4. - 6. přednáška pol

15. prosince 2010 v 16:44 |  Politologie
4. přednáška

Novověk (moderní politická filosofie)

Konec středověku je spjat s objevením Ameriky Kolumbem roku 1492 - začíná se měnit struktura společnosti, renesance, důležitý je člověk - autonomní bytost, není jen hříčka v rukou Boha.

Machiavelli (přelom 15. a 16. století), jeho texty byly odlišné od jiných, žil ve Florencii (Itálie), bylo to kulturní a ekonomické centrum Evropy, ale měla politický neúspěch (na rozdíl od např. Rakouska, Francie či Španělska), i když byli bohatí. Mnoha lidem vadilo, že není Itálie úspěšná i na politické scéně, neboť se viděli za předky "římského" lidu. Situace v Itálii mu tedy velmi vadila a chtěl sjednocení Itálie.
Měl mnoho životních zvratů, byl to důležitý politik a jezdil jako diplomat po okolních státech a všímal si, jak svou práci politickou dělají. Ale jelikož republika ve Florencii padla, tak už ve své pozici nemohl zůstat.

Tak to vše napsal do své knihy Vladař: je to bráno jako první politologická práce (ze všech prací všech pisálků), napsal do této práce návody, jak moc získat a jak si ji udržet, co dělali panovníci dobře a co špatně. Vladař - čestný, uznávaný, prostě aby měl ctnosti - ale svět se tak nechová a takový vladař tedy nemůže uspět. Vladař nemá držet slovo, měl by trestat každé provinění vůči pravidlům, měl by být spíše neoblíbený, dívá se na to pragmaticky, měl by budit respekt a strach.
Toto jeho dílo bylo rozbuškou J, bylo jako blesk z čistého nebe.
Nehovoří o Bohu, ale o osudu - osud je jako povodeň, nemůže to člověk ovlivnit, jestli ta povodeň přijde nebo ne, ale může se na ni připravit. Život člověka je v rukou každého jedince - toto napsal v době, kdy Bůh byl dominantou doby. Zde ho mnozí zatratili. Sledoval za tím vždy "vyšší cíl", chtěl, aby se Itálie "povznesla".
Machiavelismus - jednání je bezpáteřní, člověk by udělal vše, aby moc a atd. mohl získat.

Jean Bodin - Francouz, reagoval na krizi, šlo mu o bídné vnitřní stavy v 16. století. Bitky mezi katolíky a protestanty, mezi chudinou a bohatými. Navenek byla Francie silným státem, ale měla ty vnitřní problémy. Řešení viděl v jedné nedělitelné moci - suverenita (nezpochybnitelná autorita, kterou by museli všichni poslouchat, byla by to moc nad občany i majetkem, legitimita této moci by byla nezpochybnitelná).
Byl to renesanční myslitel.
Tuto moc neslučuje s vladařem, ale se státem - suverenitu by měl mít panovník, ale Bodin neočekává, že by vládnul jako tyran. Je limitován přirozeným právem.
Suverenita znamenala: moc razit peníze, vést války, vybírat daně, atd.
Suverenitu státu jako první definoval právě Bodin.

Británie: Člověk se do společnosti rodí.
1) Thomas Hobbes (17. století, zastánce monarchie)
2) John Locke (1632 - 1704, teoretik liberalismu)

1) Původně žili lidé v přirozeném stavu jako autonomní jedinci, ničím nebyli limitováni, ale ovládal je strach, a že si nejsou ničím jistí. Panuje zde válka všech proti všem, člověk je člověku vlkem.
Tento stav je strašný a motivováni strachem uzavřou (ti lidé) společenskou smlouvu a tím přišli o tu absolutní svobodu, ale získají garantovanou (limitovanou) svobodu. Vznikne tedy stát, který má svá pravidla a pokud ta pravidla nedodržují, tak nastupuje trest.
Dílo Leviatan - lidé se vzdali svobody, přenesli ji na stát a ten se stal Leviatanem a lidé jsou tedy podřízeni. (něco jako totalismus). Jedinec se musí ve všem podřídit státu, v tomto státě musí být silný absolutistický panovník, ale neměl vládnout jako tyran, ale Hobbes předpokládal, že se tak začne chovat a lid ho může svrhnout - ale pokud to lid udělá, tak bude sám proti sobě, neboť je to pořád lepší než přirozený stav, což je podle něj konec.
2) Dílo Pojednání o vládě (jsou to celkem dvě knihy), píše o společenské smlouvě, že přirozený stav je šťastné období lidské existence, ale jsou to stále jen autonomní jedinci. Jedinec má přirozená práva - na život, na svobodu a majetek. Komplikuje se to ale, když má člověk majetek a ten mu ukradnou: to je proti přirozeným právům. Každý je totiž soudcem - nevyhovuje jim to a založí společnost a formu vlády. Stát má lidem vše ponechat v maximální možné míře a stát mají vnímat jen, když porušují práva jiných nebo někdo jim.
Pojednání noční hlídač.
Když vládce jedná proti zájmu lidu, tak ho mohou svrhnout.
Nezneužití moci: že mají moc zákonodárnou, výkonnou a federativní. Tyto moci se mají navzájem hlídat, aby ani jedna nepřevažovala nad druhou. Locke podporoval parlament, tedy zákonodárnou moc.
Federativní moc - zahraniční politika, a znamenalo to vést války, uzavírat mírové smlouvy atd.

Montesquieu - (1689 - 1755), dílo O duchu zákonů, rozdělil moc na zákonodárnou, výkonnou a soudní, odstranil moc federativní.

Burke - (1729 - 1797), teoretik konzervatismu, reaguje na revoluční události ve Francii, stal se poslancem díky revoluci, jinak by na takový post nikdy nedosáhl. Dílo Úvahy o revoluci ve Francii - velká kritika, zavrhl minulost i revolucionáře, nový řád ve světě - krátkozraká, nepřipravená, k ničemu to nepovede. Stabilita - církev a aristokracie. Společnost - dlouhodobý proces. K moci revoluce přivedla ty, co "pracují" jen pro sebe, politik musí zohledňovat minulost i budoucnost, ne se zaobírat pouze přítomností. Kritizoval tedy revolucionáře, i kvůli tomu, jak se zachovali ke králi.
Byl proti náhlým revolučním změnám. Změna má být podle Burkeho pomalá. Má být úcta k tradici, historickému vývoji, atd.

Karl Marx (1818-1883)
- něm. filosof; pro své názory se stal štvancem; duchovní otec socialismu
- 19. století - objevují se socialistické myšlenky
- existuje něco jako společenská základna (vše co má co dělat s produkcí a s ekonomickými aktivitami člověka); kultura, politika,… vše je odvozeno od majetkovo-vlastnických vztahů
- vždy existuje spol. třída, která ostatní ovládá; konflikt mezi třídami bude odstraněn
- fáze kapitalismu (předtím feudalismus), kapitalistů je málo, mnoho dělníků
- stát je zde prý proto, aby si kapitalisté uchovali moc, peníze; proletáři by se měli spojit - proletářská revoluce, poté diktatura proletariátu - dělníci vyvlastní majetek, následuje socialismus, historie se završí komunismem
- teorii marxismu doplnil Vladimír Lenin (marxismus-leninismus)

5. přednáška

Politické ideologie (myšlenky v současné politice)

levice X pravice; liberální X konzervativní X socialistické

Ideologie je soustava názorů či idejí (světový názor), tvoří doktrínu politické strany nebo skupiny. Specifický způsob vnímání reality a je zatížen určitou mírou zkreslení - např. jdu k volbám a před nimi je hlavní téma sociální oblast (daně, dávky, atd.), daně snížit či zvýšit - pro každou stranu je to jinak.
Liberálové - daně se sníží, nepřístupná je progresivní daň;
Socialisté - rovnoměrně v celé společnosti. Je to zkreslení reality.
Charakteristika politických ideologií
-         soubor idejí o politice
-         vytvořeny intelektuálními elitami
-         myšlenky rozšířeny do masové společnosti (rozvoj tisku, stěhování se do měst, …)
-         mohou se měnit
-         mohou být překrouceny nebo zjednodušeny
-         jsou impulsem pro lidské chování a instrumentem manipulace ze strany mocenských vůdců


Liberalismus (každý si rozhodne o tom, co bude dělat se svým životem, je to na každém jednotlivci, ať si každý dělá, co chce) X Konzervatismu (lidi je potřeba chránit, je to proti přírodě) - např. u legalizace lehkých drog, registrované partnerství.
Zkreslení - každý má jiný názor.

3 hlavní ideologie - liberalismus (Locke), konzervatismus (Burke), socialismus (Marx).
Sociální utopisté - industriální výroba v 18. - 19. století, chtěli vybudovat nový typ společnosti, neboť nynější situaci považovali za neudržitelnou. Chtěli zlepšit postavení dělníků.

Liberalismus
Locke - model státu jako nočního hlídače. Založené na jedinci, individualismu a z ní vycházející osobní svobody. Po průmyslové revoluci to začalo velmi vyhovovat, předtím liberalismus vyhovoval měšťanům, šlechtě. Poddaným nikoliv. Záleží na schopnostech jedinců. Je jedno, jestli je za námi nějaká tradice, jsme schopni vydělat peníze a postarat se o politické věci: rozpor mezi šlechtou a dynamicky se rozvíjející skupinou měst (podnikatelů).
Adam Smith - stát nemá regulovat podnikání. Trh je nutné nechat být, nabídka a poptávka vyřeší všechno. Nechme to být.
Žádné přerozdělování prostředků - klasický liberalismus, negativní svoboda - od regulací a zásahu státu. Ale nebylo to na dlouho udržitelné. Bylo to v 19. století a byl
vystřídán moderním liberalismem - 20. století: vychází z jiných předpokladů, velký důraz na jedince, chce garantovat osobní svobody, ale už připouští zásahy státu do ekonomiky, dokonce přerozdělování zdrojů ve společnosti, neboť chce, aby byly všem umožněny stejné startovací podmínky. Chtějí vidět, co v těch lidech je. Přerozdělení - stejné podmínky. Jestliže někdo neuspěje, i když měl stejné podmínky, tak už má smůlu.
Osobní svoboda - velký prostor a velká zodpovědnost za sám sebe. Bereme ho jako pozitivní svobodu - každý má šanci uspět. Pozitivní diskriminace.
V ČR - strany vždy pouze liberálně jen v jedné oblasti jinak (např. ODS) - liberálně (ekonomika) konzervativní (politická) strana, také Unie svobody, tato strana není schopna voliče plně oslovit. Strana zelených - liberální strana, ale stala se z ní strana environmentální - šetrná k přírodě.

Konzervatismus
Burke. Předpokládá, že lidé jsou nedokonalí. Je nutné společnost řídit. Ve společnosti je elita, hierarchická struktura, stát má mít výraznou autoritu, do života společnosti by měl zasahovat. Klade důraz na tradice, zvyklosti a na pozvolné změny. Neexistuje dobrá revoluce. Přirozeně vzniklé sociální skupiny - rodina, církve, národ. Nemá rád imigranty.

Socialismus
Kořeny v utopistickém socialismu a díle Karla Marxe. Klade důraz na pospolitost, kolektiv. Existují společenské třídy - nemá k tomu pochopení. Důraz na společné vlastnictví.
Revoluční socialismus - neboli komunismus
- vychází z díla Karla Marxe - píše, že všechny výrobní prostředky jsou v rukou kapitalistů a oni vykořisťují proletariát (dělníky), dělníci pracují za minimální mzdu a zaslouží si hodnotu, kterou vytvoří svou prací. Nadhodnota - zůstane kapitalistovi, to má z prodaného výrobku, když dostane dělník minimální mzdu - to Marx považoval za nepřijatelné, lidé se odcizili od výsledků své práce, sami od sebe a je to nežádoucí stav. Dojde k tomu, že proletariát povstane a svrhne kapitalisty. Poté nastane diktatura proletariátu - všechno bude společné, budou pracovat sami pro sebe, pro kolektiv, kterým jsou součástí a vyústí to v komunismus - zmizí nouze, sociální nerovnost, atd. Kolektivní forma vlastnictví. Centrální plánování - naprostá negace neviditelné ruky trhu, stát plánuje úplně všechno. Žádná hospodářská soutěž.

Sociálně demokratický socialismus
Nechtějí své cíle dosáhnout revolucí, ale demokratickou cestou. Jsou volby, pokud nás zvolíte, tak chudí a bohatí se jakžtakž vyrovnají, budou sociální jistoty. Přerozdělování zdrojů ve společnosti, regulace ekonomiky a snaha nevybudovat komunismus, ale sociální stát - velké přerozdělování zdrojů ve společnosti, Ti, co hodně vydělávají, tak mají velmi velké daně a je to transformováno do společnosti. Není rozdíl, jestli pracuji či jsem v důchodu, atd. Stát nás nenechá na holičkách. Potřebuje zodpovědnost od občanů. Demotivování - učitel má skoro stejný plat jako uklízečka. Toto bylo ve Švýcarsku a líbilo se to velmi imigrantům.

Třetí cesta
Modernizace socialistické ideologie. Reformy sociálního státu - např. školné. Zakomponování liberálních prvků do sociální ideologie. Souvisí s tím vztah k životnímu prostředí, větší angažovanost státu ve světě. Souvisí s modernizací sociální demokracie - především se jmény T. Blair a G. Schröder

6. přednáška

Politické režimy
(forma vlády)
- určité charakteristické formy vlády, které můžeme vidět v mnoha státech světa
- udává nám, jak se k sobě mají jednotlivé složky moci (zákonodárná a výkonná), jaké jsou vztahy mezi institucemi výkonné a zákonodárné moci
- dělení moci: zákonodárná, výkonná a soudní; John Locke - rozdělení moci: chtěl, aby žádná moc ve státě nepřevládla, důraz na zákonodárné moci, neboť parlament je lidem volena, uvádí zákonné normy do praxe, moc federativní - vyhlašování míru, války, atd. Montesquieu - zákonodárná, výkonná a soudní moc; soudci vždy rozhodují na základě objektivních zákonů a vědomí a svědomí - nemůže být autorita, aby donutila soudce, aby jednal neobjektivně
- vláda je kolektivní orgán, který stojí úplně nejvýš na výkonné moci (v ČR je omezená tato moc), předseda vlády a vláda má tuto moc
- moc výkonná žádá moc zákonodárnou o schválení o důvěře vlády (buď získá či nezíská důvěru)
- nevýhodou koaliční strany je, že se mohou rozhádat, a jedna strana může odejít
- jednobarevná vláda (zástupci jedné strany) - menšinová vláda: pokud ji většina schválí, tak jim dají nějaké výhody, je zde politika jako obchod, tato strana ale nezíská ministry - oni jsou schopni prosadit nějaké své priority a neponesou vládní zodpovědnost, nevýhoda je ta, že se na ní nemůžete spolehnout
- koaliční vláda:
- exekutivní koalice: strany, které jsou zastoupeny ve vládě
- vládní koalice: jsou ve vládě
- legislativní koalice: podpora se senátem

3 typy politických režimů

a) parlamentní; b) prezidentský; c) poloprezidentský

a) vláda odvozuje svojí existenci od souhlasu parlamentu, vláda může fungovat jen s podporou a souhlasem parlamentu, spočívá to ve vyjádření důvěry, musí získat většinu všech přítomných poslanců - vláda má tedy důvěru a může vládnout, ale pokud se parlamentu vláda začne nelíbit, tak jí může vyslovit nedůvěru - musí proto hlasovat 101 poslanců, když je svržena vláda, mohou být vypsány nové volby nebo bude navržena nová vláda a Ti zase předstoupí před parlament a jede to znova J
- svržena vláda, až na jednu výjimku, jakou?????????????????????
- problém při koalici - na něčem se ale nemusí shodnout
- většina ministrů u nás jsou poslanci (členem parlamentu), ale mohou být i úplně od jinud (v ČR)
- může existovat i v republikách, v čele je prezident, ale i v monarchiích konstitučních: ústavou je stanovena oblast, ve kterém hlava státu (monarcha, kníže) vykonává svou autoritu a je to podobné v republikách; prezidenti nejsou voleni přímo, ale jsou voleni parlamentem - ČR a jeho funkce je ceremoniální, ale ve Slovensku volí občané prezidenta v přímých volbách - zvyšuje to jeho legitimitu; ale když je zvolen lidem, tak by mohl chtít mít více funkcí; český prezident má velké pravomoci, větší než slovenský prezident
- premiér: nejsilnější postavení má v dvou stranických systémech - jednou má navrch jedna strana a poté druhá; v Německu se neříká předseda vlády, ale kancléř - chceme - li vyslovit vládě nedůvěru, ale neodvoláváme celou vládu, ale jen kancléře, ale mohou to udělat pouze, když mají náhradního kancléře: konstruktivní nedůvěra; premiér je první mezi sobě rovnými v ČR - nemůže jen tak odvolávat své ministry, musí pořád řešit, co tomu řeknou koaliční partneři

b) je zde oddělení výkonné a zákonodárné moci, jediným reprezentantem výkonné moci je prezident, musí být volen přímo a poté je volen parlament, vztah parlamentu na prezidenta není žádný, nepotřebuje prezident souhlas parlamentu, aby mohl vládnout
- v USA není vláda, ale administrativa, administrativu si volí sám prezident, výkonná moc - prezident a jeho administrativa a pak je parlament. Prezident také vytváří návrhy zákonů a posílají je do parlamentu (kongresu), když jsou schváleny, tak je platný. V kongresu jsou dvě strany a s jednou stranou vždy prezident sympatizuje, poslanci hlasují sami za sebe v USA - jsou voleni na období dva roky, pružnost politického stranictví
- systém "brzd a protivah": mohou odvolat prezidenta, kontrolují ho
- předseda vlády je prezident

c) souvislost legislativy a exekutivy, existuje zde parlament, silný prezident, vláda a předseda vlády je závislý na parlamentu, prezident je podobný jako v prezidentském režimu, např. francouzský prezidentský režim, prezident zcela ovládá vládu, je tam sice premiér, ale může ho odvolat, když je z jeho strany, pokud je ta strana ve většině, ale pokud není ve většině, tak prezident ustupuje do pozadí a je důležitý premiér - kohabitace (soužití), prezident a premiér musí být z jiné strany;
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 campions campions | Web | 17. června 2015 v 18:55 | Reagovat

Классс... kůň v противогазеееееееееееее O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama