony
a)      zákon živosti (citové významnosti) - hlubší (živější) zážitky máme tendenci si vybavovat častěji než jiné
b)      zákon novosti - tendence vybavovat si novější zážitky častěji než jiné
c)      zákon častosti - častěji vnímané předměty se našemu vědomí vybavují častěji než jiné
Typy představivosti
tři základní typy:
zrakový (vizuální) - fotografická paměť, snadné zapamatování oblečení, obličejů, obrázků aj.
sluchový
(auditivní, akustický)
kinestetický (balticko-motorický) - dobře si představuje pocity z doteku, zážitky z pohybu

Druhy představ
možno třídit podle různých kritérií

1)      Podle převládajícího druhu receptoru
2)      Podle stupně abstraktnosti
a)      jedinečné - určitého konkrétního předmětu
b)      obecné - obecná představa učitele, psa apod.
3)      Podle vzniku - převažujícího mechanizmu který se uplatňuje při jejich vzniku
a)      pamětní (vzpomínkové)
b)      fantazijní

Fantazie
-představa se kterou jsme se nikdy nesetkali (obrazotvronost)
Typy fantazie
rekonstrukční - vybavování představ předmětů na základě jejich popisu
tvořivá - nové originální názorné obrazy, které dosud neexistoval
bdělé snění - utváření představ, které se vztahují k vlastní vytoužené budoucnosti
sny ve spánku - pouze dle některých psychologů


Tvořivost
Je činnost, jejímž výsledkem jsou nové, originální výtvory.
a)      objektivní - dosud neznámé, nové společensky hodnotné výtvory (umění, věda)
b)      subjektivní - jedinec vytváří produkt, který je nový pouze pro něho samého (jinak je už známý)
Speciální schopnosti tvořivosti
Pro tvořivost neexistuje jednoznačně obecně platná definice, nejčastěji je popisována jako komplex určitých speciálních dovedností.
a)      Guilfordův systém tvůrčích schopností - fluence (plynulost), flexibilita (pružnost), originalita (původnost), elaborace (propracování), senzibilita (citlivost)
b)      komponenty kreativity W. Kirsta a U Diekmeeyra - pohyblivost, plynulost, originalita, analýza, produktivita, konstruování, přetváření atd.

Fáze tvořivého procesu
1)      Preparace - příprava
2)      Inkubace - období "dozrávání" tvořivého problému, probíhají nevědomé procesy
3)      Inspirace - objevení nápadu, myšlenky jak řešit daný problém
4)      Realizace - uskutečnění objeveného řešení
5)      Evaluace, verifikace - zhodnocení, ověření správnosti výsledků tvořivého procesu


Metody rozvíjení tvořivosti
1) Podle přístupu k procesu řešení na:
a)      systematicko-analytické
b)      intuitivní
2) Podle množství zúčastěných subjektů na
a)      individuální
b)      skupinové

tabulky a charakteristika v učebnici strana 69-72

Komplexní metody rozvoje tvořivosti

Brainstorming
patří mezi nejoblíbenější a nejčastější metody. Používá metodu odloženého úsudku
a
produkce divokých nápadů
.

nejdůležitější pravidla Brainstormingu
  • vymýšlet ale neposuzovat
  • popustit uzdu své fantazii
  • kvantita je důležitější než kvalita
  • synergie (spolupráce součinnost)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama