7. přednáška pol

15. prosince 2010 v 16:47 |  Politologie
7. přednáška

Politické strany

PS je nejdůležitější, neboť má právo vyslovit vládě důvěru, a PS je schopna vyslovit vládě nedůvěru, zákon o státním rozpočtu je schvalován pouze PS, nejde do senátu. Vztah mezi senátem a PS je asymetrický, neboť když zákon PS přijme a senát to zamítne, tak se to vrací do PS a když se většina všech vysloví pro a zákon vstupuje v platnost, takže může přehlasovat PS senát.

Volby do PS - rozhoduji se mezi politickými stranami, nabízejí nám model toho, jak bude vykonávána moc ve státě. Ony nabízí ucelenou formu tohoto scénáře, který vychází z ideologie.

Kategorie politických aktérů - jsou to politické strany a zájmové skupiny.
Politická strana se zúčastní voleb a snaží umístit své kandidáty do veřejných úřadů.

Vznik politických stran - hluboko ve středověku, ve 12. - 13. století se formulují kluby či skupiny lidí s politickým právem a společným názorem. Nejstarší parlament je např. Britský - aristokraté, kteří tvořili poradní orgán krále a měl buď menší, nebo větší vliv u krále, musel to být šlechtic, jeho původ mu to zajistil - zárodky politických stran moderního typu.
19. století - rozšiřování volebních práv - vznikaly parlamenty a lidé mohli volit (napřed jen ti majetní, omezena pozice aristokracie, neboť se formují měšťané a podnikatelé - buržoazie a zaměstnává mnoho lidí (dělníků), a kteří žádají politická práva a tento proces postupem doby přiznává politická volební práva. Do parlamentu může volit velké množství lidí a musí si vybrat své politické zástupce, tvoří se politické strany s programem, který je založen na ideologii, na kterou lid slyší.
Konzervativní strany - žádné změny, zodpovědnost, tradice
Socialistické strany - rozdělení bohatství do celé společnosti, zajistit všem lidem důstojné životní podmínky, oslovují dělníky
Existence pol. stran by neměla smysl, pokud by nebylo volební práce.

Rokkan a Libset - štěpící linie ve společnosti (konfliktní linie ve společnosti) - máme jich ve společnosti několik a oddělují skupiny lidí s odlišnými zájmy:

1. štěpící linie - centrum versus periferie (území osídlené určitou společností má centrum - hlavní město tam leží a odehrává se tam vše nejdůležitější a pak může existovat periferie - území, které je na centru závislé), prostor pro vznik politických stran, kteří chtějí oslovit lidi na periferii, např. strany, které jsou národní (nacionalistické), např. v dnešním Slovensku na jihu žijí Maďaři, ale někde tam tvoří většinu obyvatel a jejich vztah se Slováky není dobrý. Takže Maďaři tam tvoří periferii, mají vlastní pol. strany, se kterými jdou do voleb, vznikly na základě této štěpící linie. U nás to bylo na začátku 90. let při Morava X Praha

2. štěpící linie - církev versus stát. Strany, které mají vyjadřovat cíle věřících lidí a starat se o zachování křesťanských principů ve společnosti, jsou to většinou konzervativní strany, odvolávají se až ke křesťanské tradici, atd. u nás např. KDU - ČSL.

3. štěpící linie - město versus venkov - vznikají agrární strany, mají zastupovat zemědělce, dnes už to skoro není, neboť v zemědělství nepracuje mnoho lidí (do 5% všech pracujících lidí).

4. štěpící linie - vlastníci versus pracující - dnes se s ní setkáváme často, ale původně ovládali výrobní prostředky a byli lidi, kteří pracovali. Dnes je to levice (socialistická ideologie) versus pravice (ekonomický liberalismus). V současné době mluvím ještě o postmoderní štěpící linii - zelení J
2. pol. 20. století umožnil zeleným, který chtějí udržitelný rozvoj, ochranu životního prostředí X těm, co chtějí hlavně zisk a je jim jedno, co to bude stát.

Skupiny, které musí být odlišitelné od jiných skupin, abychom je mohli nazvat pol. stranami - usiluje o moc a chce uplatnit svůj program, je dobrovolnou organizací, otevřená organizace - kdo chce, tak tam může vstoupit, platí to v demokratickém prostředí.
V historii byli organizace stranické, kde dobrovolnost nehrála hlavní roli, např. za dob komunismu, neboť nevstoupit do této strany bylo rizikem. Členové strany měli mnoho výhod, ti co nebyli, byly znevýhodňovány. Musí být zaručeno v demokratickém prostředí, že pol. strany se snaží dosáhnout moci pomocí voleb a volné soutěže. Lidé rozhodnou, která strana se k moci dostane.

Politické hnutí - zanedbatelné strany např. v Československu. A při pádu r. 1989 se rodil nový dem. systém a bylo typické, že panovala nedůvěra vůči politickým stranám. OF - opozice vůči komunistické strany, bylo to politické hnutí. Další štěpení - demokracie versus nedemokracie na začátku 90. let.
Politické hnutí nemá danou vnitřní strukturu, často vyjadřují určitý světonázor, až podoba sociálního hnutí, nechtějí jenom moc, ale chtějí apelovat na lidi pomocí morálního étosu. Uplatňují se v rozjitřených dobách - listopad 1989 v ČSR.
Končí, když jsou nahrazeny politickými stranami. OF se rozpadlo na rozmezí let 90 - 91. Z jeho základů vzniklo ODS a občanské hnutí, které ale ve volbách neobstálo.

Politické strany vymezují politické cíle; artikulují a agregují společenské zájmy - zájmy celkové společnosti nebo nějaké skupiny lidí, agreguje je: dává je dohromady a přijde s politickým programem a ví, že ti lidi je budou volit; politická mobilizace a asociace občanů - programem mají oslovit voliče, aby se zajímali o věci veřejné, aby šli k volbám a dali jim svůj hlas; rekrutace elita vytváření vlády (obsazování politických úřadů).

Klasifikace politických stran - třídíme je podle programu: a) levice; b) pravice; - umístění v politickém spektru forma vlastnictví výrobních prostředků - v našich rukou b), ve vlastnictví státu a); ideologická rodina: prostředí, které je charakteristické ideovými východisky určován programem politických stran - liberální, sociální, agrární, regionální a etnické strany.
Podle členské základny: nejstarším typem je tzv. strana elit - byla frakce nebo skupina se stejnými názory v prostředí, s politickým právem volebním.
Volební (kádrové) strany - mají poměrně malý počet členů a jejich volební úspěch závisí na tom, jak přesvědčí voliče, aby je volili, liberální a konzervativní strany, mají precizní volební programy, nechtěli mnoho členů ve své základně. Původně vznikly z parlamentu.
Masové politické strany byly založeny na tom, že vznikaly mimo parlament a podporu získali tím, že měli mnoho členů a tím se dostali k moci.
Můžeme je hodnotit podle hlediska jejich cílů: a) strany patronáže - má se postarat o své členy; b) třídní
strany - chtějí zastupovat definovatelnou sociální třídu nebo skupinu - sociálně demokratická strana, komunistická, má zastávat práva dělníků; c) světonázorové - religionistická problematika, nechce šíření křesťanské morálky do vlády; d) strany morálkové - potlačují ideologická hlediska, jasný program; e) platformní (akční) strany - orientují se na aktuální témata, nemají dlouhodobý program.

Kromě pol. stran existují zájmové skupiny, které se od nich liší tím, že nechtějí převzít politickou odpovědnost, mají své zájmy, ale chtějí spíše politiku ovlivňovat a ne do ní přímo vstoupit. Hájí zájmy zaměstnanců - odborové organizace. Vyhlašují stávku např. Rozdělujeme je na zájmové skupiny, které hájí zájmy určitého segmentu populace a na nátlakové skupiny, které hájí zájmy všech lidí z určitého hlediska
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anna Ohanková Anna Ohanková | E-mail | 24. prosince 2010 v 16:08 | Reagovat

Ahoj, prosím tě co studuješ? Tyhle přednášky jsou úplně super!! :) Vypadá to na pana Šance. Myslíš že sem časem dáš i ten zbytek? Díky za odpověď. A. PS: Děkuji :))

2 friv 7 friv 7 | E-mail | Web | 4. července 2014 v 13:39 | Reagovat

S tím, co může být pro ty, kteří potřebují a věřím, že vaše webové stránky je dobrá.

3 seclusionist seclusionist | Web | 18. června 2015 v 23:39 | Reagovat

půjčka online podbořany [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama