10. - 11. přednáška fil

15. prosince 2010 v 16:52 |  Filosofie
10. přednáška

pokračování racionalismu:

Leibniz - přírodovědec a matematik, KOUKNOUT SE NA NĚJ DO UČEBNICE

Hegel (počátek 19. století) - vrchol racionalistické linie, vychází z předpokladu, že svět není ničím jiným, než světovým rozumem, a tento rozum je zpočátku pouze duchovní povahy, existuje jako čistý duch, který má vlastnost samovývoje a to tak, že provádí duchovní práci na sobě - vytváří pojmy, a když se vyčerpá touto prací, tak se přetváří v jinou podobu jinobytí neboli příroda. Světový rozum se rozprostřel v prostoru jako příroda, nikoliv v čase - neboť pěnkava porodí zase pěnkavu, nic se nezmění, žádný vývoj. Není povědomí ještě, že se příroda proměňuje v čase, neboť je to před Darwinem.
V lidské společnosti je opět světový rozum jako duch. Světový rozum, který se ve svém samovývoji stal opět duchem v podobě lidského ducha, tak ten světový rozum prostřednictvím člověka poznává sám sebe.
Domnívá se, že on ve své filozofii dokonale postihl samovývoj světového rozumu a tedy tento rozum v jeho filozofii dosáhl vrcholného sebepoznání a tím ukončil svůj vývoj a nemůže se dál už nic vyvíjet.
Panlogismus - svět je logický
Všechno skutečné je rozumné a všechno rozumné je skutečné.
Rozum je jediná skutečností, rozumem poznáváme rozum, je to jediný předmět poznání.
b1) Iracionalismus

Z latinského iracionális - nerozumný. Odmítá jak rozhodující úlohu rozumu, tak odmítá vůdčí úlohu empirie.
Snaha dostat se do stavu změněného vědomí - šamani (alkohol, samota, tanec, hladovění, omamné látky) a poté sdělovali ostatním to, co viděli, na co ti ostatní nedosáhli - mystické zření - z řec. mynein - zavírat oči. Něco, co se neděje, že to zřu očima - děje se to s uzavřenými smysly (očima), uzavře se do sebe a vyvolá mystické zážitky (není racionálně určen). Mystický zážitek - zjeví se nám například Ježíš.
Mystické zření je typický projev mystického vhledu, ani rozum a ani smysly.
Filozofický iracionalismus je s mystikou hodně spojen, začíná tak, že filozof kriticky reflektuje svět a při této reflexi zjišťuje nedostačivost empirického poznání a racionality, dokonce někdy zjišťuje naprostou nekompetentnost těchto uvažování, odmítne je a hledá třetí cestu. Nedůvěra ve smyslu a rozumu.

Antika - až spíše na konci antiky, kvůli krizi antické filozofie.

Středověk - náboženské období, základní zdroj víry je v niterném zaujetí věřícího vůči Bohu, jsou to iracionální momenty, na kterých vyrůstá vztah člověka k Bohu.

Novověk - iracionalismus je nevýrazný, spíše hledali v empirii nebo v racionalitě. Neměl vhodnou půdu na to, aby se jako filozofický názor rozvíjel. Takto to bylo až do začátku 20. století.

19. století - mnoho jich bylo známých až po své smrti. Arthur Schopenhauer a Friedrich Nietzsche.
Schopenhauer - neměl rád Hegela, Hegel měl vždy nabito na přednáškách, hezky přednášel. Nic není rozumné, vše je iracionální, světová vůle - je to iracionální hybný a drásavý princip, který prostupuje věci a tím se děje, co se děje. Svět jako vůle a představa - dílo.
Příroda je nerozumná, mrhá životy, vytváří se nové životy a jsou ničeny a pořád dokola.
Může se člověk nad touto vůli povznést? Pouze pomocí hudby, neboť má člověk při ní klid a cítí vyrovnání. Sám svět je iracionální svým bytím, neboť světová vůle je to hlavní, co je ve světě, je jsoucí, jediný rozumný důvod, jak pochopit tuto nerozumnou skutečnost je, že to rozumem nejde.

Nietzsche - iracionální vůle, která ovládá svět i člověka - je to vůle k moci. Nadčlověk.

Kiergeaard - dánský filozof, znám byl až ve 20. století, je nejvíce uctíván iracionalisty ve 20. století, žil v rodině nábožensky zaměřené, byl hluboce nábožensky zaměřen, pro něj tedy Bůh byl, chtěl poznat Boha, to je to nejvýznamnější, co existuje. Ale není to možné přes smysly (zprostředkovává nám poznání přírody, neboť poznáváme jeho výtvory) a rozumem to také nelze, neboť biblické texty ukazují, že Boha nelze rozumem pochopit.
Abrahám - Bůh po něm chce obětovat syna, neboť chce vidět jeho víru v něj. Jeho syna Izáka. Kiergeaard o tom přemýšlí, vymyká se to rozumu, proč Bůh může chtít něco takového nerozumného. Abrahám ho chtěl zabít, ale Bůh ho zarazil, neboť si uvědomil jeho víru v něj.
Bůh je něco mimorozumný, chceme - li Boha poznat, tak je nutné zavřít všechny smysly a rozumově přemýšlet a pokusit se vcítěním do svého nitra pochopit Boha. A pokud tento prožitek bude silný, tak pocítíme, že Boha máme, že jsme s ním, že jsme ho vhledem nazřeli a tak se nám objeví pravé poznání.
Tyto úvahy byly v době jeho života na okraji a skoro nikdo ho neznal, protože myšlenky nesouzněli s dobou, neboť to bylo ve století páry, rozvíjela se věda založená na empirických a racionálních principech.

20. století - 1. světová válka se tehdy jevila jako úděsné divadlo, masová jatka. Intelektuálům se jevila jako něco, že sama skutečnost je neuchopitelná, iracionální svou podstatou. Věda a technika se osvědčili jako něco, co je vůči člověku zhoubnou silou. Keargeaard začíná být objevován a opěvován.
Existencialismus - mezi 1. a 2. světovou válkou moc času neuplynulo, iracionální tendence doznala rozkvětu po 2. světové válce. Nejvýznamnější proud iracionalismu. Iracionalismus všechno odmítá.

DO UČEBNICE SE KOUKNOUT NA ZÁSTUPCE EXISTENCIALISTŮ.

11. přednáška

Empirismus a racionalismus i iracionalismus se dostali do slepé uličky (viz přednášky), každá z těchto krajností postihuje důležitý moment poznávacího procesu, naše poznání funguje jako empirické, racionální i iracionální.

Metoda induktivní - uplatníme ji pouze deduktivně, neboť řeším jednotlivý konkrétní problém induktivní metodou, že použiji obecný princip indukce v konkrétním případě. Od obecného k jednotlivému.

Racionalismus věří v sílu rozumu, ale všechno je jen světový rozum, který poznává sám sebe.
Empirismus ve svém začátku přemýšlel o přírodě, ale na konci ji zavrhnou.

Problém pravdy

Když se nás nikdo neptá, tak víme, co je pravda. Ale pokud se na to zeptáme, tak tento pojem je nesamozřejmý. Dovedou se lidé hádat o pravdu, ale netuší, co to může být.
Ve filozofii existuje několik teorií (koncepcí) pravdy.

1. korespondenční pravda (adekvační, klasická, aristotelská)
Tato koncepce je nejbližší našemu běžnému nazírání.
Aristoteles formuloval tuto podstatu jako: jestliže že o něčem řeknu, že to je červené a ono je to červené, tak mám pravdu. Jestliže o něčem řeknu, že to běží a ono to opravdu běží, tak mám pravdu.
Klasická definice pravdy od Scholastiků: veritas est adequatio rei et intellectus (pravda je shoda věci a rozumu).

Pojem shody: shoduje nebo neshoduje, pravda je shoda věci a rozumu.
Máme desetikorunu a opravdu to desetikoruna je a je to pravda, protože se to shoduje. Ale co se shoduje? Myšlenka na desetikorunu se vůbec nepodobá té desetikoruně. Myšlenka na svíčkovou je příjemná, ale nenajíme se z ní. Subjektivní obrazy se nepodobají běžným způsobem těm věcem, se kterými mají být ve shodě. Obraz v mé hlavě o desetikoruně je jiný a liší se od té desetikoruny. Shoda v sobě nese rozdílnost, kdyby
totiž dvě věci byli shodné ve všem, tak pak nebudou dvě.
Jak se věci musí lišit, aby se mohli shodovat?
Mezi pravdou a nepravdou není ostrá hranice a může být vymezována subjektem, především jeho pragmatickými (praktickými) zájmy a je zpravidla věcí konsensu neboli dohody. Např. vážíme každou chvilku jinak, tak s přesností na kila jsme se dohodli, že se tak budeme vážit, ta shoda je dostatečná, je to věc dohody.


V levé ruce držím brýle - vidím je - je to empirické, ale abych vůbec rozuměl tomu, co řekl (v levé ruce držím brýle), tak musí vědět, co to je mít, co to je vlevo a vpravo, musím vědět, co to je ruka a brýle. Abychom rozuměli nejbanálnějším výrokům, tak jen tehdy, když nám splyne s velkým množstvím našich výroků. Musíme tomu rozumět, abychom mohli tvrdit, že to je pravda.
Musí být konkrétní výrok v souladu s jinými výroky, teprve potom může být pravda koherenční.
Pravda není zakotvena v tom, že něco je, že se shodují výroky.
Je to shoda věci (obecně řečeno) a rozumu. Jsou tvrzení, u nichž objekt není zřejmý, v posluchárně se svítí (no jo, ale ve které) J- není jednoznačně určeno, oč běží, nevypovídají vůbec nic, nevíme, k čemu se to vztahuje. Objekt musí být konkrétně vymezen.
Ve vědeckém poznání dochází často k tomu, že se ztrácí objekt - o čem to vlastně je, pokud to nevíme, tak nemůže říci, jestli je to pravdivé nebo nepravdivé. Problém interpretace vědecké teorie - hledá objekt, k čemu se vztahuje. Bez toho objektu by nemohla být pravdivá, ale ani nepravdivá.

Problém kritéria pravdy
Jak se zjistí, že je to ve shodě nebo v neshodě. Podle čeho tu pravdu můžeme identifikovat? Pravda má hodnotu až tehdy, když ji potvrdím (prověřím). Empirické kritérium, ale spoustu věcí empiricky nemůžeme ověřit, tak racionální faktory můžeme použít, i když také nemůžeme vše racionálně ověřit. Neexistuje univerzální měřítko pravdy. Je problém udělat verifikaci - Popper.

2. koncepce pravdy: koncepce koherenční
Pravda je pravdivá, když je koherentní (v souladu), výrok tehdy, jestli je v souladu s jinou koherentní pravdou, které jsou s ní v souladu. Uzavírá to do subjektu. Na první pohled tato koncepce pravdy vypadá hodně subjektivisticky.

3. koncepce pragmatická
Předpokládá, že to není věcí hledání logické koherence a jiných záležitostí, ale pravda je dána praktickou činností, ukazuje se v praktické činnosti tak, že když ta činnost vede k úspěchu, cíly, který jsem si vytkl, pak jsem postupoval podle pravdy, jednal jsem pravdivě. Pravdivé je to, co nám je prakticky užitečné.
Např. myšlenka, podle které jednám a pokud mě to vede k úspěchu, tak mě to vede k pravdě.
Uzavírá pravdu do subjektu.
Co je pro jednoho užitečné a prospěšné, nemusí být pro druhého. Pragmatické pojetí pravdy předpokládá, že každý může mít svou pravdu a ta se může lišit od jiných.
Pravd může být mnoho o jedné věci a můžou se navzájem vylučovat.

4. koncepce: koncepce konsensuální
Je to dohoda, shoda názorů, ke kterým jsme došli a dohodli a mají pravdu nebo nepravdu podle toho, jak se dohodnou.
Je opět významně vázaná na subjekt.
Můžeme se dohodnout na něčem a může to být špatně.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 friv 4 friv 4 | E-mail | Web | 25. května 2014 v 13:23 | Reagovat

Budu záložku této stránky a podělte se s několika svými přáteli a doufal, že by mohl pomoci. Díky za sdílení.

2 Lonnieded Lonnieded | E-mail | Web | 3. května 2018 v 9:40 | Reagovat

x http://cialisbsn.com online cialis <a href= http://cialisbsn.com >cialis coupon</a> satisfied

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama