7. - 9. přednáška

15. prosince 2010 v 16:40 |  ČJ - Jazyková část
7. přednáška

Poloútvary
Nestrukturní útvary

1) profesní mluva
2) slang
3) argot
Obecně:
Specifická slovní zásoba; zvláštní mluva, která je sociálně podmíněná; dříve sociální nářečí, anebo sociolekt; pojem vrstva také můžeme použít; nemají gramatiku, možná v oblasti syntaxe, ale nějakou gramatiku musíme použít - mluvím spisovně a k tomu občas přidám slang.
Rozlišení - a) všechny 3 poloútvary by měly být zahrnuty pod pojem slang - profesní slang, zájmový slang a argot; b) profesní slang a zájmový slang a argot samostatně, argot plní úplně jinou funkci; c) každý útvar zvlášť.

1) Nespisovná mluva, typické pro pracovní prostředí, v práci komunikujeme stereotypně (navykle), stručně (ekonomicky výhodně), bez tvůrčího potencionálu. Rysy profesní mluvy - jednoznačnost, ekonomičnost, univerbizace - ze sousloví utvoříme jedno slovo, stereotypnost, modelovost, automatizovanost, odbornost, pojmovost - z termínů, vyjádření společenské solidarity, nemá obvykle tvůrčí ráz.
Pojmy = profesionalismy - když vznikají, tak je motivován funkcí motivovací, snažíme se pojmenovat věci, skutečnost a situaci. Nejednoznačné jsou pro ostatní, ale proniká to do obecné češtiny, nebo že v jiné mluvě to znamená úplně něco jiného.
Integrující tendence - přibližující se bez ohledu na region, nejsou velké rozdíly mezi jednotlivými regiony.
Jsou různé slovníky, ale spíše pod pojmem slang, je potřeba ten slovník prodat J, laikům je profesní mluva cizí.

2) Výrazně nespisovný, vztahuje se k zájmové skupině, primární funkcí není to pojmenovat, ale aktualizovat (vyjádřit se nově, neotřele, exklusivně), dochází tedy k časté obměně, je to velmi nestabilní, vyhledávají pojmenování i pro běžné věci, založeno na "jazykové hře", tvůrčí práce s jazykem, metafory - pojmenovací postup, proniká do hovorové češtiny (či do obecné češtiny) kvůli médiím (např. ve sportu).
Zkracování slov, univerbizace, dynamické (zvukové) prostředky jazyka - tempo, přízvuk, atd.
Vyjádření společenské solidarity - patřím k nějaké skupině.
Liší se co do místa, je jich obrovské množství (těch slangů):
a) myslivecká mluva (slang) - extrémně dlouhodobě stabilizovaná, územně rozšířená (nejen u nás), závazná - skládají se z ní zkoušky a musí se to tedy naučit.
b) mládežnický slang (studentský) - velice nestabilní, velmi rychle se obměňuje, neboť se obměňuje studentstvo.
c) vojenská mluva - mluva smíšená (obecná, profesní, slangová a obecně česká), tato mluva se dnes velmi mění, neboť vojna dnes již u nás není povinná, bude se tato mluva měnit do profesní mluvy.

3) Specifická komunikace, tajná mluva, má prvek utajení, nesrozumitelnost pro ostatní, veliký stupeň společenské solidarity, skupina - společné zájmy, cíle, záměry. Je to komunikace společensky izolovaných lidí, oni sami se ale izolují.
Argot se liší na historický a dnešní.
Historický byl používán zloději (19. - 20. století), využíván žebráckými "cechy" - lidé se tam sdružovaly, dále také pasáci, prostitutky, kriminální živly prostě J.
Umělci argot zanesli do literatury, i studentstvo - nejen tedy špatné skupiny.
Pojmy vznikaly z němčiny (v Moravské oblasti), z romštiny, z jazyka jidiš (jazyk Židů).
Mezinárodní gaunerská mluva - rotwelsch (z Vídně).
Argot se u nás dělí: a) pražská galerka; b) brněnská plotna
b) ulice Plotní (proto ten název) nebo to bylo převzato z rakouské němčiny, který takto označoval tyto lidi či ty komunikační prostředky, také z Jidiš. Např. lochna (díra), bims (chleba), pekle (boty), čechr (flám), šalina (tramvaj).
a) např. dát bacha (frazém), mít kliku, bejt v bryndě, mejdan, čokl, prachy, fízl, šlamastika, vodprejsknout, dacan.
Dnešní argot je argotem moderních prostitutek, gemblerů, kuplířů, narkomanů, mafiánských uskupení - nelze do toho proniknout, mísí se to i s jinými cizími jazyky; kriminální slang - nejedná se o utajení, rádi to vysvětlují, chtějí nějaký kontakt. Dětský argot - dětské tajné jazyky sloužící ke hře - Novákové se toto nelíbí J

8. přednáška

Jazyková rovina

- foneticko - fonologická rovina
- zabývá se nejmenšími jednotkami v jazyce, spolupodílí se na vytváření významu, nejsou sami nositeli významu, jednotka významotvorná
- foném: nejmenší jednotka této roviny, abstraktní - hovoříme pouze o nich
- fón neboli hláska: je konkrétní - co mohu slyšet, je to cokoliv, jakýkoliv zvuk,
- varianty jednotek: alofony - jde zde o hlásky, konkrétní provedení, je jich hodně:
            1. alofon základní: nenechají se ovlivnit pozicí ve slově
            2. alofon poziční: nechají si ovlivnit pozici ve slově (znělé ř - dominantní X neznělé ř)
            3. alofon fakultativní: chybná výslovnost, např. že někdo neumí vyslovit ř.; nesprávné
- je jiná výslovnost u dětí a u seniorů - alofony sénia - ale to je navíc J
- hlásky v jazyce: dělíme je na 2 skupiny: a) samohlásky (vokály, tóny); b) souhlásky (konzonanty, šumy).
- a) + b) TABULKA!!!!!!
vše je tam popsáno KLASIFIKACE SOUHLÁSEK A SAMOHLÁSEK
- diftong: dvojhláska: au (je přejatá), ou (česká) - spojení vokalických prvků, vrchol diftongu, zní stejně - je to velmi blízké samohláskám, polovokál - je nějak omezený - např. že je kratší; máme diftong: a) klesavý; b) stoupavý; tvoří vždy jednu slabiku
- souhlásky: konsonanty

9. přednáška

Morfologie
(morfémy)

Tvarosloví, vytváří se syntaxí gramatiku a tedy strukturu jazyka.

Základní jednotka je morfém - minimální jazykový znak, má svojí formu, ale i význam, je to abstraktní jednotka (neoznačuje nic konkrétně), provedení je konkrétní jednotka, které se říká morf - je to napsané nebo to slyším.
Morfy se dělíz hlediska samostatnosti na dva typy: a) kořeny (může stát samostatně, má své dané místo); b) afixy (nesamostatné, nemohou stát sami o sobě).
Alomorfy: (psát, píše, piš) - dá nám to dohromady psát. Při výzkumu morfů, kde se nachází, jakým jiným morfem ho lze nahradit a jaké má varianty.
Jak se připojují afixy ke kořenům: a) předpona (prefix), před kořenem slova; b) přípona (sufix), za kořenem slova, koncovka, přípona slovotvorná a kmenotvorná (vytváří kmen
slova - kořen a přípona dohromady); c) postfix - za slovem se připojuje - za koncovku, např. -si, -koli, kdokoli, cosi; d) infix - není v češtině běžný, typický pro latinu, jedná se o konsonant - hlásku, která vstupuje do kořene, např. slovo trampoty (od slova trápit); e) interfix neboli transfix neboli vnitřní flexe - vokál, který vstupuje do kořene, v češtině není, je například v arabštině, ale zneužili jsme ho k vokálu, který spojuje kořeny (slova) do

složenin - velkoměsto - o je vokál; f) cirkumfix - pouze pro slovotvorbu, přípona a předpona ve slovotvorném procesu - podpatek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama