10. přednáška čj

15. prosince 2010 v 16:41 |  ČJ - Jazyková část
10. přednáška

Mluvnické významy (mluvnické kategorie)
(pokračování morfologie)

Jedná se o jazykové kategorie, které odráží reálné kategorie, např. množství, nejsou totožné s reálnou kategorií, inspirovali se realitou pouze, např. listí - č. j., ale v reálu je to velké množství.
Gramatické kategorie - zobecnění, pokud tento význam se vyjadřuje systémem gramatického prostředku závazně, tak se jedná o gramatickou kategorii.
Kategorie máme a) vyššího řádu; b) nižšího řádu
a) slovně druhové významy - máme 10 slovních druhů (UMĚT LATINSKY!)
b) mluvnické významy jednotlivých slovních druhů, patří sem pouze ohebné slovní druhy (od podstatných jmen po slovesa), nižší dělíme na b1) jmenné; b2) slovesné
b1) jsou u jmen, jména - podstatné jméno až číslovka, mají jmenné skloňování, určuje se u nich pád, číslo, rod, u mužského rodu životnost - uplatňuje se to u podstatných jmen, u ostatních - přídavná jména až číslovky, se to uplatňuje sekundárně - prostřednictvím shody, např. malá lavice: slovo malá je dáno lavicí.
b2) časují se, jsou to slovesa, určuje se u nich osoba, číslo, způsob, čas, vid a slovesný rod. Příčestí může vyjádřit jmenný rod.

CO JE PÁD, ROD, ATD.
SI MUSÍM DOPLNIT!

Skloňování
druhy: a) jmenné (podle vzorů podstatných jmen, ale můžeme i číslovku: sto podle město, normální vzory u mužského, ženského a středního rodu); b) zájmenné (ten - tvrdý, náš - měkký vzor); c) složené (vyšlo ze jmenného a zájmenného, jsou dvě podoby: c1) tvrdá - vzor mladý a c2) měkká, což je vzor jarní).
Skloňují se podle toho hlavně přídavná jména, ale i zájmena a některá podstatná jména.
Přivlastňovací skloňovací druh neexistuje.

Konec morfologie.

Rovina syntaktická
(skladba)

Patří sem větné členy (spojení slov ve větě), věty, utváření souvětí.
Základní jednotkou je věta - abstraktní jednotka a my si jí vymezíme, má znaky:
1) obsahově uzavřená
2) zvuková uzavřenost
3) vnitřní uspořádanost (slova ve větě jsou organizovaným celkem, je zde slovosled)
4) modalita (každá věta odráží vztah mluvčího k větě, ke skutečnosti, podle postoje mluvčího ji dělíme na oznamovací, přací, atd.)
5) forma (určitý slovesný tvar tam existuje)

Konkrétní jednotkou je výpověď (realizování v praxi - komunikace), když mluvíme, tak neříkáme věty, ale výpovědi.
Pokud je více výpovědí, tak utvářejí nějaký celek - promluvu.
Větné vztahy (OPĚT ZOPÁKNOUT)

- známe a) predikace; b) determinace; c) koordinace; d) apozice

Spojením predikace a determinace nám vznikne vztah závislostní.
Spojením koordinace a apozice nám vznikne vztah nezávislostní.

a) vztah větotvorný, mezi PO a PŘ pouze, vztah přisuzování, je vyjádřen shodou - shoda PO s PŘ, přísudek přebírá mluvnické významy od podmětu

b) vztah nevětotvorný, mezi jinými větnými členy, vztah mezi různými větnými členy se vyjadřuje 3 prostředky: 1) pomocí shody (přívlastek shodný); 2) pomocí řízenosti (řídící člen určuje pád závislému členu, u neshodného přívlastku, kde je předložka, ale nemusí tam být, např. stavba domu: jméno stavba vyžaduje to slovo dům, pokud je tam předmět, tak např. čte knihu - sloveso nařizuje pád; 3) pomocí přimykání (velmi volný vztah, který je postaven na významové souvislosti, nejde o formální vztah, člen připojený (závislý) doplňuje informaci - příslovečná určení)

c) pomocí koordinace - vztah mezi členy, které si jsou rovnocenné, kde máme několik větných členů - mečíky růže karafiáty: mezi nimi jsou vztahy

d) pomocí apozice - (vztah) dodatečné připojení členu významově totožného, široká významová totožnost, jedná se o přístavek, vztah člena a totožného vyjádření
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama