4. - 6. přednáška fil

15. prosince 2010 v 16:51 |  Filosofie
4. přednáška

Základní ontologické pojmy (kategorie), problém substance

Ontologie - filozofická disciplína (ón - bytí) o bytí, o tom, co je mimo naše poznání (vnější svět).
1. filozofové - Jaké je bytí? Jejich první filozofická otázka. Utvářely si základní ontologické pojmy neboli kategorie.
Pojem substance - 1. otázka: Co je podstatou světa? Podstata je latinsky substance J - neboli "stojí pod". Touto otázkou nezačali od začátku - existenci světa považovali za samozřejmou věc, a že má podstatu také.
První otázka měla být: jestli vůbec nějaký svět je a jestli má podstatu J.
Předpokládali (hádali) tu podstatu.
Thálés - základem světa je voda (pravoda) - už není, ale byla na tom začátku.
Anaximenés - základem světa je vzduch.
Anaximandros - základem světa je apeiron.
Herakleitos - základem světa je oheň.
Z jedné pralátky vše povstalo a pak se přeměnilo v něco nového, nebo jsou z prapodstaty složeny.
Bylo obtížné z jedné podstaty vytvořit svět - proto se to dlouho neudrželo - prapodstat je tedy více (např. Empedoklés - prapodstata - kořeny věcí: země, voda, vzduch, oheň; láska a svár: tím se vytváří mnohotvárnost světa).
Po něm se už objevuje, že je těch pralátek více než čtyři (nekonečno). Např. Anaxágorás - základem světa jsou semena věcí.
Dále Démokritos - má také mnoho substancí: základem jsou atomy a každý jednotlivý atom je substancí. (atomos - nedělitelný), vytváří se z nich svět, vidět nejsou, liší se velikostí a tvarem, jak se atomy shlukují, tak se věci vytvářejí, věci vznikají a zanikají, ale atomy jsou věčné, nemají vztahy nadřazenosti a podřazenosti.
Platón - co je u něj podstata? Základem jsou ideje, neboli druhy či hroty obecniny, rody či druhy. Existují sami o sobě a je jich mnoho. Podstaty jsou hierarchicky uspořádané. Jsou nižší a vyšší (idea cihly, stromu, matematické ideje, idea mravů, dobra).
_______________________________________
VSUVKA
Sokrates - Vím, že nic nevím. On ale ví, že to neví. Netušíme, že nevíme.

Příklad ovoce a zeleniny - dejte mi ½ kg zeleniny.

Je idea koně (I.), pod ním je valach, klisna, hříbě (II.) - jsou pomíjející, nemusí mít všechny rysy, které kůň má, hřebec nemůže být klisnou. Přesahuje to jednotlivé koně.
Kůň - věčný, dokonalý. Žijící kůň - pouze projev koně, kůň má koňovitost.
Podle Platóna živý kůň není. Podle něj je skutečný svět neviditelný, idea je zde v plnosti.
Jak existuje reálný kůň?
∆ -   obecné určení
× -    jedinečné rysy - to má pouze ta věc a už žádná jiná
-
to určuje, že je to kůň, obecné rysy koně to určuje
tak existuje kůň ve skutečnosti, je to vlastní každému koni.
To obecné je idea, my abstrahujeme (odhlédneme) od všech jedinečných a obecných rysů a pojmem charakterizujeme koňovitost.
Kůň je abstrakce - to, čím to může být koněm.

… - zvíře - kopytník - kůň - hřebec - …
Čím jsou pojmy obecnější, tím jsou abstraktnější a tím tedy prázdnější. Je to největší hlubina J
Bytí - nejabstraktnější slovo vůbec.

Ukaž mi dobro - existuje, ale ne někde mimo tento svět, ale existuje v každé jednotlivé dobré věci, skutku, atd.
______________________________________

Aristoteles - nelíbí se mu Platónovo rozdělení světa, podstata světa - z toho se to má vytvořit, má to být předpoklad, látka a tvar: látka sama o sobě není věcí, aby byla věcí, musí mít nějaký tvar. Hierarchie - cihla: jednota látky a tvaru, z cihel dům - látkou jsou cihly, ale i tvar - dům. Tvar se stává látkou vyššího tvaru a graduje to do konečného tvaru J. Nejvyšší tvar není látkou, ale nejvyšší je tvar (théos - bůh: tvar tvarů).

Novověk: rozvíjejí se vědy, mechanika. Novověká věda vycházela z toho, že existují poslední cihly světa - atomy. Až do přelomu 20. století. Když to nejsou atomy, tak to jsou elementární částice - to, co je první a poslední, mají vnitřní strukturu. Je to velmi složité.

Za poslední substanci máme to, kam jsme se dobrali. J


5. přednáška

Skutečnost a pohyb

            1. filozofové neměli pohyb jako problém, brali ho za samozřejmost. Hylozoisti byli 1. filozofové. Hylozoismus - svět sám o sobě je živý (hýlé - dříví, látka na stavbu, zoon - živý). Materiál, z něhož je svět, je živý a hýbe se.
           
Elejská škola - Parmenidés z Eleje: bytí je a nebytí není - není prázdno - je tedy všude plno = není možný pohyb, nic se nemůže hýbat, protože není kam. Objevil problematičnost samozřejmého - rozum nám říká, že pohyb připustit nelze.
Bytí není to, co vidíme, je nám skryto - a je tedy nehybné. Zenón z Eleje: 4 důkazy, že pohyb není možný (pouze 3 se dochovaly):
a) letící šíp; b) Achilles a želva; c) půlení

a) Je vůbec možné, aby šíp letěl? Není. Existuje někdy ten šíp na určitém místě (např. místo t) své dráhy? Ano. Stojí na t nebo se pohybuje? Pohyb není možný, neboť stojí na celé dráze. Šíp je stejně velký jako místo t.

b) Achilles se musí nejdříve dostat tam, kde ta želva již není - kolikrát se tam bude dostávat? Nesčetněkrát. Nikdy se nedostane do cíle. Musíme to zkusit myslet. Rozum se dostává do slepé uličky.

c) (ukázáno na příkladu Achilla a želvy) Kolikrát se Achilles bude dostávat do půlky další dráhy směrem k želvě? Nesčetněkrát.

Slepá ulička rozumu u Zenóna - aporie. Jsou to důkazy, při kterých se rozum dostává do slepé uličky, když chce připustit pohyb. Čas a prostor můžeme dělit na libovolné množství částic - i na tak malé, že nemusí mít rozměr - nekonečná dělitelnost, jde zde o geometrické pojetí prostoru.

Myšlení dává přednost racionálním úsudkům. Jak je možné, že vidíme pohyb, když to možné není?

            Demokritos: chtěl vytvořit pohybující se obraz světa, že se věci hýbou; atomy jsou a kromě nich je ještě nebytí (prázdno) a v něm se ty atomy pohybují (na úkor Parmenida). Atomy jsou nedělitelné (atomos).

            Platon: Skutečné jsou rody, dobro, a jsou nehybné. Proměnlivé jsou stíny, projevy
lidí - ve smyslové rovině. Máme 2 světy - a) pravý (bytí obecnin - rodů, druhů, atd., tento svět je nehybný); b) mezi bytím a nebytím (odvozený svět a pohybuje se).
Platon nevěděl, jak vysvětlit pohyb stínů.

            Aristoteles: s pohybem udělal krok dále a dal řešení, Platon řešení neměl. Nechal se inspirovat olympijskými hrami: závod v běhu = Kde se ten pohyb bere, kde vzniká? Musí být nehybný hybatel: to je cíl (řecky telos - cíl, smysl, účel). Věci se skutečně pohybují a pohyb vzniká touhou, vnitřní silou, která se jmenuje entelechie. Je to tíhnutí věcí a vyvolává to pohyb, spěje to k nějakému cílu.

            Středověk: navrací se k Bohu, tíhne to k němu, je to vše podle božího plánu, ví se, proč to tak je a k jakému cíly to spěje. Bůh to udržuje ve směrovacím cíleném pohybu. Je to teologické pojetí. Thelos - Bůh: od něj to vše pochází a k němu to všechno tíhne.

            Novověk: obrovský rozvoj věd, hlavně mechaniky (královna věd), zákony pohybu, otázka - Jak se věci pohybují? Podle jakých zákonů? Neptají se, proč se to hýbe, neboť Bůh je ten, který je 1. hybatel, dal tam pohyb - deismus. Boha degradovali na funkci 1. hybatele a dost. Dále už Bůh do ničeho nezasahoval. Dál se svět řídí přírodními (mechanickými) zákony. Tělesa se nikdy nepohybují sami od sebe. 1. zákon byl zákon setrvačnosti. Přirozený pohyb - rovnoměrně přímočarý.

            21. století: Mechanika nám neřekne, kde se ten pohyb bere. To až ve 21. století. Je nějaké jsoucno (nějaká konkrétní věc), dostává se do vztahů s jinými jsoucny. Jsoucno se vztahuje k jiným jsoucnům. Vztah - působení - způsobuje to změnu: a ta změna je pohyb.

Tvrzení v teoretickém myšlení musí být něčím podložené. Pohyb je atribut, je to způsob existence věcí, jakéhokoliv jsoucna, univerzální. Je to vlastnost každého jsoucna. Každá věc, když je, tak je ve vztazích. Mechanické těleso je abstrakce.
Atribut - vždy přítomné vlastnosti. Každý má jako svůj atribut pohyb, bez něho nemůže být (bez toho pohybu) J
Věci mají v sobě mnoho struktur.

Existuje klid? Nepohyb? Herakleitos: Dvakrát nevstoupíš do téže řeky. Cesta nahoru a dolů je tatáž. Neslučitelné je nejlepší harmonie. Bez smrti se nedá žít - pohádka Dařbuján a Pandrhola. Do týchž řek vstupujeme i nevstupujeme, jsme i nejsme

6. přednáška

Prostor a čas, substanční a relační pojetí

Substanční pojetí - prostor i čas jsou zvláštní substance, zvláštní entity, které existují sami o sobě, jako jakási zvláštní jsoucna.

Substanční pojetí prostoru - tradiční pojetí, které odpovídá běžnému nazírání, nahlížení světa. Prostor - cosi prázdného, co se rozprostírá, jakési místo, v němž se ocitají věci. To je běžné nazírání, homogenní.
Euklidovský prostor - představa prostoru, tradiční pojetí prostoru, prostor je homogenní (stejnorodý) a je všude stejný. Je trojrozměrný - bodem lze v prostoru vést 3 přímky na sebe kolmé a víc se jich tam vést nedá - délka, šířka a výška. Rozpíná se nad všechny meze - rozpíná se všude, nikde nekončí. Je nezávislý na věcech, ale věci jsou na prostoru závislé - aby věci mohli být, tak musí být v prostoru, jsou na prostoru závislé existenčně. Prostor je absolutní - je to protiklad k pojmu relativní. Absolutní - nezávislá hodnota.
Je to tradiční, ale je to obraz, není to skutečnost.

Substanční pojetí času - je homogenní, je to plynutí, které je stále stejné. Plyne stále stejným tempem. Je jednorozměrný - má pouze délku, rádi ho zobrazujeme na přímce. Čas plyne do nekonečna. V tradičním pojetí platí, že plyne nezávisle na věcech, věci jsou na čase závislé existenčně - věci musí být někde a někdy. Je absolutní.

Čas a prostor nejsou na sebe nijak závislé. Je čas a prostor - jsou nezávislé mezi sebou navzájem.
Svět - jednota rozmanitého. Bůh je nezávislý na prostoru a na čase.

Antika - Parmenidés: takhle to není správné, tvrdí.
Až do počátku 20. století byly všechny filozofické problémy na toto téma o tom, že to je jinak. Spekulace mnohých filozofů. Přírodověda - konkrétní zjištění, že úvahy některých filosofů jsou oprávněné - Albert Einstein v r. 1905, úředník na patentním úřadě, v pojednání ani ne 30 stránkové stati - teorie relativity.
Obecná teorie relativity - tu Einstein uvedl několik let poté.
Filozofické pojetí teorie relativity - prostor a čas vůbec nejsou absolutní, nezávislé na dění věcí, na jejich vztazích. Lorencovi vztahy. Když mají tělesa velký pohyb - zkracují své délky a zkracují svůj čas. Zpomalování (dilatace) času. Čas pohybujících se systémů je závislý na pohybu věcí.

Relační pojetí prostoru - prostor není nezávislý na věcech, je věcmi určen, je určen jejich vztahy, prostor je dán vztahy věcí, ve vztahu je vlastnost - a) specifické (jen někdy se vykazují); b) atribut (vždy se vykazují, je spjata s existencí věci, je univerzální, např. mým atributem je pohyb, klid, bytí). Prostor je tedy atribut - je to vlastnost, která se vykazuje vždycky, v pohybu, v tom věci vykazují svou prostorovost. Prostor nemůže být tedy bez věcí, je na něm závislý, vlastně jako všechny jiné vlastnosti. Neexistuje tedy absolutní prostor, je dán vztahy (relací). Prostor jako atribut je relativní. Není homogenní - vlastnosti jsou mnohotvárné. Není trojrozměrný - skutečná prostorovost věcí je taková, že v ní neexistují žádné přímky.
Není to tradiční, není to tedy obraz.

Relační pojetí času - čas je proměnlivý, jednorozměrný je pouze model času, ne čas. Není věčné trvání - pouze u věcí a jejich vztahů, není nezávislý na věcech, ale je věcmi podmíněn, nemůže být sám o sobě. Nedá se obrátit zpět. Pokud bychom ho chtěli obrátit, tak bychom museli obrátit skutečné děje.

Prostor a čas mezi sebou nejsou oddělené. Je časoprostor, existují vnitřní souvislosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama