Vnímání, představivost, fantazie, myšlení (a řeč)

25. listopadu 2010 v 23:23 |  Psychologie
Senzorické procesy a vnímání

Obecná charakteristika senzorických procesů vnímání
Senzorické procesy jsou adaptivní činností organizmu. Smyslové orgány jsou tvořeny systémy vysoce specializovaných nervových buněk, které označujeme jako receptory. Na úrovni receptoru dochází k transdukci fyzikálně chemických procesů na nervové procesy bioelektrické povahy.

Absolutní práh čivosti - intenzita energetické změny působící na receptor jež schopen vnímat
Rozdílový práh čivosti - nejmenší rozdíl v intenzitě podnětu, který si subjekt ještě uvědomuje
Podněty - nadprahové a podprahové
Reakční čas - doba mezi působením podnětu a jeho uvědoměním subjektem
Smyslová adaptace - změna smyslové citlivosti (nevnímání působení podnětu - tmavá místnost/rozkoukání se)
Zákon kontrastu - zkreslení skutečné intenzity podnětu než ve skutečnosti je (studená ruka do vlažné vody)
Analyzátory - Podávají základní informaci o o vnějším světě a o stavu vlastního organismu. Skládají se ze tří částí: receptoru, dostředivého nervu a mozkového centra

viz schéma reflexního oblouku učebnice strana 45
Základní druhy receptorů
Podle charakteru podnětů se receptory dělí na:
  • fotoreceptory
  • mechanoreceptory
  • termoreceptory
  • chemoreceptory
  • nociceptory (bolesti)
  • proprioreceptory (podávají informace o pohybu jednotlivých částí těla)

Podle umístění v organizmu se receptory dělí na:
1. vnější
a)      dálkové (telereceptory) - zrakový, sluchový, čichový, vibrační
b)      dotykové (kontaktoreceptory) - chuťový, tlakový, tepelný, bolesti

2. vnitřní
a) útrobní orgánové (visceroreceptory) - trávení bolesti, krevního oběhu, vyčerpanosti, dýchání, sexuální, vylučovací
b) proprioreceptory - pohybu, rovnováhy, polohy

Nejužívanější smyslový orgán člověka je zrak 70 až 80% všech informací o vnějším světě. Druhý nejdůležitější smyslový orgán je rovnovážně sluchový orgán.

Orgánové počitky - signalizují zejména narušení normálního stavu (nasycení, hlad, žízeň, potřeba vylučování, změna dýchání, pocit dušení)


Charakteristika procesu vnímání
Vnímání je základní vývojovou formou orientace subjektu; je úzce spojeno s předmětem činnosti a s pamětí; uskutečňuje se na základě analyticko-syntetické činnosti analyzátorů. Vnímání je složitý proces, jehož kvalitu ovlivňuje řada faktorů.

dvě úrovně organizace vnímání (T. Tomaszewský)
  1. senzomotorická - odlišení figura a poznání
  2. sémanticko - operační - ve které dochází k vydělování významu objektu

Vjem - je odrazem souhrnu vlastností těch předmětů a jev, které momentálně působí na naše analyzátory. Ve vjemech se proto předměty a jevy odrážejí jako celky.

Proces vnímání - smyslová (recepční) analýza → mozková (korová) analýza → mozková (korová) syntéza

Tři materiální složky:
-          fyzikální
-          fyziologická
-          psychologická

Vlastnosti vnímání
Mezi základní vlastnosti vnímání patří výběrovost.
je podmíněna:
  • objektivně - nápadností, velikostí, pohyblivostí, novostí či jinými zvláštnostmi působících podnětů
  • subjektivně - zájmem, potřebami, zkušenostmi, aktuálním psychickým stavem apod.

zaměřenost vnímání - se projevuje jak odlišujeme vnímaný objekt od jeho pozadí
pregnantnost vnímání - dotváření vjemu na podkladě zkušenosti, uplatnění principu doplňování chybějících částí celku na úplný celek
celistvost vnímání - tendence vnímat jednotlivosti jako celek
konstantnost vnímání

Typy vnímání
a)      objektivní typ - vnímání vnějších, pozorovatelných stránek předmětů a jevů a na jejich popis. Vjemy se vyznačují stálostí a jsou jen velmi málo ovlivnitelné.
b)      subjektivní typ - do vnímání vnáší svá přání a přetváří pozorovaná data podle svých osobních potřeb. Často je nekritický, příliš se soustředí na city, které vnímaná fakta vyvolávají a které zkreslují vnímanou skutečnost.

Druhy vnímání
podle převládajícího receptoru - zrakové, sluchové, čichové, apod.
více zapojených receptorů - vnímání tvaru, prostoru, vzdálenosti, pohybu

vnímání času - zakládá se na sledování vzniku, trvání a ukončení nějakého jevu; souvisí s naším dechem a jinými rytmickými ději v našem těle.

Pozorování - je zvláštním druhem vnímání, je plánované a cílevědomé.

Sociální vnímání (percepce) - je velmi důležitým druhem vnímání druhých lidí a sociálních situací.




Smyslové klamy
Jen tehdy - pokud náš vjem neodpovídá vnímané skutečnosti, je nepřesný, zkreslený - způsobený některými tendencemi v procesu vnímání, nebo nedokonalostí našich analyzátorů.
Mezi smyslové vjemy ale nepatří - např. hůl ponořená do vody (styk dvou různých skupenství), fata morgana apod.

Typy smyslových klamů
slepá skvrna, chuťová iluze, hmatová iluze

Optickogeometrické klamy
Ze smyslových klamů jsou nejznámější.
-          iluze kontrastu
-          přeceňování svislých čar
-          přenesení vlastností obrazce na jeho části (Sanderův rovnoběžník)
-          zdánlivá změna směru čar vlivem jiných čar


5. Představivost a fantazie


Charakteristika představivosti
Psychický poznávací proces (obrazy předmětů a jevů v našem vědomí, které jsme předtím nevnímali a schopnost je vyvolat i když právě nepůsobí na naše receptory).
Představa - je názorný obraz předmětů a jevů v našem vědomí, které v daném okamžiku nevnímáme a které jsme:
a)      kdysi vnímali (pamětní vzpomínkové představy)
b)      nikdy nevnímali (fantazijní představy)

eidetické představy - jsou velmi živé, takřka se shodují s vjemem
perservační (vtíravé) představy - představy které mají tendenci se ustavičně vracet a setrvávat ve vědomí

Asociační zákony (sdružování představ)
jsou určité pravidelnosti při vybavování představ. dělím je na primární a sekundární.

1) primární asociační zákony
a)      zákon dotyku v prostoru a čase - (též jako zákon současnosti a následnosti)
b)      zákon podobnosti a kontrastu -

2) sekundární asociační zákony
a)      zákon živosti (citové významnosti) - hlubší (živější) zážitky máme tendenci si vybavovat častěji než jiné
b)      zákon novosti - tendence vybavovat si novější zážitky častěji než jiné
c)      zákon častosti - častěji vnímané předměty se našemu vědomí vybavují častěji než jiné

Typy představivosti
tři základní typy:
zrakový (vizuální) - fotografická paměť, snadné zapamatování oblečení, obličejů, obrázků aj.
sluchový
(auditivní, akustický)
kinestetický (balticko-motorický) - dobře si představuje pocity z doteku, zážitky z pohybu

Druhy představ
možno třídit podle různých kritérií

1)      Podle převládajícího druhu receptoru
2)      Podle stupně abstraktnosti
a)      jedinečné - určitého konkrétního předmětu
b)      obecné - obecná představa učitele, psa apod.
3)      Podle vzniku - převažujícího mechanizmu který se uplatňuje při jejich vzniku
a)      pamětní (vzpomínkové)
b)      fantazijní

Druhy fantazie
rekonstrukční - vybavování představ předmětů na základě jejich popisu
tvořivá - nové originální názorné obrazy, které dosud neexistovali
bdělé snění - utváření představ, které se vztahují k vlastní vytoužené budoucnosti
sny ve spánku - pouze dle některých psychologů

7. Myšlení a řeč
Myšlení - je
zprostředkovaný a zobecňující způsob poznávání předmětů a jevů na základě pochopení jejich vzájemných vztahů a souvislostí.

Formy myšlení
Výsledkem poznání skutečnosti prostřednictvím myšlení jsou :
a)      pojem - odraz obecných a podstatných vlastností předmětů a jevů ve vědomí člověka
b)      soud - je vyjádřením vztahu mezi dvěma pojmy
c)      úsudek - vyjadřuje vztah mezi dvěma nebo více soudy
Myšlenkové operace
podstatou myšlení je vykonávání určitých myšlenkových postupů, které nazýváme
myšlenkovými operacemi.
a)      analýza - myšlenkové rozdělení celku na části, myšlenkové odlišení jednotlivých stránek předmětů a jevů
b)      syntéza - myšlenkové spojování jednotlivých částí, vlastností nebo vztahů předmětů a jevů skutečnosti
c)      srovnávání - zjišťování podrobnosti a rozdílnosti různých předmětů a jevů.
d)     abstrakce - vyčleňování podstatných a obecných vlastností předmětů a jevů
e)      zobecňování (generalizace) - myšlenkové zjišťování a spojování společných a podstatných vlastností j. předmětů a jevů určité skupiny.
f)       indukce - myšlenkové vyvozování obecného tvrzení na základě znalosti jednotlivých případů
g)      dedukce - aplikace obecného poznatku, pravidla na konkrétní případ, problém.
h)      analogie - myšlenkové vyvozování nového poznatku o nějakém předmětu nebo jevu na základě jeho podobnosti s jinými předměty.

Druhy myšlení
podle stupně praktičnosti, konkrétnosti a teoretičnosti
1)      praktické myšlení - operuje s vjemy bezprostředně působících předmětů a jevů
2)      názorné (konkrétní) myšlení - využívá názorných představ
3)      abstraktní (teoretické) myšlení - operuje s pojmy, symboly a jejich významy.
podle charakteru zadaného problému a podle způsobu řešení problému.
4)      konvergentní (sbíhavé) myšlení - uplatňuje se při problémech, které mají pouze jeden způsob řešení.
5)      divergentní (rozbíhavé) myšlení - uplatňuje se při tvořivých problémech, které mohou mít několik řešení.

Individuální vlastnosti myšlení
přesnost, pružnost, hloubka, šířka, rychlost, samostatnost, kritičnost, tvořivost

Fáze řešení problémů
Problém - je situace, úloha, činnost, kterou má člověk vyřešit či vykonat, přičemž mu nejsou známy cesty řešení. daný problém řeší myšlením, přičemž uplatňuje myšlenkové operace a již osvojené vědomosti a dovednosti.

Fáze řešení problémů
1)      seznámení s problémem
2)      rozbor problému - končí stanovením hypotézy
3)      vlastní řešení - ověřování platností hypotéz
a)      vhledem - okamžik náhlé situace, která vede k rychlému proniknutí do problému a nalezení jeho správného řešení
b)      pokusem a omylem - vylučujeme omyly
c)      postupnou plánovitou myšlenkovou činností - využívání analýz a syntéz
4)      nalezení řešení
5)      kontrola, příp. zdokonalení (evaluace)řešení

hypotéza - je ověřitelné, jednoznačně formulované a smysluplné tvrzení vyjadřující vztah mezi dvěma proměnnými

inhibitory - faktory které tlumí, brzdí a komplikují proces řešení problému



Činitelé ovlivňující průběh řešení problémů
  • vnější činitelé - úroveň zadání problému, množství informací, vnější podmínky při řešení
  • vnitřní činitelé - dosavadní zkušenosti řešitele, schopnosti řešitele, přiměřená motivace, úroveň volních vlastností člověka

Charakteristika řeči
Řeč - je nástrojem myšlení a zároveň prostředkem dorozumívání. Psycholingvistika se zabývá zkoumáním řeči.
-          nástrojem řeči je jazyk, jako systém slov a znaků

významy slova
a)      denotativní význam - obsah který se vztahuje na samotný předmět, jev či odraz jeho nejobecnějších znaků
b)      konotativní význam - to co dané slovo skutečně vyvolává u příjemce, emoce

Druhy řečí
rozeznáváme tyto základní druhy:
  • vnitřní řeč - s její pomocí formulujeme své myšlenky, které obvykle navenek nevyjadřujeme slovem
  • vnější řeč - vyjadřujeme navenek k druhým lidem naše postoje apod.

mluvená řeč - V - kontakt s posluchači, N - málo času na výběr vhodných slov
psaná řeč - V - dostatek času, N - psychologicky náročnější než mluvená

první a druhá signální soustava
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 NathazBuG NathazBuG | E-mail | 19. dubna 2017 v 16:00 | Reagovat

viagra u.k.
http://viagra-withoutdoctor.com - viagra without a doctor prescription
  viagra 10 mg 4 tablet you cannot reply to topics in this forum
<a href="http://viagra-withoutdoctor.com">viagra without a doctor prescription
</a> - viagra users browsing this forum
viagra 10mg or 20mg e-mail address

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama