1. - 3. přednáška pol

15. prosince 2010 v 16:42 |  Politologie
1. přednáška


Politologie je věda zabývající se politikou. Politologie studuje politické (parlament, vláda, politické strany) a vládní instituce a jejich procesy (mezi politickými institucemi a mezi společností a politickými institucemi).
Je to věda o moci => distribuce moci.
Politologie je věda, když splňuje 3 kritéria - a) princip verifikace (kritérium platnosti); b) cílem aktivity je vysvětlení;
c) nestrannost vědce (je to diskutabilní, politika ho ovlivňuje, diskutovaný fenomén).
Během 19. století je politologie studována prostřednictvím studia, a vztahu mezi lidem a vládou.
Politická věda byla také vědou o morálce - řízena dobře X špatně, hodnotili to.
Koncem 19. století vlivem sociokulturního prostředí se rozšířila po celém světě (země se demokratizují, západní společnost se modernizuje, zvyšuje se participace obyvatel - volební právo) - bylo tedy empiricky co zkoumat.
Do 19. století se politologii nazývala politická filozofie.
Do praxe ji uvedla ústava, volby, atd.
Souvisí s pozitivismem - Auguste Comte.
Je to mladá věda, ale má hluboké kořeny (dlouhou tradici), každá společnost je politicky organizovaná.
Příbuzné vědy - filozofie, právo (státověda), historie, ekonomie a sociologie. Politologie si od všeho něco vzala a tím vznikla.
Paradigma - souhrn všech pojetí vědní disciplíny v určitém časovém období (jako u buddhismu dharma J).
Politologie je multiparadigmatická.
Metodologický pluralismus - politologie využívá mnoho metod, které si bere z ostatních věd.
Základní přístupy (ze školy, různé přístupy) - a) normativně ontologický přístup (navazuje na antickou filosofii a snaží se odhalit a definovat normy na základě kterých je organizována společnost (správa věcí veřejných), hodnotí to vědec, můžeme zde definovat, co je dobré a co špatné, jak by to mělo být správně; b) empiricko-analytický přístup (nástup přírodních věd, A. Comte - pozitivismus, empiricky ověřují, vědec to nehodnotí, tento přístup dominuje, vědec nehodnotí - on konstatuje (např. výsledky voleb, spravedlivá válka X nespravedlivá válka); c) historickodialektický přístup - neomarxistický (navazuje na marxismus, na Hegelovu dialektiku, je v menšině).
Filosofie stála u prvního momentu, kdy se lidé kriticky začali politikou zabývat - z antického Řecka - dříve nekritické, až v Řecku začali být kritičtí (psali kritická pojednání).
Mluvit o politice se začalo měnit v "nedobrých" dobách - v období chaosu, nejistoty.
Příbuzná věda je sociologie (Weber - politika jako povolání), dále Pareto, Robert Michels - teoretikové elit.
Dalším zdrojem politického myšlení bylo právo - existuje právní rámec, který třídí společnost - např. ústava.
Pojem politická věda poprvé použil právník Bodin, který žil v 16. století.
Formování politologie jako samotné disciplíny: a) průsečík věd (všechny vztahy jsou mocenské, kde je aspekt moci, tak tam je politologie; b) residuální věda (všechny vědy se něčím zabývají, a jestli existuje něco, čím se vědy nezabývají, tak to je ten zbytek pro politologii - např. volební systémy); c) syntetická věda (syntéza všech věd, taková "královna", splácá to všechno do vědy samostatné, to, co měly ostatní vědy o politologii).
Politologie nemá vlastní metodu - půjčuje si metody od jiných věd.
Kritika přímo na střed zájmu (politiku) - hodně "neznámých" a "proměnných".
Politologie X politika.
Politologie může být vědou kritickou nebo (X) přitakávací.
Politická věda (že to je vědecký přístup) a politologie (spíše v českém prostředí) jsou synonyma!!!
Samotné slovo politologie je z německého prostředí.
Politické vědy vznikly z celé řady oborů. Kolébkou je USA, r. 1880 - 1. samostatná katedra Politologie, vycházely zde 1. politické odborné časopisy, má velmi blízko k sociologii (k exaktním vědám - empiristickým). Na konci 19. století v Evropě se také rýsovala, ale dominoval zde spíše normativní charakter - politika + právo + filosofie + etika => odlišné od USA. Británie stála "ve středu".
Po II. světové válce převládl americký způsob - analýza fakt bez hodnocení momentu.
Politické teorie - podobor politické vědy. Normativní faktor je v menšině.
Politická věda: a) politické teorie; b) politické instituce (ústavy, formy vlády); c) strany, skupiny a veřejné mínění; d) mezinárodní vztahy.


2. přednáška

POLITIKA

Politická věda u nás
- 17. 11. 89 zrod u nás; 48-89 nebyly splněny zákl. podmínky demokracie (věnovali se leninismu, marxismu, není kapitalismus - nastolí socialismus: komunismus)
- první politologická pracoviště v první polovině 90. let, významné skupiny - právníci, emigranti (vystudovali politologii na zahraničních univerzitách), r. 1989 - první politologická pracoviště u nás. Nový učitelé - historici, ti ze zahraničí. Počátek 90. let politologie jako skutečná exaktní věda, Ti ze zahraničí to brali jako osvětu: vědci X osvěta

politolog X politik

Politika jako objekt zájmu politologie
- M. Duvergen Francouz, komparativní politolog - stranické systémy; říká: politika je boj o moc
- další p. říkají: kromě boje o moc musí být zohledněn konflikt, zájmy a určité hodnoty, které politiku ovlivňují
- správa věcí veřejných - zákl. definice ze starověkého Řecka, polis
- politika představuje druh určité činnosti, jejímž účelem je realizace určitých cílů, zákl. cíl: získat moc
- p. je spojena s mocí, vlivem a autoritou
- p. je institucializovaná činnost realizovaná na určitém území
- p. je vztah mezi mnoha subjekty a objekty
- p. obsahuje hodnoty - morální, zohlednit se ale musí i zájmy a hodnoty
- p. je specifický druh lidské činnosti, který slouží k realizaci určitých cílů, je spolena mocí, vlivem a autoritou.

znechucení politikou: že to je něco neslušného, nechodí tolik lidí k volbám, nedůvěra v politické osobnosti, v zavedené politické strany
r. 1990 - 1. volby v ČR, KSČM x OF (pol. hnutí). R. 1998 - 2002: opoziční smlouva - vládla ČSSD (ODS X ČSSD). Menšinová vláda - podpora ODS - lidé začali být znechuceni, úbytek zájmu o politiku - a) už se mají dobře a je jim to jedno; 2) jsou znechuceni (u nás součást politické kultury)
brát demokracii s jejími nejasnostmi a negativy, to bude na dlouho

(- první přístup: pragmatická politika ve 20. letech v demokratickém prostředí vznikl přístup k p., je založen na tom, že p. je notoricky zkorumpovaná a je nutné najít nějaké jiné alternativy uplatňování vlivu ve společnosti,
- budování aktivní občanské společnosti (např. snaží se zastavit rozšiřování letiště,…), možné pouze v zemích, kde je vyspělá politická kultura (Skandinávie, alpské země,…))

- druhý přístup: nepolitická politika - spojován s lidmi, kteří se snažili vyvíjet aktivity proti režimům, např. Václav Havel - Charta 77, Alexander Solženicyn, souvisí s nedemokratickými režimy, název pochází z disentu, lidé se snaží žít v pravdě - morální opozice začínají tvořit
- V. H. n. p. = moc bezmocných, 1989 VH prezidentem, Petr Pithart, Saša Vondr
- Občanské fórum - důraz na pravdu, etiku, lásku; OF se rozdělilo - Občanská demokratická strana a Občanské hnutí, 1992 ODS zvítězila, ekonomická transformace - právní vakuum, chyběly mravní hodnoty

- další přístup - my budeme jiní
-důraz na etiku - Evropští demokraté, Naděje, Unie svobody, Strana zelených

Trojdimenzionální pojetí politiky - v demokratickém prostředí
- AJ rozděluje 3 oblasti, pro každou oblast název - polity - instituce, politics - proces, policy - obsah

- polity - vymezení prostoru, ve kterém se politika odehrává a také vymezení struktury prostoru; jedná se o institucionální vymezení p, institucionální dimenze politiky, stabilní, pravidla, ústava se nemění každý den
ústava -zákl. právní dokument; dále se na vymezení prostoru podílí celá řada zákonů - např. zákon o volbách; + tradice (UK, nikdo tyto pravomoce v UK nezneužívá - britská královna), polity vyjadřuje pravidla hry, regulace vztahů mezi mocí Z, V a S

- politics - proces, děj; proces utváření politické vůle; stav konfliktu nebo stav konsenzu, neustále je tam dynamika, něco se děje; boj o moc; střet, konflikt, interakce, procesuální dimenze politiky, proces, politika je svinstvo například J

- policy - obsah, materiál, cíl a výsledek politického procesu; je to vlastně konkrétní politika; zákony, vyhlášky, regulace, které se přímo týkají lidí, obsahová dimenze politiky, výsledek, konkrétní výstup z politiky

Max Weber
přelom 19. a 20. století, návaznost na Machiavelliho - dílo Vladař
termín vliv - je schopen změnit jednání někoho jiného
vliv má 3 typy: a) ovlivňování (u států - něco za něco); b) autorita (některé státy se mají dobře - mají autoritu, vliv na jiné státy); c) moc (když to neuděláte, bude sankce, je použitá síla)
Moc:
legální (u platné legislativy - zákonů) X nelegální
legitimní (vůle většiny - souhlas) X nelegitimní (to souhlas většiny nemá - je to v nepořádku)
Moc může být například legitimní a legální - v demokracii
nebo legální a nelegální - puč v KSČM, v social. zřízení, nejsou zde demokratické normy
moc se nemůže legitimizovat
nebo legitimní a nelegální - převzetí moci, ale přeje si to většina obyvatel

3. přednáška

Orientální despocie (=Starověký Egypt, Mezopotámie, Čína)-úředníci, státní aparát, zavlažovací systémy-skupina uživila sebe sama a vrstvu, která nepracovala, tj. správa, obrana měst, politika bez kritické reflexe

Antické Řecko

-vznik většiny věd, civilizace (jih Balkánu), profil společnosti, který uvažoval o politice kriticky

4. -3.stol. př. n.l.
- Řecko netvoří 1 stát - městské státy Polis, jednotlivé městské státy se lišili formou vlády (demokracie, monarchie, ...)

5. stol. př. n. l. - antická řecká demokracie, rozhodující instituce - sněm, občan není to samé co obyvatel, občan = muž, více jak 20 let, musel být svobodný, nesměl být cizinec, fce volené a fce losované, právo na majetek, správa věcí veřejných, povinnost vojenská, povinnost platit daně.

Sofisté - učili ostatní občany jak argumentovat, jak mluvit, jak přesvědčovat ostatní o svých dobrých úmyslech apod., relativismus = nejsou žádné objektivní pravdy, skepticismus = pravdu má ten, kterému je za pravdu dáno, kritizování za zavrhování mravních hodnot, obrátili pozornost myslitelů na člověka a na společnost, rozdíl mezi sofisty a filosofy

1. filosof: Sokrates - rozděluje etapy řecké filosofie, kritizoval sofisty, kritizoval poměry v Athénách, hlásal, že demokratický systém je pochybný, neboť kde je pravda, že názor většiny je správný, do čela státu - moudré a chytré lidi, pastýř který hlídá své ovce = sofokracie, věřil v normy, obviněn z kažení mládeže, trest smrti, vyhnanství = smrt (v té době), díla pouze ve fragmentech, on sám nic nenapsal

Platón - pokračovatelem Sokrata, zdrcen smrtí Sokrata, nikdy Athéňanům neodpustil, vinu přičítal demokratickému zřízení Athén, Mýtus o jeskyni, svět, ve kterém žijeme, my lidé, žijeme v nedokonalém světě jevů, místo mimo prostor a čas - dokonalý svět idejí, v těle každého žije nesmrtelná duše, nadaní lidé si mohou rozvzpomenout na dokonalý svět idejí, tito lidé - by měli být vůdčí lidé, do čela státu - filosofové, rozdělil formy vlády na několik typů:
3 vrstvy spol.
1)     Filosofové (vládci)
2)     strážci-za úkol bojovat
3)     řemeslníci, dělníci, zemědělci - za úkol pracovat, mohli mít majetek, mohli mít vlastní rodinu, nemohli mluvit do správy státu

dílo Ústava-vládci a strážci nemají mít osobní majetek, nemají mít svou rodinu, mají se o vše dělit, společná výchova dětí-solidarita mezi strážcem nebo vládcem ho pojilo pouze ke státu

ideální formy vlády: monarchie, Aristokracie, vláda spravedlivých lidí=filosofů

špatné formy vlády:
timokracie = vláda ctižádostivých
oligarchie = touha po penězích, chudí závidí bohatým a tomu, že mohou vládnout
demokracie = pro Platóna nejhorší, každý do všeho mluví, každý si dělá, co chce, chaos (Platónova demokracie = anarchie)
tyranie = konec

-dostal příležitost prakticky využít své teze - hádka vládců kvůli společným ženám - vládci ho chtěli dát do otroctví - sbírka jeho žáků

knihy: Politiky, Zákony (psal těsně před smrtí, odklání se od vize ideálního státu, pochopil, že lidé jsou nedokonalí, objektivní zákony)

Aristoteles - nejvýznamnější politické dílo - Politika - vyšlo ze studia reálné politiky, člověk je tvor společenský, člověk se do společnosti rodí, společnost (obec, stát) je pro člověka prostředí, kde se může realizovat a žít svůj život, stát spojen s ústavou, třídí formy vlády na základě 2 proměnných:
1.      kolik lidí vládne
2.      v čím zájmu vládne, v koho zájmu vládne

vláda 1 člověka v jeho prospěch - tyranismus
vláda 1 člověka ve prospěch všech - monarchie
mnozí ve prospěch skupiny - oligarchie
mnozí ve prospěch celé obce - aristokracie
vláda většiny ve prospěch většiny - demokracie ("vláda lůzy, chudiny")
vláda většiny ve prospěch všech - polytea

-říká, že je nutné, aby ve spol. převládal mezon (střední vrstva), osobně zažil zánik Řeckého světa, byl učitelem Alexandra Makedonského (podpora finanční-škola v Athénách Likeon, přírodovědné vzorky ze svých cest), musí Athény opustit, když Alex. Mak. na cestě zemře

Římské impérium

-spíše než filosofie se uplatňuje právo
-Marcus Aurelius - římský císař, dílo Hovory k sobě - kritizuje myšlenku ideálního státu
-spíše doplňovali Antiku, návaznost na ni, převzetí kultury a myslitelů

Křesťanská Evropa

-křesťanské vnímání světa, historie
-sv. Augustin, Tomáš Akvinský - snažili se skloubit, najít vztah mezi státem pozemským a státem božským, myšlení o politice byla spojena s kř. myšlením (normy), náboženský výklad, soulad s Biblí.
-moc - odvozena z boží vůle, církev X světská moc - v tomto je ten rozpor. Do r. 1000 církev neaspirovala na mocenské postavení, poté už ale nějaké mocenské zájmy měla J. Boj o investituru. Dominantní postavení - církev X papež (je podřízen císaři). Toto se děje v celém středověku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 darsie darsie | Web | 22. června 2015 v 22:21 | Reagovat

pujcky na dluhy :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama