1. - 3. přednáška fil

15. prosince 2010 v 16:48 |  Filosofie
1. přednáška
       Charakteristika filosofického myšlení. Základní filosofické disciplíny.
Filozofie - z řečtiny, fileó - milovat, sofia - moudrost - moudrost. Celkově to znamená láska k moudrosti.
Zvláštní lidé - filozofové - přemýšlejí o nepraktických věcech
Thálés - 1. z filozofů. Že jsou mimo skutečnost či přítomnost.
Platón - forma dialogu, podobenství o jeskyni: obraz není stejný jako originál, my žijeme ve světě obrazů - jsme k nim připoutáváni (např. PC) a nerozeznáváme je. Např. v TV zprávy - je nám něco podáváno.
Někteří lidé propadávají obrazům, nechtějí skutečnost - herci: ztvárnění X jejich skutečný život.
Kontakt s obrazem (TV) X se skutečnými lidmi, obrazy mění samotnou skutečnost a zpětně ovlivňují originály (skutečný svět). Přetvářka - obraz je žádoucí.
Obrazy - myšlenkové systémy (uzavřené, jednoznačný výklad) - to také může být naše jeskyně, máme rádi určité jistoty - bereme jednoznačné obrazy.
Obrazy - náboženské i nenáboženské systémy, vědecké systémy - jeskyně, také rituály - podléháme jim. Zdravý rozum - v běžných záležitostech pomůže, ale ne v "neběžných" J

                                                       (údiv)
                            _____________*____________________          - běžné vědomí - nesamozřejmost

samozřejmosti
věci, které běžně používáme, ale pokud se u toho zastavíme (údiv) - když se nás nikdo neptá, co je to čas, tak to víme.
Jinak tomu vůbec nerozumíme, údiv je základní motor filosofie, poznání
Čas je minulý (není), přítomný a budoucí (není)
Čas - Augustin

    __m_________s__________b_____≥
                    ne
po
út
st   čt


≤ ______________s_______________ zítra
              ne   po   út    st   čt


Na úrovni běžného vědomí fundamentální předpoklady považujeme za samozřejmé, ale ve skutečnosti vůbec nejsou
Pro filozofii je typické pochybování a otázky, neexistuje žádný fundamentální předpoklad, který nemůže mít otazník, vše se může zpochybnit - pro filozofii, pro filozofa - není nic, na čem by se shodli. Filozofie je kritické myšlení, jako celek není nikdy uzavřená. Jediná jistota - jistota pochybování. Nedává jistotu - je nepříjemná. Otázka - co je číslo? - fundamentální otázky.

                              __neteoretická_____________*_________teoretická______

neteoretická - před filozofií, mýtus, náboženství, myšlení umění: řekne nám co je co a kam jdeme
teoretická - teoretické myšlení, po filozofii, Filozofie je jako věda - teoretická reflexe běžného vědomí - překročení běžného vědomí - kritická reflexe mýtu, náboženství, umění, filozofie, vědy

2. přednáška

Vztah vědy a filozofie

Klasifikace věd (jde o teoretické poznatky, poznání, ale nemělo to charakter vědy, kterou známe dnes, věda vzniká až v novověku - matematické vyjadřování v 17. století):
Aristoteles - teoretické ideje (1. experimenty - není to přirozené pro antiku), je možná první, který se tím zabývá
Ve středověku nic, možná je to i krok zpět v tomto období
Renesance - předpoklady vznikají pro vědu, ale stále nic moc
Novověk - do novověku všechna moudra patřila do filozofie
Newton - Matematické principy filozofie přírody - on řekl, že je filozof přírody, i když stál u zrodu vědy (na jejím začátku)

teoretická reflexe skutečnosti - filozofie (co bylo před novověkem)
bylo to rozdělené na mnoho oblastí (na biologii, fyziku, psychologii, atd.), dnes například na hraně fyziky a biologie máme biofyziku.
Vědy jsou sobě blízké, stále více jsou členěny - proces diferenciace vědy (v dnešní době to vede k integraci)
Vědy si tu teoretickou reflexi skutečnosti rozdělily v 17. století a pokračovalo to dále a velmi rychle si to rozdělily, byly dříve oddělené, např. biologii jiné vědy nezajímaly - ostré hranice, dnes se vědy prolínají. Integrující vědy posiluje hlavně matematika - jakoby se lidstvo vracelo tam, kde už bylo.
Zákon není vidět, vidíme pouze jevy - musíme zapojit abstraktní uvažování.
Vědec je schopen ve své oblasti hloubat jen do určité hloubky, věda jde jen do určité míry abstrakce, meta (za, po). Pokud jde dál, tak vystoupí z té vědy a jde do metavědy - je to za hranicí té vědy.
Filozofie není vědou ze speciální disciplíny, je to metavěda, teoretická reflexe, její pole působnosti je za hranicí každé vědy.
Filozofie je i není vědou, její poznání se moc neliší od specifických věd.
Není věda - předmět, problémy, otázky jsou mimo kompetenci jakékoliv vědy.
Není pravda, že každý někdy filozofoval, ale je, pokud teoretickým způsobem odpovídá na otázky bytí, světa, atd.
Učená nevědomost - strach filozofů, posunout dopředu to, co už je "objeveno", musí mít nadhled.
Filozofie obohacuje vědu, vytváří a rozvíjí předpoklady, je inspirativní pro vědy ale je to také obráceně, některé vědy jsou inspirativní pro ni.

První pozice
= novopozitivismus (novopozitivistické řešení filozofie a vědy), novopozitivisté chtějí být sluhy vědy, ve 20. století většinou filozofičtí biologové nebo filozofové byli spjatí s přírodou, filozofování o přírodě, chtěli očistit vědu od spekulací, které se tam dostali z filozofie i z jiných nejen vědeckých spekulací (musíme analyzovat vědecké výroky a zjišťujeme, jeslti mají nějaké empirické oprávnění - zjištění, pokusy). Pokud nejsou empiristické, tak musejí být očištěni, zlikvidováni.
Idea boha se dostala do vědy nepatřičně, ve vědě takový výrok nemá smysl (jestli je, nebo není). O bohu věda nevypovídá nic.
Ve vědě nemá co dělat výrok, že je svět, v závislosti na naší skutečnosti empiristický.
Empiricky nelze dokázat existenci neempiristického.
Russell - ve 20. století, existence světa mimo naši skutečnost je shodná vědecká disciplína, umožňuje nám plno věcí vysvětlit, ale nelze ji potvrdit ani vyvrátit.
Redukují filozofii na jediný úkol: zkoumat jazyk vědy a očistit ji od spekulací (filozofických, ale i jiných)

Druhá pozice
= někteří existencialisté
Vztah filozofie a vědy - věda je racionálně teoretické myšlení, které způsobuje rozvoj techniky, věda se odcizuje člověku - rozvíjí se technika - tím to je, věda představuje pro lidstvo také nebezpečí.

3. přednáška

Vztah filozofie k mýtu, umění a náboženství

Vztah filozofie k mýtu

Mýtus - fantastické vědomí člověka, kterým se pokouší pochopit sebe, pospolitost, svět a svou úlohu v něm.
Dává nám odpovědi na nejpodstatnější otázky bytí a světa.
Filozofie, když se rodí, tak se rodí z mýtu - je jeho negací (popřením). Filozofie dochází k odlišným závěrům než mýtus.
Od mýtu k logu (teoretické myšlení) - vznik filozofie.
Filozofie popírá mýtus, ale neznamená to, že se vznikem filozofie mýtus zaniká. Lidé naslouchají mýtům - jednoduché obrazy o světě, rozlišuje dobro a zlo, pohádky - formy mýtu, jasně se vše pozná, je to zvláštní podoba mýtu pro dětskou reflexy světa.
Mýtus tedy není mrtvý.
Člověk je svou podstatou "mýtofil" - milujeme obrazy, ve kterých se vyznáme - jasné a zřetelné nám to je. Filozofie si jde svou cestou.

Vztah filozofie k umění

Umělecká reflexe - fantazijní, naše obraznost, smyslnost.
Zasahuje nejhlubší otázky člověka a světa - pokouší se na ně dát odpověď (je v citovosti, obraznosti, atd. - ta odpověď ;-)
Velice blízko k filozofii - Podobenství o jeskyni od Platóna, Sartrova dramata, romány, ve slovesném umění (tam, kde jsou texty).
Není zde ostrá hranice mezi uměním a filozofií.
Umění přináší inspiraci pro filosofické uvažování - je to navzájem propojené.

Vztah filozofie a náboženství

Je to citlivá parketa. Náboženství je velice staré, utváří se z mýtů, pokouší se také odpovídat na hluboké otázky bytí a světa, každé náboženství by mělo dávat na tyto otázky odpovědi.
Názory věřících X názory nevěřících.
Nábožensky věřící člověk - Luther (rozum je služkou ďáblovou), filozofie je zavrženíhodná, důležité je vcítění a ne rozum.
Mírnější povahy J - filozofii úplně nezavrhují, je uznávána, přiznávání úlohy filozofie, náboženské ideje jsou ale důležitější.
Akvinský - náboženský filozof 13. století, novotomismus, nauky zkoumají druhotné bytí. Teologie - nauka o Bohu, teoretická reflexe o Bohu. Máme Boha a druhotné bytí a mezi tím je filozofie, máme pěstovat harmonii mezi Bohem a druhotným bytím. Rozpor Boha a filozofie - filozof tento rozpor musí vyřešit, ale musí dát přednost teologickým idejím, neboť se týkají nejvyššího bytí. "Filozofie je služka teologie."
Filozofie je důležitá pro náboženské ideje, ne že má autonomnost, náboženství se vědy vůbec nedotýká, nemá s teoretickými myšlenkami nic společného.
Dvojí pravda - v renesanci i novověku, např. nové nápady byly v rozporu s církví, dotýkali se idejí, které patřili do náboženského systému (o přírodě, např. že se země točí), tak jednu pravdu má církev a pak jsou pravdy nauk a filozofické (pravdy o přírodě).
Vzájemně se to nepopírá a společně to nemá nic společného. Věda nevypovídá o Bohu vůbec nic. Není pravda, že když je člověk vzdělaný filozofií a vědou, musí opouštět náboženskou pozici. Míra vzdělanosti X míra víry.
Einstein byl nábožensky založen.
Ale všichni něčemu věříme. J
Náboženská víra - v absolutno, člověk je tomu celý podřízen - jako bytost. Víra je normální způsob, který člověk k sobě vztahuje.
            Nenáboženský filozof - je orientovaný a předpokládá, že má být náboženství filozofií zrušeno. To je ale krajní poloha.
Německý filozof Ludwig Foeurbach (1. pol. 19. století), kniha Podstata křesťanství. Obraz Boha je obraz, který si vytvořil sám člověk. Bůh jako sebe sama. Bůh - obraz člověka. Božská podstata je lidská podstata, člověk ho uctívá - uctívá sám sebe. Je všemohoucí (člověk by chtěl být taky všemohoucí), věčný, atd. Lidé prozřou, že skutečný Bůh není a přestanou se mu klanět a člověku se vrátí láska člověka k člověku.
Na tuto teorii navazuje Karl Marx - byl orientován nenábožensky a ve filozofii vidí sílu, která má víru v Boha zrušit. Idea Boha - idea sebe sama (to má od Foeurbacha).
Lidská podstata je založená na práci. Průmyslová revoluce - dělník u pásu - nechce se po něm, aby udělal celý výrobek, dělá jednoduchou práci - práce se mu odcizila vlastní podstatou. Nepatří mu výsledek práce a vztahy v práci jsou vztahy konkurenční než přátelské.
Marx je ekonomický determinista.
Pokud se má člověku vrátit "správná" práce - tak dělníci musí změnit společenské uspořádání. Vrátí se člověku podstata a zruší náboženství.

Náboženství je nevědomé sebeuvědomění člověka, který se buďto sám ještě nenašel a nebo se již sám sobě ztratil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama