7. - 9. přednáška fil

15. prosince 2010 v 16:51 |  Filosofie
7. přednáška

Problém řádu světa, problém svobody

Podle antického mýtu byl na začátku chaós (neuspořádanost, neurčenost, atd.).
Kosmós - mimozemská oblast skutečnosti, Řekové ho brali jako celý svět - přírodu, člověka, je řádem, uspořádaností, znamená ale i krásu.

Má svět řád, a pokud ano, jak vypadá?

Řekové - svět má samozřejmě řád, byl tu už předtím, než svět vznikl. Logos - mnohoznačné slovo, znamená řád, zákon - nutnost, podle které se něco děje, slovo, výpověď, nauka
Anaximandros - apeiron (neomezené, neurčité, chaotické), vytvořil se z toho svět určený, vymezený - peras

Antické úvahy o řádu světa:
- svět je určen (determinován)
- Demokritos - svět z atomů, je určen nutností, řádem a podle tohoto řádu se ty atomy hýbají. Atom je přesně, jednoznačně určen, vše je přísný řád. I člověk, neboť je z atomů, je tímto řádem určen.
- Epikuros - dochází k rozpadu řecké společnosti - krize - je aktuální otázka svobody. Také má atomy, pokud je vše určené, vše se děje nutně, tak je svoboda nemožná. Chtěl zachránit ideu svobody - všechno je podle nutnosti, ale atomy mají schopnost jakési odchylky, může se odchýlit od své nutné dráhy. Je zde prostor pro člověka a jeho samostatné rozhodování.
- Aristoteles - svět je určen teosem - cílem, smyslem, účelem, všechno k němu tíhne, ale nepředpokládá, že by to bylo určené do posledního detailu, k cíli se dá dojít různým způsobem. Není to přísně deterministické.

Středověk:
- vychází z představy, že Bůh je tvůrcem světa, je tím, který dává světu cíl, smysl, účel, od něj všechno pochází a k němu tíhne, má řád, božský řád, Bůh svět udržuje v bytí, Bůh dohlíží nad tím, aby jeho plán byl uskutečňován. Nejde ale o determinaci jednoznačnou - svět není určen jednoznačně, je určen teosem
- svoboda je možná, je to jeden z největších darů, který dal Bůh člověku, svoboda je ale také zlo, člověk není dokonalý, člověk nemusí tento dar užívat dobře, může produkovat zlo. Za zlo nemůže Bůh, ale sám člověk.
- teleologie - vše spěje k cíli
- teologie - nauka o Bohu
- Bůh je alfou a omegou všeho

Novověk:
- vyznačuje se rozvojem teoretického myšlení, vědy, nejvíce se rozvíjely vědy o přírodě - fyzika a z ní mechanika
- od 16. - 19. století - převažuje zejména mezi těmi, kteří se zabývali přírodou, mechanický výklad světa a představa o determinaci světa má podobu mechanického determinismu - vyznačuje se tím, že zabsolutňuje jednoznačnost mechanických zákonů, univerzální zákony veškerého světa, neznají nahodilost, odchylky, vše je ve světě jednoznačně určené a současný stav světa jednoznačně určuje, jaký bude stav světa např. za minutu, za týden, za 100 let, atd. J, je to stavem minulého, z toho vyplývá, že lidská svoboda je fikce, neboť neexistuje nahodilost, je to nutnost.
- Laplace - derivace a integrály; kdyby existovala taková inteligence, která by znala současný stav vesmíru, tak by jí minulosti i budoucnost jasně ležela před očima - taková existence ale neexistuje (Laplasův démon), minulost i budoucnost jsou zřetězené a pokud bychom znali ty řetězy, tak bychom věděli, co bylo i co bude.
- Proč jsou mechanické představy tak přesné? Neboť abstrahují od spousty reálných souvislostí a vypreparovávají ze skutečnosti jednoznačně nutné momenty, ale ve skutečnosti je to vždy jiné, předpokládají nereálné věci, např. existenci mechanických těles
- Svět je determinován, ale neplatí to pro člověka.
- mechanické těleso ve skutečnosti neexistuje, tělesa sama reálná jsou mnohem bohatší, než že by měly reálné vlastnosti
- je to iluze, které podlehl člověk, když si myslel, že je to dokonalé
- nutnost (tento jev je nutný) a nahodilost (tyto děje nastat nemusejí), opakují se jen nějaké stránky a momenty (věci stárnou), jsou to abstraktní pojmy, není čistě nutný a nahodilý jev, tak nemůže být ani jednoznačně determinovaný svět
- deterministický chaos - co jsou skutečné, reálné děje, tak můžeme nazvat, je tam nutnost a nahodilost zároveň, určenost a neurčenost zároveň
- problém svobody - protiklad k nutným tendencím, řádu, prostor pro svobodu je tam, kde je chaos. Předpokládejme, že svět není determinován, ale chaosem - je v takovém světě svoboda možná? Nejsme ničím limitovány, ale platí zde, že se může kdykoliv stát cokoliv, nemůžeme se na nic spolehnout. Svoboda - nutná existence vztahů, zákonů (ne právní normy), kdyby nebyly, tak se na nic nemůžeme spolehnout. Kdy jsme svobodní? Když máme ten pocit - ano, je to pro nás důležité, ale tento pocit může být falešný (lysohlávky), musí to být podložené na reálných faktech. Dosahuji cílů, které si kladu.
- každý zákon působí tehdy, když jsou splněny nějaké předpoklady, využíváme zákonů tak, že využíváme podmínky jejich vytvoření
- cíle, které si klademe dnes, si nemohl položit člověk z minulosti
- efekty svobodného jednání, jsou rizika a míra zodpovědnosti

8. přednáška

Gnoseologie - teorie poznání

Nejdříve byly kladeny otázky, jestli poznání se odehrává pomocí smyslů či pomocí rozumu.
(Antika) Řekové spíše věřili rozumu, ale smysly pro ně byly také důležité, ale převahu měl rozum.
Platón - dva druhy poznání: a) poznání méně hodnotné - smyslové, vede pouze k mínění a tomuto mínění říkali Řekové doxa; b) pravé poznání, skutečné, významnější - prostřednictvím rozumu, tomu se říkalo epistémé.

Středověk: pravda je již sdělena, je již v Písmu, například v textech uznávaných autorit - např. Aristoteles. Chci-li poznat pravdu, nebudu namáhat smysly a ani rozum, stačilo porozumět textům nezpochybnitelných autorit a Bibli. Pravda už byla.

Novověk: chtěli poznat přírodu, museli poznat přírodní zákony. Klade si jako základní úkol, aby se člověk stal pánem a vlastníkem přírody. Je to doba rozvoje, i průmyslové výroby. Doba si žádala stroje, ale to museli znát ty přírodní zákony. Koncem 16. a začátkem 17. století nová situace, jak přírodě a jejím zákonům nejlépe porozumět.
Dva tábory - a) důvěra ve smysly; b) důvěra v lidský rozum.

a)
Empirismus
(Empíriá - zkušenost), smyslová zkušenost.
Zakladatelem empirismu byl Francis Bacon (přelom 16. a 17. století), renesanční nebo novověký filozof. Jeho učení jasně směřuje do novověku. Je třeba důvěřovat smyslům, neklamou nás, spojujeme si je se skutečností. Chci-li sáhnout na kamna a cítím, že jsou horká, tak na ně nebudu sahat.
Začíná se rodit základ systematického vědeckého poznání (metody). Nejdříve získáváme empirické údaje, ty pak zobecňujeme, od jednotlivého k obecnému, od obecného k ještě obecnějšímu (metoda indukce) a tak se vytváří věda. Jeho práce Nové organon (Nový nástroj). Zde rozpracovává induktivní metodu. Poznání musíme začít pozorováním, smyslovým nazíráním a experimentováním. Dost již důvěry v autority. On sám dělal experimenty. Slepici mrtvou a vykuchanou vycpával ledem, aby zjistil závislost teploty na tlení masa.
Idoly - klam, omyl, překážka, obtíž. 4 druhy idolů - a) klamy rodu; b) klamy jeskyně; c) klamy tržiště (trhu); d) klamy divadla.
a) Poznáváme svět lidským způsobem, a to nás omezuje, chtěl, abychom poznávali objektivně (nezaujatě), máme lidské smysly a vidíme svět pouze z lidského pohledu. Žijeme v antropocentrismu - sami sebe považujeme za pupek světa J.
b) Každý se individuálně od jiného člověka liší, poznání se děje prostřednictvím jednotlivých individuí, ale každý se na ten svět díváme jinak. Poznání by mělo být nezávislé na jednotlivcích.
c) Lidé se na trhu dohadují, tak stejně tak se musíme "dohadovat" poznatky, ale při tomto sdělování používáme nejednoznačně slova, každý je používá v jiném významu, a to je veliká potíž. Pojem bytí - velice abstraktní. Pojmy nejsou jednoznačné. Můžeme mluvit česky, ale nemusíme si rozumět.
d) Divadlo předvádí světy vymyšlené, neskutečné a Ti lidé tomu propadají, neboť věří, že to tak je, že propadáme vymyšleným světům. Bezmezná víra v autority - to je špatně, ale je dobré vědět, že to je špatné. Je to trvalé riziko. Je dobré, že víme o nejistotě poznání.

John Locke - tabula rasa - čistá, nepopsaná tabule. Dává jednoznačně přednost smyslům. Rodíme se bez jakýchkoliv idejí, nemáme žádné poznatky, naše duše je čistá a nepopsaná a až zkušeností je deska "opisována" těmi poznatky. Nic není v rozumu, co by dříve nebylo ve smyslech - rozumu je upřeno přinést něco nového - tomu říkáme senzualismus (radikální empirismus). Empirismus přiznává, že rozum je schopen vytvářet novou kvalitu, akorát si musíme dát pozor na to, abychom rozum drželi na uzdě. Uzda - induktivní metoda.
Vědec by měl být nikoli jako pavouk (symbol tvora soukající nit a to by vědec dělat neměl) a nikoli jako mravenec (nosí jehličí a dávají ho na hromadu a vědec by neměl sbírat a hromadit empirické poznatky), ale měl by být jako včela (sbírá pyl a přetváří jej v med, má sbírat poznatky a vytvářet teorie).

9. přednáška

pokračování Johna Locka:
Učení o prvotních a druhotných kvalitách:
Kvality věcí - vlastnosti věcí, jsou vlastnosti, které věci sami nepochybně mají - např. tvar, těm říká prvotní kvality, a poté přemýšlí o barvách, chutích a vůních - není zřejmé, že jsou prvotními kvalitami, my jsme Ti, kteří ty vlastnosti určujeme, je to dáno námi. V nás jsou druhotné kvality.

Berkeley - tvrdí, že všechny kvality jsou druhotné, i rozprostraněnost a tvar, úplně všechny.
Např. vidím višeň, vidím její barvu, tvar, chuť, pokud ji ochutnám: odstraním - li tyto počitky, odstraním višeň.
Být znamená být vnímán - nic není jinak, než jako komplex počitků
Jestliže to není vnímáno, tak to není.
Běžně říkáme, že věc je, neboť ji máme ve všech počitcích, pokud ten počitek nemáme, tak ta věc neexistuje. Když to není komplexem počitků nás, lidí, tak to je komplexem počitků
Boha - říká to kvůli obavě solipsismu.
Solipsismus - názor, že neexistuje nic jiného, než zkušenost.
Komplex mých počitků - já ty počitky má, ale já není totéž jako ty počitky, je to jejich nositel, ale i to já je komplex počitků, existuje tedy jen komplex počitků.

David Hume - dotváří empirismus, to, co máme jisté, je zkušenost, nepochybujeme o tom, co je předmětem našich pochyb je, jak se v nás ta zkušenost ocitla, odkud se v nás ta zkušenost bere. Může to být buď a) z vnějšího světa; b) z nás samých, že my sami si tu zkušenost vytváříme ze sebe, že je to naším produktem; c) zkušenost do nás vnáší Bůh; d) nebo je to ještě nějak jinak a různě kombinovaně
Ale nevíme a ani vědět nemůžeme, která z těch možností to je.
My si nemůžeme zkušenost ověřit, odkud se ta zkušenost bere.
Slepá ulička empirismu
Zkušenost je nejenom jediným zdrojem poznání, je jediným měřítkem jeho pravdivosti a je jediným předmětem poznání.

Toto přebírá ve 20. století od Huma novopozitivismus:
Empiricky nemůžeme dokázat existenci Boha, tvrzení Bůh existuje/neexistuje nemá smysl.
Věda je o vědeckých faktech, o empirických faktech, o tom, zda zde odpovídá něco neempirického, se nelze empiricky přesvědčit.
Russel - existence vnějšího světa - mimo zkušenost, mimo empirická fakta, je vhodnou vědeckou hypotézou, která nám umožňuje spoustu empirických dat vysvětlit, ale nikdy se tato hypotéza (domněnka) nemůže stát teoretickým principem, neboť ji nemáme možnost verifikovat.
Zpochybnění samotné existence přírody, o kterou ovšem od začátku šlo.

b)
Racionalismus:

Poznává se rozumem - rozumové poznání.
Nacházíme to již v Antice - dávali přednost rozumu před smysly, Eleaté - je zásadní rozdíl mezi smyslovým a rozumovým poznáním, smyslové poznání považovali za méně hodnotné, nevedlo k pravdám, ale k mínění - doxa. Poznání rozumem - epistémé.

Platón - rozlišuje epistémé a doxa, ale pokouší se odpovědět na otázku, kde se v naší duši bere to pravé poznání, když během života máme k dispozici pouze ty stíny (pohyblivé věci), když jsme jako ti vězňové. Učení o stěhování duší - naše duše, než se dostala do našeho těla, žila ve světě idejí a tím ty ideje poznávala, a když se dostala do našeho těla, tak byla šokována a všechno zapomněla, ale když budeme dobře přemýšlet, tak to je nejlepší metoda, aby se naše duše rozpomínala - na svět idejí. To je pravé poznání - není ze smyslů, ale z rozpomínání duše na to, co poznala před vstupem do našeho těla. Anamnésis - rozpomínání se.

Středověk - není empirický ani racionální, pravda byla v písmu a u uznávaných autorit

Novověk - používali představu, že se rodíme už s tím, že v našem rozumu už je něco obsaženo.
Novověký racionalismus - René Descartes - vychází z opačného předpokladu než Bacon. Říká, že smysly nejsou tím pravým zdrojem poznání, mohou nás klamat, neboť pravé poznání nemůže být ze smyslů, ale z rozumu (hořící svíce). Byl to matematik.
Věří v sílu lidského rozumu a pochybuje a přemýšlí o dosavadním tvrzení, které se pokládali za pravdy. Zpochybňuje dosavadní poznání. Chtěl začít tím, že všechno dosavadní poznání dá stranou a chtěl začít úplně od začátku. Musel začít jistotou, jasnými pravdami. Co je jisté v tuto chvíli? Jisté je, že pochybuji, tím si byl jist, a když pochybuji, tak rozum mi říká, že z toho plyne další idea - myslím. Cogito ergo sum - Myslím, tedy jsem - je si jist jejich pravdivostí. Obrat k subjektu - začíná filozofovat z druhého konce, než se dosud filozofovalo J - oni meditovali o věcech, světu, ale Descartes začíná od já, od subjektu.
Začátek - metodická skepse: pochybování o věrohodnosti poznání
programová skepse - skeptikové v antice, pochybovali pro pochybování, všechno pouze zpochybňovali, aniž by připustili, že nějaké poznání je hodnověrné.
Volí metodu deduktivní (dedukce) - z obecných principů vyvozuje konkrétnější a konkrétnější závěry.
Bůh je pro něho důležitým principem, neboť mu zajišťuje pravdivost poznání. Bůh přeci není ten, který by mě klamal. Bůh je garantem toho, že deduktivní metoda je správná.
Měřítkem pravdivosti idejí je zřejmost mého rozumu (3 + 2 = 5) - nelze o tom pochybovat, má na mysli racionální jasnost.

Spinoza - příčina sebe sama: příroda je bohem a bůh je přírodou a tak je příčinou sebe sama, neboť Bůh je příčinou sebe sama, příroda a Bůh jsou jedno a totéž - panteismus
Nejsou vrozené ideje, jsou od Boha. Ale poznání rozumové je nejdůležitější, racionální intuice: nejcennější formou poznání je rozumová intuice, dovádí nás k nejhlubším pravdám, je založena na racionalitě.
Intuice
-
je viděna jako něco, čehož základem je intelektuální práce, není to nějaké osvícení z ničeho nic, ale má to důležité intelektuální předpoklady (Mendělejev - tabulka ve snu)
J, je to intelektuální intuice, umožňuje velký skok v poznání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 friv 3 friv 3 | E-mail | Web | 27. května 2014 v 5:11 | Reagovat

Zajímavé informace a uložené hodnoty, historii a související faktory. Můžeme se dozvědět více a pečlivěji.

2 Kizi 2 Kizi 2 | E-mail | Web | 6. srpna 2014 v 5:27 | Reagovat

Hodně štěstí pro tebe vole s nápadem. Rád čtu váš příspěvek. Každopádně díky.
http://www.yepi250.com

3 Friv 10 Friv 10 | Web | 21. srpna 2014 v 9:55 | Reagovat

To je přesně to, co jsem hledal. Díky za sdílení tohoto skvělý článek!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama